69 Co 404/2025-162 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal jednak sdělení, co se stalo s velkým technickým průkazem k vozidlu pořízenému na základě kupní smlouvy uzavřené 9.6.2023, jednak zaplacení 50 000 Kč jako náhrady škody tvrzeně vzniklé tím, že žalobce nemohl vozidlo užívat a v důsledku toho přišel o práci v , stát, .3. Žalovaná nárok neuznala a uvedla, že dle smluvního ujednání měl změnu vlastníka a provozovatele v registru vozidel zajistit na své náklady žalobce při zastoupení žalované na základě plné moci, přičemž žalovaná poskytla součinnost (zejména podáním žádosti na registr a vystavením plné moci) a současně tvrdila, že velký technický průkaz byl žalobci odeslán 13.6.2023 a doručen 16.6.2023. Opožděný přepis pak podle ní nastal v důsledku pasivity žalobce.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smluvně bylo sjednáno, aby přepis v registru na své náklady zajistil žalobce při zastoupení žalované, že žalovaná podala příslušnému orgánu již 9.6.2023 žádost o změnu údajů a žalobce byl bezprostředně po koupi informován o postupu registrace, zatímco velký technický průkaz byl podle podacích údajů žalované odeslán 13.6.2023 a evidován jako doručený 16.6.2023. Ve vztahu k tvrzené škodě soud prvního stupně uzavřel, že žalobce ani přes poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř. neuvedl dostatečně konkrétní tvrzení a neoznačil relevantní důkazy k tomu, zda mu škoda vznikla, v čem měla spočívat, jak byla vyčíslena a jaká je její příčinná souvislost s tvrzeným postupem žalované.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) (kupní smlouva) a ve vztahu k nároku na náhradu škody podle § 2894 a násl. o. z., přičemž připomněl, že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk (§ 2952 o. z.). První dílčí nárok (sdělení o velkém technickém průkazu) soud prvního stupně zamítl zejména proto, že žalovaná žalobci informaci o naložení s velkým technickým průkazem sdělila přinejmenším zprávou, v níž uvedla, že velký technický průkaz byl žalobci odeslán 13.6.2023 a doručen 16.6.2023. Současně soud prvního stupně dovodil, že ani ze smlouvy, ani z právní úpravy neplyne povinnost žalované poskytovat požadované „sdělení“, a nadto nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by doklad (velký technický průkaz) byl při přepravě ztracen. Druhý dílčí nárok na 50 000 Kč soud prvního stupně zamítl proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně vzniku škody, její výše a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovanou a tvrzeně vzniklou škodou, neboť tvrzení o ztrátě práce v , stát, bylo obecné a žalobce je ani přes poučení nedoplnil tak, aby bylo možné k němu vést dokazování. Předložené listiny pak soud prvního stupně vyhodnotil jako pro tento nárok nerelevantní.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario, neboť ačkoli žalovaná měla ve věci plný úspěch, práva na náhradu nákladů řízení se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdala.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž rozhodnutí vytýkal, že se soud prvního stupně nezabýval klíčovými námitkami a důkazy a některé jeho výhrady ani nezapsal do protokolu. Žalobce tvrdil, že soud neřešil jeho námitku k podpisu a časovým údajům na smlouvě (podpis 9.6.2023 v 18:54 versus vytištění v 18:48) a nevypořádal se s e‑mailem z 24.9.2023 (9:19), kde mělo být uvedeno odeslání technického průkazu a datové zprávy na registr v , adresa, .8. Žalobce dále namítal rozpory ve tvrzeních žalované (nejprve popírání jeho dopisů z 16.10.2023 a 19.12.2023, později změny verzí ohledně přepisu a zasílání dokladů) a tvrdil, že soud prvního stupně odmítl řešit jeho výhrady ke „křivé výpovědi“ o hmotnosti obálky s doklady (žalovaná měla uvádět 50 gramů, zatímco podle žalobce obdobné dokumenty váží 26 gramů). Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.9. Žalovaná navrhovala rozsudek jako věcně správný potvrdit.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.11. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené.12. Předmětem řízení byly dva dílčí nároky: (1) požadavek, aby žalovaná sdělila, co se stalo s velkým technickým průkazem k vozidlu pořízenému kupní smlouvou uzavřenou 9.6.2023, a (2) požadavek na zaplacení 50 000 Kč jako náhrady škody tvrzeně vzniklé tím, že žalobce nemohl vozidlo užívat a přišel o práci v , stát, .13. K námitkám žalobce, že soud prvního stupně neřešil některé důkazy, odvolací soud uvádí, že odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje logickou a přezkoumatelnou úvahu o podstatných skutečnostech rozhodných pro posouzení obou uplatněných dílčích nároků. Ani tvrzené rozpory ve vyjádřeních žalované či výhrady k okolnostem doručování nemohou samy o sobě vést ke zvrácení rozhodnutí, pokud nejsou způsobilé zpochybnit nosné důvody, na nichž rozhodnutí stojí.14. K námitce týkající se podpisu a časových údajů na smluvní dokumentaci odvolací soud uvádí, že předmětem řízení nebyla platnost kupní smlouvy ani samotný převod vlastnického práva k vozidlu, nýbrž (i) požadavek na poskytnutí informace o velkém technickém průkazu a (ii) nárok na náhradu škody ve výši 50 000 Kč. Žalobce ani v odvolání a v průběhu odvolacího jednání konkrétně nevymezil, jak by případné zkoumání časových údajů na smluvních výstupech mohlo vést k jinému právnímu posouzení těchto dvou nároků.15. K prvnímu dílčímu nároku (sdělení o velkém technickém průkazu) odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně jej zamítl správně. Rozhodnutí stojí na závěru, že žalobce požadovanou informaci obdržel, a zároveň na závěru, že samostatnou povinnost žalované poskytovat žalobci požadované „sdělení“ nelze bez dalšího dovodit ani ze smlouvy, ani z právních předpisů.16. Odvolací námitky žalobce směřují převážně k otázce doručování (zda obálka obsahovala i velký technický průkaz, zda byla zásilka doručena, případně zda došlo ke ztrátě při přepravě a zda žalovaná v průběhu řízení měnila tvrzení). Tyto námitky však samy o sobě nemohou vést kvyhovění prvnímu dílčímu nároku, neboť i při případné nejistotě ohledně doručení zůstává rozhodující, že žalobce žalobou nežádá o vydání dokladu, ale o informaci, přičemž žalovaná mu informaci o odeslání a evidovaném doručení sdělila.17. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně se otázkou doručení zabýval, a to na základě listinných podkladů týkajících se odeslání zásilky, dále na základě časové posloupnosti jednání účastníků a na základě obsahu komunikace mezi nimi. Přiléhavě rovněž přihlédl k tomu, že žalobce uplatnil tvrzení o neobdržení velkého technického průkazu až s výrazným časovým odstupem od koupě vozidla a v návaznosti na urgenci ze strany žalované, což oslabuje věrohodnost verze, že doklad nebyl doručen již v červnu 2023, aniž by žalobce tuto okolnost bezodkladně reklamoval. Zároveň soud prvního stupně hodnotil i okolnosti, z nichž plyne, že žalobce sám neměl v určité fázi zcela jasno, zda doklad při koupi nepřevzal, což dále podporuje závěr, že žalobní tvrzení o nedoručení zůstalo neuneseno.18. K odvolací argumentaci o údajné proměnlivosti tvrzení žalované odvolací soud uvádí, že i kdyby žalobce poukazoval na dílčí nepřesnosti nebo změny v popisu procesních kroků žalované v průběhu řízení, nemění to na tom, že jádro informace, jejíž poskytnutí žalobce požaduje, žalovaná sdělila (tj. jakým způsobem mělo být s dokladem naloženo a že byl odesílán). Spor o to, zda žalobce doklad fakticky obdržel, pak není sporem o „sdělení“, nýbrž o skutkový stav doručení. Tento spor však nemůže být vyřešen vyhověním žalobě na poskytnutí informace, jejíž obsah žalovaná již deklarovala.19. Za tohoto stavu nemohou odvolací výhrady žalobce k dílčím okolnostem doručování zvrátit správnost této části zamítavého výroku.20. Ke druhému dílčímu nároku na zaplacení 50 000 Kč odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně věc správně právně kvalifikoval jako uplatnění nároku na náhradu škody podle § 2894 a násl. o. z. a vyšel z toho, že žalobce nese břemeno tvrzení a břemen