55 Co 404/2025-143 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud odvoláním napadenými výroky v řízení co do částky 332 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), a ve výroku III. částečně žalobu zamítl co do 8 000 Kč s příslušenstvím zde uvedeným. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem v rozsahu částky 40 992,83 Kč s příslušenstvím proti tomu vzájemný návrh žalované o zaplacení 18 068,51 Kč s příslušenstvím bylo výrokem IV. zamítnut, a dále soud rozhodl o nákladech řízení ohledně žalobního požadavku výrokem V. v rozsahu částky 32 226,20 Kč, přičemž povinnost náhrady stíhat žalovaného ve vztahu k žalobkyni a výrokem VI. soud konečně uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení o vzájemném návrhu v rozsahu 25 155,90 Kč.2. Soud po provedeném dokazování vycházel ze skutkových zjištění, dle nichž žalobkyně je korporací zabývající se nákupem, prodejem, správou a údržbou nemovitostí realitním zprostředkováním a v postavení nájemce uzavřela , datum, se , jméno FO, jako pronajímatelkou nájemní smlouvu, kterou se zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání byt na adrese , adresa, . , datum, strany uzavřely dohodu o ukončení podnájmu o narovnání právních vztahů a dohodly se ukončení podnájemní smlouvy , datum, .3. Žalobkyně následně zpracovala vyúčtování, kde evidovala za žalovaným nedoplatek na nájemném a částku 63 000 Kč za opravu poškozených dveří a zárubní, dále kompenzace za úklid bytu a z částky 2 721,54 Kč za předpokládanou spotřebu energií a služeb, vše poníženo o složenou jistotu ve výši 15 990 Kč.4. Právně věc soud posuzoval dle ustanovení § 2275 odst. 1 a následující občanského zákoníku. Vycházel dále ze zjištění, že za trvání podnájemního vztahu došlo k poškození interiérových dveří, přičemž se nejednalo o běžné opotřebení a žalovaný tak nesplnil svoji povinnost odevzdat byt ve stavu, v jakém jej převzal. Za situace, kdy žalobkyně na opravu dveří vynaložila částku 52 000 Kč. Soud tuto výši považoval za důvodnou a přiměřenou s ohledem na zjištěné skutečnosti v řízení (poškození celkem čtyř dveří v bytě). Dále bylo zjištěno, že při předání bytu žalovaným žalobkyni byly skvrny na stěnách, které byly částečně způsobeny žalovaným, který provedl nedostatečnou výmalbu stěn po poškození, které sám způsobil. Ohledně požadované újmy za znečištění stěn soud žalobu zamítl v rozsahu částky 8 000 Kč, když v tomto rozsahu nebyla újma žalobkyně prokázána.5. Celkem bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky 40 992,83 Kč s příslušenstvím z titulu opravy dveří a nákladů na úklid, když započetl složenou jistotu 15 990 Kč a přeplatek vyúčtování záloh služeb 5 505,17 Kč.6. Žalovaný v průběhu uplatnil vzájemný návrh, jímž se domáhal vrácení jistoty 15 990 Kč přeplatků na vyúčtování. Tento požadavek byl zamítnut jako zcela důvodný, když pohledávky žalovaného na vrácení jistoty a přeplatku z vyúčtování služeb zanikly. Dále soud odůvodnil nákladové výroky ve vztahu mezi účastníky ohledně řízení o žalobě a o vzájemném návrhu.7. Proti vyhovujícímu výroku II. zamítnutému k vzájemnému návrhu pod bodem IV. a nákladovým výrokům podal žalovaný včasné odvolání, v němž vyjádřil nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem ze strany obvodního soudu i tím, jak jej soud hodnotil, když z provedených důkazů bylo možno zjistit jiné skutečnosti, než jak k nim dospěl obvodní soud. Vyjádřil například nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn, žaloba zamítnuta, a naopak bylo vyhověno vzájemnému návrhu žalovaného.8. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila. Poukázala na to, že poškození bytu ze strany žalovaného bylo prokázáno i fotodokumentací a vyplynulo ze závěrů předávacích protokolů i výpovědi svědků. Žalobkyně na námitky žalovaného v průběhu podnájemního vztahu reagovala věcným způsobem, požadavky na vrácení jistoty a přeplatku z vyúčtování započetla proti pohledávkám žalobkyně, navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen a žalobkyni přiznány náklady odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z titulu odvolání podaného žalovaným v rozsahu výroku II., IV až VI, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná a poskytují základ pro posouzení po stránce právní v dostatečném rozsahu. Nebyly tak shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.11. Soud I. stupně k těmto skutečnostem provedl účastníky nabízené důkazy, které hodnotil v souladu se zásadami vyjádřenými v § 132 o.s.ř. a skutková zjištění z nich učiněné přezkoumatelně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Jeho skutkový závěr odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů prováděného podle zásad logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti podle svého vnitřního přesvědčení. Okolnost, že žalovaný nabízí jinou verzi zhodnocení provedených důkazů pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalovaného vyjádřené v odvolání jsou fakticky spíše jen polemikou se skutkovými a právními závěry obvodního soudu, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně se opírají o provedené dokazování, jehož procesní korektnost nebyla zpochybněna a opak neplyne z obsahu spisu. Do takto provedeného dokazování nemůže odvolací soud bez opakování, případně doplnění dokazování, zasahovat, přičemž jak bylo shora uvedeno neměl pro takový postup ani důvody, když provedené dokazování považuje za procesně bezchybné a pro posouzení věci dostačující. Z uvedených důvodů také odvolací soud ze skutkových závěrů učiněných prvostupňovým soudem vycházel a věc zhodnotil totožně i z hlediska právního (odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř.).12. S ohledem na tyto závěry soud odkazuje na zjištění soudu I. stupně ohledně vzniklých škod, vzniklých během podnájemního vztahu žalovaného, přičemž jejich výše byla vypočtena správně, přičemž proti způsobu výpočtu žalovaného požadavku nemá odvolací soud i po stránce právní žádné výhrady. Ztotožnil se i se závěrem, že požadavky uplatněné vzájemným návrhem fakticky zanikly započtením ve smyslu ustanovení § 1982 občanského zákoníku.13. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a v napadených výrocích o věci samé II., IV. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil postupem dle § 219 o.s.ř.14. K částečné změně došlo pouze ve výrocích V., VI, když odvolací soud se neztotožnil s tím, že by byly tyto náklady vypočteny zvlášť z uplatněného žalobního návrhu a zvlášť z návrhu vzájemného. Vzal v úvahu skutečnost, že žaloba byla částečně zamítnuta a vycházel tak z poměrného úspěchu žalující strany po odečtu vzájemných úspěchů v rozsahu 66,2 %. Celkově byly žalobkyni přiznány náklady za uhrazený soudní poplatek 1 974 Kč, za právní zastoupení advokátem za 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 3 paušální náhrady po 300 Kč, 8 paušálních náhrad po 450 Kč a 21% procentní sazbu DPH, což v součtu činí 46 706 Kč, z toho 66,2 % poměrného úspěchu činí částku nákladů řízení 30 919 Kč a k tomu byly připočteny náklady za vzájemný návrh žalovaného, a to za 8 úkonů pro 1 860 Kč a 21% sazbu DPH, vše celkem v součtu 50 897,80 Kč. Výroky o nákladech řízení byly proto změněny postupem dle § 221 o.s.ř. ve zbývající části byly potvrzeny dle § 219 o.s.ř.15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá ze zásady úplného úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni byly přiznány náklady za 2 úkony po 3 100 Kč, 2 paušální náhrady po 450 Kč a 21 % sazba DPH 1 491 Kč, v součtu 8 591 Kč.