58 Co 33/2026-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce , Jméno žalobce, nemá k datu podání žaloby žádný dluh vůči žalované , Jméno žalované, . vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne 31. 3. 2025 (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 9 982,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované určení neexistence dluhu vyplývajícího ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne 31. 3. 2025 s tvrzením, že dne 31. 3. 2025 uzavřel se žalovanou smlouvu č. , číslo, označenou jako Smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na dobu 14 dní. Podle smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplacené jistiny, což odpovídá ročnímu navýšení přes 700 % p.a. Žalobce již uhradil částku 7 122 Kč, ale žalovaná nadále vymáhá částku 22 659 Kč. Žalobce má za to, že takto vysoké poplatky a sankce jsou v rozporu s dobrými mravy (§ 580 a § 1796 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen ,,o. z.“), namítl tak neplatnost jejich ujednání. Žalobní návrh doplnil dne 3. 8. 2025, tvrdil, že při sjednání úvěru hledal krátkodobý úvěr pro běžnou osobní potřebu. Z nabídky ani z průběhu sjednávání nevyplývalo, že se jedná o podnikatelský úvěr. Přestože má IČO, již deset let nepodniká, je zaměstnán a úvěr nečerpal k podnikatelskému účelu. Argumentoval tím, že žalovaná obchází zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dovolával se ochrany spotřebitele.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, namítla že výše poplatku za poskytnutí úvěru je sjednána s ohledem na skutečnost, že úvěr je produkt nabízený podnikatelům za účelem podpory jejich podnikání a je tak ze své povahy pro poskytovatele úvěru rizikový, není zajištěn zástavou, ručitelským prohlášením či obdobným způsobem. Dále uvedla, že žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel - živnostník, nemůže se tak dovolávat ochrany dle § 1797 o. z., § 1813 o. z., § 580 o. z. Namítla, že není dán naléhavý právní zájem na straně žalobce na požadovaném určení, jelikož pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění vycházející ze stejného skutkového základu. Podaná žaloba tak ve svém důsledku jen povede ke zbytečnému rozmnožování sporů, kdy žalovaná bude nucena podat žalobu na plnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 267/2000).4. Soud I. stupně uzavřel, že pro žalobce je určovací žaloba (jako doplňkový právní institut) jediným dostupným prostředkem za situace, kdy žalovaná tvrzený dluh nadále vymáhá a žaloba z její strany dosud podána nebyla. Dovodil, že za tohoto stavu věcí je naléhavý právní zájem na požadovaném určení na straně žalobce dán.5. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru č. , číslo, , kdy žalobce byl označen identifikačním číslem, místem podnikání, v čl. 2.5. si strany sjednaly, že úvěr je financován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalobce. Jistina činila částku 7 000 Kč, splatnost 14 dní, poplatek za poskytnutí úvěru 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny (avšak pro případ dlouhodobého prodlení se sazba upravuje v čl. 5.2. jinak), termín splatnosti by sjednán k datu 13. 4. 2025. Pro případ dlouhodobého prodlení byla sjednána sazba poplatku 2 % denně z nesplacené jistiny po prvních 90 dní, poté se snižuje na 0,02 % denně. V čl. 8.1. si strany sjednaly smluvní pokutu pro případ nesplaceného zůstatku jistiny ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně po prvních 90 dní prodlení, poté 0,02 % denně od 91. dne. Z interního výpisu z aplikace k informacím zadaným žalobcem bylo zjištěno, že půjčka byla sjednávána prostřednictvím aplikace ,,, aplikace, “. V pravém dolním okně je seznatelná výše měsíční splátky, RPSN a celková částka, kterou zájemce zaplatí. Své registrační údaje potvrzuje zájemce (žadatel) zasláním SMS kódu, dále se ověřuje přes bankovní identitu, případně zadává své údaje ručně a ověřuje se bankovní účet, dále nahrává fotografii občanského průkazu nebo pasu žadatele. Žalobce dne 31. 3. 2025 v 8:42 hod. požádal o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na materiál a zboží se splatností 70 dní a 1 % poplatku, aplikace žalované mu schválila možnost čerpání úvěru ve výši 7 000 Kč na 14 dní a 2 % poplatku za poskytnutí úvěru a vygenerovala mu návrh smlouvy k odsouhlasení. Rovněž ověřovala platnost živnostenského oprávnění žalobce. Žalobce žalované uhradil dne 17. 6. 2025 částku 7 122 Kč, jinou platbu neuhradil. Dne 12. 7. 2025 (viz upozornění na doúčtování nákladů na č. l. 5) byl žalobce žalovanou upozorněn na nedoplatek z titulu uzavřené smlouvy ve výši 17 938 Kč a na výši nákladů na vymáhání (4 720 Kč). Žalovaná vyzvala žalobce ke komunikaci, případně k vyřešení věci smírnou cestou.6. Soud I. stupně neshledal žalobu důvodnou. Nejprve se zabýval pojmem ,,spotřebitele“ (§ 419 o. z.). Ochrana spotřebiteli se neposkytne v tom případě, kdy spotřebitel uvedl podnikatele (úmyslně) v omyl. Obecně platí podle § 583 o. z., že jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je jednání neplatné, ale tohoto ustanovení se může dovolat pouze podvedený v režimu tzv. relativní neplatnosti podle § 586 o. z., což v projednávaném případě je žalovaná (poskytovatel úvěru). Žalovaná byla uvedena žalobcem v omyl, že při sjednávání úvěru vystupoval jako podnikatel a o úvěr žádal za účelem nákupu materiálu a zboží. Žalovaná výslovně uvedla, že úvěr spotřebitelům neposkytuje. Žalobce se tak nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy z titulu spotřebitelského práva a nemůže být chráněn jako spotřebitel, ač za obecných okolností by chráněn byl. Žalobce je stále chráněn podle § 433, § 1798 a násl. o. z. a podle § 122 odst. 5 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.7. K namítané neplatnosti výše smluvního poplatku ve výši 2 % denně po prvních 90 dní prvostupňový soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019, který vyložil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Žalobce bude tedy chráněn jako slabší strana adhezní smlouvy.8. Smluvní poplatek ve výši 2 % denně znamená u 14 dní navýšení o 28 %, pokud je účtován prvních 90 dní, znamená 180 % denně. K tomu žalovaná požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně po prvních 90 dní prodlení, což znamená 36,5 % ročně a u úroku z prodlení 45 % za prvních 90 dní. Do 90 dní by pak úvěrovaný zaplatil jistinu navýšenou o 232,6 %. Taková výše je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Podle ust. § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud I. stupně má za to, že ujednání o výši smluvního poplatku a o výši úroků z prodlení je neplatné.9. Žalobce je povinen zaplatit žalované úhradu za poskytnutí úvěru, úrok z prodlení a smluvní pokutu (její výše není nepřiměřená) s odkazem na § 2991 odst. 1 o. z. Běžná úroková sazba u podnikatelských úvěrů na trhu činí u férových B2B půjček 15 %-25 % ročně, u krátkodobých půjček může být vyšší (např. 0,25 % denně). Pokud by byl příkladmo přepočítán poskytnutý úvěr se sazbou úrok 15 % ročně, zákonnou sazbou úroku z prodlení (12 % ročně) a smluvní pokutou (0,1 % denně), tak by ke dni 7. 6. 2025 dluh žalobce činil 7 700,20 Kč (viz odst. 20 napadeného r