62 Co 358/2025-132 — Městský soud v Praze

I. Předmět řízení a napadený rozsudek1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 48 282,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 282,93 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v období září 2020 do června 2022 nerovným odměňováním ze strany žalovaného jako jeho zaměstnavatele. Dle žalobních tvrzení žalobce pracoval pro žalovaného v atrakčním obvodu Sběrný přepravní uzel („SPU“) , adresa, na pozici řidiče. Srovnatelnému zaměstnanci , jméno FO, , který pracoval na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni na území , adresa, , byla oproti žalobci v daném období vyplácena o několik tisíc Kč vyšší základní tarifní mzda (rozdíl pro jednotlivé měsíce žalobce podrobně specifikoval). Dle žalobce tento rozdílný přístup k zaměstnancům v rámci odměňování není v souladu se zákoníkem práce a v něm vyjádřenou zásadou rovného zacházení se všemi zaměstnanci a rovného odměňování. Jedná se o obdobný případ, jaký řešily Nejvyšší a Ústavní soud v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, a I. ÚS 2820/20. Žalovaný při stanovování tarifní mzdy svých zaměstnanců nepřípustně zohledňoval sociálněekonomické podmínky v místě výkonu práce a jeho systém odměňování nebyl transparentní a umožňoval libovůli zaměstnavatele. Žalobce z těchto důvodů nárokuje zaplacení částky 48 282,93 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní mzdou za výše uvedené období (při zohlednění skutečně odpracované doby) a základní tarifní měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance pana , jméno FO, . V průběhu řízení žalobce označil dalšího srovnatelného zaměstnance , jméno FO, , který je rovněž odměňován vyšší tarifní mzdou oproti žalobci i panu , jméno FO, , přestože pracuje na stejné pozici.3. Žalovaný v řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobcova mzda byla stanovena v souladu s právními předpisy i vnitřními předpisy žalovaného – do výše mzdy konkrétních zaměstnanců se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, ale i podmínky jednotlivých pracovišť, na nichž je práce vykonávána. Ty se na jednotlivých pracovištích mohou odlišovat i u zaměstnanců zařazených na stejnou pracovní pozici. Žalobcem označení zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, měli oproti žalobci vyšší mzdu nikoliv proto, že pracovali na území , adresa, , ale proto, že nevykonávali stejnou práci či práci stejné hodnoty. Práce řidiče na SPU , adresa, se vyznačuje vyšší složitostí, odpovědností a namáhavostí oproti práci řidiče na SPU , adresa, : SPU , adresa, je výjimečným pracovištěm, kde je rozsáhlý areál v , adresa, tvořen souborem několika budov a sestává z více pracovišť se svými výměništi, v nichž dochází k nakládce a vykládce nákladních předmětů do nebo z vozidel; součástí SPU , adresa, je nadto detašované pracoviště v , adresa, . Řidiči vždy musí podle platného jízdního řádu postupně objet požadovaná pracoviště, vždy připravit k manipulaci zdvižné čelo a naložit danou část poštovního materiálu a nakonec musí přistavit vozidlo k zastávce centrální uzamykání. SPU , adresa, oproti tomu zahrnuje areál s jedinou budovu, kde řidič na jednom místě naloží/vyloží veškerý materiál, a detašované pracoviště vzdálené cca 500 m; jedná se zde o srozumitelný a jednoduchý systém. , jméno FO, a , jméno FO, oproti žalobci vykonávali práci s větším množstvím zastávek a zajišťovaných nakládek a vykládek. Také jezdili převážně kratší trasy v hustém pražském provozu, který se vyznačuje rovněž vyšší nehodovostí, zatímco žalobce pracoval v menším městě (, adresa, ) a jeho okolí a jeho pravidelný režim zahrnoval delší trasy do menších obcí. Oba uvedení zaměstnanci měli rovněž oproti žalobci delší praxi a vykonávali na rozdíl od něj celonoční směny. , jméno FO, nadto vykonával práci i s vyšší intenzitou, kdy v rozhodném období vykonal 5 847 jízd oproti 3 383 jízdám u žalobce.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci vyšel z listinných důkazů, zjistil, že žalobce od , datum, do , datum, pracoval pro žalovaného na pozici řidiče na pracovišti SPU , adresa, . Žalobce pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době s různými časy začátku a konce pracovní doby, v ranních a odpoledních směnách, přičemž část směn byla konána v noci, kdy žalobce začínal práci mezi 2:00 a 5:00 hod.; celonoční směny nevykonával, v žalovaném období nevykonal žádnou směnu v neděli. V tomto období realizoval 825 jízd ve městě , adresa, , 20 jízd nad 100 km, 417 jízd zasahujících do času mezi 22:00 a 4:00 hod. Prováděl konkrétně trasy v rámci , adresa, s 4 až 6 zastávkami na trase. Žalobcova základní tarifní mzda činila do března 2021 částku 25 280 Kč měsíčně a od dubna 2021 částku 26 420 Kč měsíčně.5. K zaměstnancům žalovaného panu , jméno FO, a panu , jméno FO, soud prvního stupně zjistil, že byli zařazeni na stejnou typovou pozici a do téhož tarifního stupně jako žalobce, působili však na pracovišti SPU , adresa, . Pan , jméno FO, byl u žalovaného zaměstnán od , datum, do , datum, . Pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu; pravidelně vykonával noční směny mezi 22:00 a 6:00 hod. a v žalovaném období vykonal 11 nedělních směn. V žalovaném období vykonal 1 512 jízd v rámci , adresa, , 36 jízd nad 100 km, 824 jízd zasahujících do času mezi 22:00 a 4:00 hod. Prováděl jízdy na trasách mezi jednotlivými pracovišti v rámci , adresa, , ale i mimo , adresa, . Jeho základní tarifní mzda činila do března 2021 částku 28 270 Kč měsíčně a od dubna 2021 částku 29 030 Kč měsíčně. Pan , jméno FO, je u žalovaného zaměstnán od , datum, . Pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu; v žalovaném období vykonal 10 nedělních směn. V žalovaném období vykonal 5 847 jízd, z toho 2 981 v rámci , adresa, jízd nad 100 km, 574 jízd zasahujících do času mezi 22:00 a 4:00 hod. Prováděl zejména jízdy v rámci , adresa, . Jeho základní tarifní mzda činila do března 2021 částku 28 610 Kč měsíčně a od dubna 2021 částku 29 360 Kč měsíčně.6. K podmínkám pracovišť žalobce a srovnávaných zaměstnanců soud prvního stupně dále porovnal domácí řády SPU , adresa, a SPU , adresa, a mj. popsal z nich vyplývající postup nakládky a vykládky. Shrnul pak, že řidiči SPU , adresa, obsluhují 5 výměnišť, mezi nimiž musí řidiči přejíždět. V , adresa, se nakládá na jednom místě, jedné rampě. Za žalované období dále bylo v , adresa, evidováno 26 753 dopravních nehod, zatímco v , adresa, 11 786 dopravních nehod. Hustota provozu v , adresa, dosahovala v daném období oproti , adresa, vyšší intenzity co do počtu motorových vozidel na 1 000 obyvatel.7. K systému odměňování zaměstnanců u žalovaného pak bylo zjištěno, že se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic a v jejich rámci do tarifního stupně, pro nějž je stanoveno rozmezí minimální a maximální tarifní mzdy. Systém typových pozic je určen na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky , podezřelý výraz, . Individuální rozhodování o výši tarifní mzdy konkrétních zaměstnanců pak na úrovni jednotlivých pracovišť žalovaného realizují vedoucí zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.8. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 16, § 109, § 110 a § 265 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce („zák. práce“) a s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). Dospěl k závěru, že žalobcem vykonávaná práce nebyla stejnou prací či prací stejné hodnoty jako práce zaměstnanců , adresa, . Za rozhodující odlišnost považoval předně skutečnost, že žalobce měl k počátku rozhodného období pouze 2 roky praxe, zatímco pan , jméno FO, let a pan , jméno FO, 8 let. Délka praxe je přitom legitimním důvodem pro odlišné odměňování, neboť zkušený zaměstnanec provádí práci rychleji a efektivněji, a tedy přináší žalované větší hodnotu práce. Soud prvního stupně přitom nepřisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaný délku praxe u svých zaměstnanců nezohledňoval, o čemž měla svědčit vyšší mzda pana , jméno FO, oproti panu , jméno FO, – ani uvedení zaměstnanci totiž nebyli odměňováni stejně a jejich práce se navzájem lišila např. co do počtu celonočních směn. Porovnání uvedených dvou zaměstnanců navíc v nynějším řízení není úkolem soudu.9. Další podstatné odlišnosti mezi prací žalobce a zaměstnanců , jméno FO, a , adresa, spatřoval soud prvního stupně v procesu nakládky a vykládky na SPU, charakteru samotných jízd a rozvržení pracovní doby: SPU , adresa, se skládalo z pěti budov a řidiči zde museli dbát na správnost a efektivnost nakládky a vykládky, zajížděli pravidelně k více výměništím