68 Co 206/2025-95 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované peněžitého zadostiučinění ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, kterou utrpěla v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Tvrdila, že svůj nárok u žalované uplatnila dne , datum, . Poté, kdy jí žalovaná dne , datum, z uvedeného důvodu plnila 49 875 Kč, vzala žalobkyně žalobu co do této částky s příslušenstvím zpět, a řízení bylo v rozsahu tomu odpovídajícím zastaveno (usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). V podrobnostech jsou žalobní tvrzení uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 1).2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nerozporovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, avšak újma, která tím žalobkyni vznikla, byla již plně kompenzována plněním, které jí žalovaná dobrovolně vyplatila. V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalované uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 3).3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobě vyhověl co do částky 18 375 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ohledně částky 51 750 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 497 Kč (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V krátkosti lze shrnout, že soud prvního stupně shledal posuzované řízení, které ve vztahu k žalobkyni trvalo od , datum, do , datum, (žalobkyně však učinila předmětem řízení pouze dobu do , datum, ), tedy 4 roky a 6 měsíců, nepřiměřeně dlouhým a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích. Při jeho určení vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky ve výši poloviční), což za celou dobu řízení představuje 52 500 Kč. Takto stanovenou částku dále navýšil o 30 % z důvodu postupu soudu, neboť na délce řízení se velkou měrou podílely průtahy v řízení, čímž dospěl k výsledné částce 68 250 Kč. Od ní odečetl již poskytnuté plnění ve výši 49 875 Kč a ve zbytku, tj. ohledně částky 18 375 Kč, žalobě vyhověl.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Napadla jej ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) a v nákladovém výroku (III). Nesouhlasí s tím, že by žalobkyni náleželo zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 68 250 Kč, nýbrž za dostačující a přiměřenou považuje i nadále jí poskytnutou částku 49 875 Kč. Soudu prvního stupně žalovaná vytýká, že nemodifikoval základní částku zadostiučinění z důvodu složitosti řízení. Je přesvědčena, že z tohoto důvodu bylo na místě základní částku snížit o 5 %. Věc byla složitější po skutkové stránce, neboť soud v posuzovaném řízení hodnotil platnost smlouvy o úvěru, to, zda si úvěrová společnost dostatečně prověřila úvěruschopnost klientky. Bylo tak třeba zkoumat majetkové poměry žalobkyně. Není naopak dán důvod zvyšovat základní částku o 30 % za postup soudu kvůli průtahům na jeho straně. Pro postup soudů by základní částka neměla být navýšena vůbec, případně méně než o 30 %. Skutečnost, že v posuzovaném řízení došlo k průtahům, je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být podruhé zohledňována při posuzování jednotlivých kritérií (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Nesprávný úřední postup, za který je žalobkyni poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat okolnost, za kterou by mělo být poskytované zadostiučinění navyšováno. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům, tj. okolnosti odlišné od nesprávného úředního postupu. V posuzovaném řízení došlo ke dvěma výraznějším prodlevám, bez nichž by byla jeho délka přiměřená. Tyto průtahy tak nemohou být hodnoceny podruhé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.5. Žalobkyně ve vyjádření označila odvolání žalované za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a řádně odůvodněný. Nesouhlasila s tím, že by posuzované řízení bylo složité, v tomto směru žalovaná v řízení před soudem prvního stupně nic neuváděla. Řešení sporů ze smluv o spotřebitelském úvěru je upraveno ustálenou judikaturou, v posuzovaném řízení nebylo prováděno rozsáhlé či časově náročné dokazování, řešená právní otázka nebyla komplikovaná. Naopak je namístě navýšit základní částku zadostiučinění s ohledem na průtahy v posuzovaném řízení, a to o 30 %, když celková délka posuzovaného řízení byla z více než poloviny tvořena právě těmito průtahy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a aby uložil žalované povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním žalované napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné. K projednání odvolání nebylo nařízeno jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a obě účastnice s tímto postupem souhlasily (žalovaná výslovně, v případě žalobkyně se její souhlas předpokládá vzhledem k marnému uplynutí lhůty, v níž se měla k postupu odvolacího soudu vyjádřit; § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Odvolací soud proto v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.7. V odvolacím řízení zůstává spornou otázkou jen výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobkyni mělo dostat, neboť žalovaná (a to ani v řízení před soudem prvního stupně) existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu představovaného nepřiměřenou délkou řízení nezpochybnila, a srozuměna byla též s formou zadostiučinění. I tak je možno uvést, že odvolací soud shledává správným závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti délky řízení, jež neodpovídala složitosti věci a na níž se rozhodující měrou podepsaly prodlevy na straně soudu, a stejně tak lze souhlasit s tím, že újmu, která žalobkyni (presumovaně) vznikla, je třeba odškodnit v penězích. Vyšel-li soud prvního stupně ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky ve výši poloviční), je to vzhledem ke všem zjištěným okolnostem dané věci adekvátní; za dobu 4 let a 6 měsíců se jedná o částku 52 500 Kč (= 2 x 7 500 + 2 x 15 000 + 7 500).8. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud následně přistoupil k modifikaci základní částky v závislosti na působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), a dospěl-li k závěru o potřebě jejího navýšení z důvodu postupu orgánů státu. Namítala-li žalovaná, že tento postup se promítl již do závěru o nepřiměřené délce řízení, a není tak možno z tohoto důvodu základní částku (znovu) navyšovat, nelze s ní souhlasit. Jak vyplývá ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), při posuzování přiměřenosti délky řízení soud vychází z kritérií, která jsou pak obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění a jimiž jsou složitost případu, chování poškozeného, postup orgánů veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozeného. Z těchto samých faktorů se pak spolu s celkovou délkou řízení vychází i při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Ve smyslu Stanoviska tak nejde o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Dle ustálené judikatury ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, musí nutně vést k navýšená přiznaného odškodnění. Důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboli která měla podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1290/2014, sp. zn. 30 Cdo 1276/2022 či sp. zn. 30 Cdo 1916/2023). Dospěl-li soud prvního stupě na základě svých správných (a odvoláním nezpochybněných) skutkových zjištění k závěru, že v posuzovaném řízení došlo ke dvěma výrazným průtahům (poprvé v trvání jednoho roku a devíti měsíců a podruhé v trvání jednoho roku a čtyř měsíců), jež se na jeho délce rozhodující měrou podílely, pak se nepochybně jedná o závažný nedostatek, který nelze v rámci úvah o výši zadostiučinění v žádném případě opomenout. Zhodnotit (a