62 Co 18/2026-89 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody z nezákonného pravomocného rozhodnutí, které bylo výsledně zrušeno.Soud prvního stupně rozhodl o důvodnosti žaloby bez jednání postupem podle § 115a o. s. ř. Z listinných důkazů a tvrzení účastníků zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 4. Odvolací soud ho uvádí v doslovném znění.2. S žalobcem bylo , Orgán veřejné moci, vedeno řízení o přestupku pod sp. zn. , spisová značka, . V tomto řízení byla žalobci pravomocně (zamítnutím rozkladu žalobce rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) uložena pokuta ve výši 70 000 Kč, kterou žalobce uhradil. Žalobce byl v řízení o přestupku zastoupen advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, (zjištěno ze shodných tvrzení a ze spisu , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ). Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V soudním řízení správním byl žalobce zastoupen advokátem , tituly před jménem, , právnická osoba, . Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušeno a věc vrácena , Orgán veřejné moci, k dalšímu řízení. , právnická osoba, bylo rozsudkem rovněž uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 262 Kč k rukám jeho právního zástupce. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (zjištěno ze shodných tvrzení a spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, ).Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ve zkratce OdpŠk. Uvedl jeho § 1, § 2, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31, uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl § 2952 o. z., který rovněž odcitoval. Vzal za nesporné, žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnil podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem. Soud prvního stupně vysvětlil, že pro založení odpovědnosti státu za škodu je nutné, aby byly splněny tři podmínky, a to 1. existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně.3. Žalovaný nesporoval, že došlo ke zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , kterým žalobci byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Po právní stránce tak jsou naplněny znaky existence nezákonného rozhodnutí a odpovědnostní titul je tedy dán. Za tohoto stavu se prvostupňový soud zabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti.4. Žalovaná částka sestávala z úroků z prodlení z částky 70 000 Kč za období od , datum, , kdy žalobce tuto částku na základě pravomocného rozhodnutí zaplatil, do jejího vrácení žalobci dne , datum, v kapitalizované výši 27 401 Kč, náhrady nákladů řízení vynaložených na zastoupení žalobce ve správním řízení u Ministerstva spravedlnosti ve výši 58 412 Kč a náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobce v soudním řízení správním ve výši 51 483 Kč, celkem tedy 109 895 Kč (v žalobě uvedeno 109 926 Kč, pozn. odvolacího soudu). Žalovaný žalobci uhradil náklady právního zastoupení ve správním řízení ve výši 7 865 Kč, tuto sumu žalobce odečetl a požadoval na náhradě nákladů řízení celkem částku 102 061 Kč (správně by mělo být 102 030 Kč, pozn. odvolacího soudu).5. Ke kapitalizovaným úrokům z prodlení soud prvního stupně uvedl, že žalobce tuto škodu spatřuje v tom, že částka 70 000 Kč, kterou dne , datum, zaplatil jako pokutu, mu byla od tohoto data do , datum, zadržována a žalobce s ní nemohl nakládat. V této souvislosti se prvostupňový soud zabýval tím, zda účinky zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024 nastaly ex nunc nebo ex tunc. Soudní řád správní tuto otázku výslovně neřeší a soud prvního stupně s odkazem na judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu, kterou obsáhle citoval, se výsledně přiklonil k závěru, že účinky zrušujících rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví nastávají ex nunc, tedy nikoliv zpětně. Opačný názor je pouze ojedinělý. Za procesní situace, kdy rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, bylo zrušeno až ke dni , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze z , datum, , nedošlo na straně žalobce ke vzniku žádné škody, když částku 70 000 Kč uhradil na základě tehdy pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které bylo odstraněno až ke dni , datum, . Žalobci byla poté částka 70 000 Kč neprodleně vrácena v souladu s rozsudkem správního soudu, nárok na zaplacení úroků z prodlení je tak zjevně nedůvodný. Nedůvodný je podle soudu také proto, že žádný právní předpis nezakládá právo žalobce na úrok z prodlení v zákonné výši, nejde ani o škodu na majetku žalobce a ani o ušlý zisk.6. K nároku představovanému náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v soudním řízení správním (částka 51 483 Kč, pozn. odvolacího soudu), soud prvního stupně dovodil, že je splněna podmínka § 31 odst. 1 OdpŠk. Ve smyslu § 31 odst. 2 Odp. Šk. však náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit pouze tehdy, jestliže tak neměl možnost učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, nebo jestliže mu náhrada již takto nebyla přiznána. Výrok o nákladech nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů, když povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu. K tomu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou citoval. Uvedl dále, že v řízení bylo prokázáno, že u Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. , spisová značka, bylo o nákladech řízení pravomocně rozhodnuto, když z rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení byla přiznána. K vypořádání nákladů řízení tak došlo a je vyloučeno se dalších nákladů domáhat coby náhrady škody po státu. K tomu soud prvního stupně opět odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, uvedl též komentářovou literaturu a shrnul, že na straně žalobce k žádné škodě, kterou by bylo možno úspěšně požadovat po žalovaném podle OdpŠk, nedošlo.Ohledně nároku představovaného náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v přestupkovém řízení před Ministerstvem spravedlnosti ve výši 58 412 Kč soud prvního stupně uzavřel, že náhrada nákladů řízení by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by šlo o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí a současně by již žalobci jejich náhrada nebyla přiznána. Pokud jde o náklady právního zastoupení žalobce v přestupkovém řízení, tak žalovaný uznal nárok žalobce důvodným v rozsahu částky 7 865 Kč a v této výši také žalobci tyto náklady uhradil. Za situace, kdy ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk může náhrada škody zahrnovat pouze takové náklady, které byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nelze náklady vynaložené žalobcem před vydáním nezákonného rozhodnutí do požadované náhrady zahrnout. Absentuje tak příčinná souvislost, když náklady vynaložené před vydáním nezákonného rozhodnutí nemohou být s tímto odpovědnostním titulem ve vztahu příčiny a následku. K úkonu ze dne , datum, – studium rozhodnutí ze dne , datum, – soud prvního stupně navíc uvedl, že nejde o úkon právní služby, který by bylo možno zahrnout pod úkony právní služby podle advokátního tarifu.7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému s tím, že tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Vyslovil názor, že jednáním žalovaného mu nepochybně vznikla škoda, a to jak ve formě úroků z prodlení za dobu, kdy mu byly finanční prostředky neoprávněně zadržovány, tak dále jako náhrada škody co do uhrazených nákladů za právní zastoupení žalobce v řízení před správním orgánem i před správním soudem. Jednáním žalovaného byl žalobce připraven jednak o možný výnos ze zadržované částky, pokud by nebyla zadržena a dále o skutečně vynaložené náklady na právní zastoupení, které byl nucen vynaložit k oprávněné ochraně svých práv. Žalobcova obrana navíc byla úspěšná, když bylo prokázáno nezákonné jednání žalovaného.9. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o tom, že ke zrušení nezákonného ro