68 Co 8/2026-114 — Městský soud v Praze

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o vydání dodatečného povolení stavby vedeného u , Orgán veřejné moci, , , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, od , datum, do , datum, . Konkrétně se každý ze žalobců domáhá zaplacení částky 459 061 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodech 1 až 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodech 6 až 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do části, ve které se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 426 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok II), dále uložil žalované zaplatit žalobci b) částku 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu co do části, ve které se žalobce b) domáhal zaplacení částky 426 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok IV), a uložil žalované nahradit náklady řízení žalobkyně a) ve výši 17 770,49 Kč (výrok V) a žalobce b) ve výši 17 770,49 Kč (výrok VI). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. V krátkosti lze shrnout, že soud prvního stupně, jenž na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 5, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), shledal, že základ nároku žalobců je dán a že význam posuzovaného řízení pro žalobce není nepatrný, a proto pro odškodnění jejich nemajetkové újmy nepostačí jako satisfakce konstatování porušení práva, nýbrž je na místě přiznat jim peněžité odškodnění. Soud prvního stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky ve výši poloviční), což za 6 let a 5 měsíců činí 81 740 Kč. Takto stanovenou částku následně modifikoval tak, že z důvodu složitosti řízení ji snížil o 30 %, z hlediska jednání žalobců ji zvýšil o 10 % a z důvodu sdílené újmy žalobců ji snížil o 40 %. Naopak z důvodu celkové délky řízení, postupu orgánů veřejné moci a významu řízení pro žalobce soud prvního stupně základní částku nijak nemodifikoval. Tímto způsobem dospěl k výslednému peněžitému zadostiučinění pro každého ze žalobců ve výši 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobcům přiznal od , datum, , tedy ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta k předběžnému projednání žádosti o náhradu újmy dle § 14 OdpŠk. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že každému ze žalobců přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění v daném případě záležela na úvaze soudu.4. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a IV včasnými a přípustnými odvoláními. Namítají, že soud prvního stupně se nezabýval jejich tvrzeními o specifickém významu posuzovaného řízení, tedy že žalobci legitimně vycházeli z očekávání povolení stavby v rozsahu podané žádosti, přičemž řízení mělo dopad na jejich majetková práva a do jejich osobní sféry spočívající v možnosti realizace bydlení. Soud prvního stupně se sice zabýval typovým významem daného řízení, nikoliv ovšem jeho specifickým významem. Žalobci chtěli prostřednictvím stavby uspokojit svou potřebu bydlení, jednalo se tak o řízení s privilegovaným významem. Proto je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že řízení nevybočovalo z běžného významu řízení o povolení stavby. V souvislosti s tím se soud prvního stupně rovněž nezabýval tvrzeními žalobců ohledně individuálního významu řízení. Jedná se například o tvrzení o nájemním bydlení horší kvality, nutnosti stěhování, věku žalobců, změny podmínek pro realizaci plánu, potřeby postarat se o rodiče žalobkyně a) s nutností odstěhovat se do jejich blízkosti v případě zhoršení jejich zdravotního stavu, namísto aby o ně bylo postaráno v jejich novém domě. Napadený rozsudek je proto nesprávný už jen z toho důvodu, že soud prvního stupně význam posuzovaného řízení srovnával s typově konkrétním řízení, a navíc odhlédl od tvrzení o jeho specifickém významu, k němuž neprovedl navržené důkazy, konkrétně účastnické výslechy. Přitom i již soudem prvního stupně učiněná zjištění měla vést k navýšení základní částky zadostiučinění. Dále nelze ve vztahu k významu řízení klást žalobcům k tíži to, že podali nesprávný typ žádosti. Ostatně ani nalézací správní orgán nerozpoznal její zjevnou nesprávnost. Ke složitosti posuzovaného řízení žalobci namítají, že řízení v daném případě nebylo složité právě proto, že nalézací správní orgán jej měl hned v počátku zastavit pro zjevnou nepřípustnost. Veškeré další úkony v řízení byly neúčelné a jen oddalovaly vydání stavebního povolení žalobcům. Soud prvního stupně rovněž nesprávně zhodnotil skutečnost, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno ve vícero instancích, což podřadil pod kritérium postupu orgánů veřejné moci. Tato tzv. instanční složitost měla být ovšem posuzována v rámci kritéria složitosti řízení. Samotné rozhodování věci u nalézacího správního orgánu ani u samotné žalované navíc nemůže být důvodem pro moderování základní částky, neboť se tak stalo z důvodů spadajících do kritéria postupu orgánů veřejné moci. U dvou správních orgánů prvního stupně řízení probíhalo z důvodu systémové podjatosti původního nalézacího správního orgánu, která měla být navíc důvodem pro zvýšení základní částky, u žalované pak z toho důvodu, že původní nalézací správní orgán podal proti usnesení o systémové podjatosti nepřípustné odvolání. Soud prvního stupně nevzal v potaz ani to, že původní nalézací správní orgán nebyl veden snahou o objektivní posouzení věci, nýbrž se snažil prostřednictvím stavebního řízení prosadit své vlastní zájmy a za tímto účelem žalobce šikanoval. Dále pak byla nesprávně snížena základní částka zadostiučinění o 40 % z důvodu sdílené újmy. Žalobci zde odkazují na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle kterého zohlednění skutečnosti, že újma byla sdílená, je sice obecně možné, ale je nutno vycházet z konkrétních okolností a důsledků posuzovaného případu a nepoužívat kritérium sdílené újmy jako pravidlo, nýbrž jako alternativu. Tomuto neodpovídají obecná dílčí zjištění soudu prvního stupně, že oba žalobci jako manželé vystupovali ve shodě a jednalo se o majetek spadající do společného jmění manželů užívaný jimi společně. Snížení základní částky o 40 % je podstatné snížení, které Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , připouští pouze u vysokého počtu poškozených. Taková míra modifikace základní částky z důvodu sdílení újmy je tedy excesivní. Konečně žalobci namítají, že se soud prvního stupně vypořádal s otázkou valorizace základní částky odkazem na aktuální judikaturu, kterou žalobci ovšem považují za nesprávnou. Namítají proto, že s ohledem na změnu ekonomické reality v České republice by se mělo vycházet ze základní částky, která bude této změně, k níž došlo mezi roky 2011 a 2025, odpovídat. Navrhují proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaná se k odvoláním žalobců vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a odvolání žalobců za nedůvodná. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.6. Žalobci následně dne , datum, zaslali odvolacímu soudu svoji repliku k vyjádření žalované, ve které uvedli, že žalovaná jim uhradila částky přiznané každému z nich výrokem I a III rozsudku soudu prvního stupně. V důsledku toho žalobci z procesní opatrnosti vzali žalobu částečně zpět v rozsahu odpovídajícímu výroku I a III rozsudku soudu prvního stupně, tedy co do částky 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení pro každého ze žalobců.7. Odvolací soud při jednání konaném dne , datum, v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování čtením přípisu , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .8. Z přípisu , Orgán veřejné moci, ze