70 Co 116/2026-168 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 303,24 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 67 303,24 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a náhradu nákladů řízení v částce 24 758,80 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok II.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně a žalovaná 1. dne 23. 6. 2021 uzavřely smlouvu o operativním leasingu č. , číslo, (dále také jen „smlouva“), jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla , název, (dále také jen „vozidlo“). Vozidlo mělo být vráceno po uplynutí sjednané doby leasingu 12. 7. 2023, ale žalovaná 1. vozidlo vrátila až dne 29. 9. 2023. V souladu s obchodními podmínkami, jež byly součástí smlouvy, žalobkyně vyúčtovala žalované 1. úhradu za pozdní vrácení vozidla v délce 79 dnů ve výši 32 985,24 Kč, dále za poškození vozidla částku 19 090 Kč, dále částku 500,80 Kč a částku 509 Kč jako smluvní pokutu za prodlení, dále částku 10 000 Kč jako poplatek – pokutu za nepřistavení vozu a částku 4 235 Kč za náklady na vymáhání pohledávky/zajištění vozidla, celkem částku 67 320,04 Kč. Žalobkyně ale žalobou uplatnila částku nižší 67 303,24 Kč s tím, že 16,80 Kč činí přeplatek, který u žalované 1. eviduje. Žalobkyně proto vyzvala žalované k zaplacení částky 67 303,24 Kč. Žalovaný 2. je ručitelem za závazky ze smlouvy o operativním leasingu a jeho ručitelský závazek vyplývá z ručitelského prohlášení ze dne 13. 7. 2021.3. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali a tvrdili, že vozidlo bylo krátce před ukončením leasingové smlouvy neznámou osobou poškozeno. Žalovaná 1. poté kontaktovala žalobkyni s dotazem, jak má postupovat, žalobkyně jí sdělila, že má vozidlo přistavit ke smluvnímu partnerovi , právnická osoba, . Ze strany společnosti , právnická osoba, . bylo žalovaným sděleno, že mají vozidlo dovézt a přistavit u tohoto dealera, který zajistí opravu a následně opravené vozidlo předá žalobkyni. Současně bylo žalovaným sděleno, že se v daném případě jedná o poškození, které je zahrnuto v uzavřené smlouvě.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že žalovaná 1. a žalobkyně uzavřely dne 23. 6. 2021 smlouvu o operativním leasingu č. , číslo, , jejímž předmětem bylo vozidlo , název, . Nedílnou součástí této smlouvy byly příloha č. 1 obsahující rozsah služeb, příloha č. 2 obsahující normy opotřebení a poškození vozu, obchodní podmínky smlouvy o operativním leasingu, protokol o předání a převzetí předmětu leasingu a splátkový kalendář. Žalovaný 2. je ručitelem na základě ručitelského prohlášení ke smlouvě č. , číslo, ze dne 13. 7. 2021. Vozidlo mělo být vráceno po skončení operativního leasingu dne 12. 7. 2023, ale bylo vráceno až dne 29. 9. 2023, tedy o 79 dní později. Dle obchodních podmínek účtovala žalobkyně žalované 1. za pozdní vrácené vozidla částku 345,07 Kč za každý den prodlení, což za 79 dní činilo 27 260,53 Kč bez DPH a 32 985,24 Kč včetně DPH. Po vrácení vozidla provedla spol. , právnická osoba, . odbornou prohlídku vozidla a zjistila jeho poškození nad rámec poškození akceptovaných podle pravidel žalobkyně (štěp čelního skla, prasklina krytu levého zadního kola, chybějící kompresor na huštění kol a chybějící klíč od vozidla), jejichž oprava si vyžádá částku 19 090 Kč. Žalobkyni dále dle smlouvy a čl. 14 obchodních podmínek vznikl nárok na smluvní pokutu za nepřistavení vozidla ve výši 10 000 Kč. Důvodným soud prvního stupně shledal i nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 500,80 Kč a v částce 509 Kč, jakož i nárok na náklady na vymáhání pohledávky/zajištění vozidla v částce 4 235 Kč. Žalobě tak v plném rozsahu vyhověl.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání. Soudu prvního stupně především vytkli, že pominul zásadní důkaz, e-mailovou komunikaci mezi účastníky. Podle žalovaných tato komunikace prokazuje, že postupovali v souladu s pokyny žalobkyně, když poškozené vozidlo předali k opravě smluvnímu dealerovi , právnická osoba, ., a tím splnili svou povinnost vrátit vozidlo. Vyjádřili přesvědčení, že za situace, kdy postupovali dle instrukcí žalobkyně, nemohli se dostat do prodlení s vrácením vozidla. Z toho žalovaní dovodili, že žalobkyni nevznikl nárok na sankční plnění za prodlení ani na úhradu nákladů opravy, pokud bylo poškození kryto smluvním režimem či pojištěním. Žalovaní se rovněž vymezili proti požadovaným smluvním pokutám. Namítali, že za údajné opožděné vrácení vozidla byli sankcionováni vícenásobně, když soud prvního stupně přiznal žalobkyni vedle sebe několik smluvních pokut (pokutu za prodlení počítanou podle dnů, smluvní pokutu za nepřistavení vozidla, náklady vymáhání a další pokuty). Takové kumulování sankcí považují za nepřípustné, odporující judikatuře i dobrým mravům, a tudíž za absolutně neplatné právní ujednání, k němuž měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. Namítali i nepřiměřenosti smluvní pokuty a navrhovali její moderaci podle § 2051 občanského zákoníku. Zdůraznili, že celková výše sankčních plnění přesahující 40 000 Kč je neadekvátní významu porušené povinnosti, zejména za situace, kdy prodlení bylo ovlivněno okolnostmi spojenými s poškozením vozidla a postupem podle pokynů žalobkyně. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání odmítla námitky žalovaných a rozsudek soudu prvního stupně označila za věcně správný. K námitce opominutých důkazům uvedla, že podle zásady volného hodnocení důkazů náleží soudu rozhodnout, které z navržených důkazů provede. Skutečnost, že soud nepovažoval některé žalovanými předložené důkazy (zejména komunikaci) za relevantní či dostatečné, nepředstavuje vadu řízení. Soud podle žalobkyně důkazy posoudil, pouze je nehodnotil ve prospěch žalovaných, neboť neprokazovaly jejich tvrzení, zejména o včasném vrácení vozidla. Podstatnou roli přitom sehrálo i to, že žalovaní neunesli důkazní břemeno a nedostavili se k jednání, čímž se připravili o možnost doplnit svá tvrzení. K námitce vícenásobného sankcionování smluvními pokutami žalobkyně uvedla, že žalovaní nesprávně interpretují jednotlivé položky. Částka 32 985,24 Kč totiž nepředstavuje smluvní pokutu, ale kompenzaci za užívání vozidla po sjednané době (ekvivalent obvyklého nájemného), tedy plnění nesankční povahy. Skutečnou smluvní pokutou za opožděné vrácení vozidla je pouze částka 10 000 Kč. Částka 4 235 Kč představuje náklady na zajištění vozidla prostřednictvím externí agentury, a nikoli sankci. Částky 500,80 Kč a 509 Kč jsou smluvní pokuty za prodlení s úhradou konkrétních faktur, tedy za jiné porušení povinnosti než pozdní vrácení vozidla. Dle žalobkyně tedy v tomto případě nejde o kumulaci sankcí za totéž jednání. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.7. Odvolací soud nejprve posuzoval včasnost podaného odvolání. Žalovaní v době, kdy soud prvního stupně vyhlásil a doručoval rozsudek, nebyly zastoupeni právním zástupce, soud prvního stupně proto rozsudek doručoval zvlášť každému ze žalovaných. Odvolání pak podal společně za oba žalované jejich současný právní zástupce, který odvolání podal u soudu prvního stupně dne 3. 3. 2026.8. Ze spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl dodán žalované 1. do datové schránky dne 5. 2. 2026, oprávněná osoba si jej z datové schránky nevyzvedla a lhůta k podání odvolání počala žalované 1. běžet uplynutím 10 dnů od dodání rozsudku do datové schránky, tj. od 16. 2. 2026. Odvolání podané u soudu prvního stupně dne 3. 3. 2026 tak bylo podáno v poslední den odvolací lhůty, a je tudíž včasné. Jinak je to ale s odvoláním žalovaného 2., kterému byl rozsudek soudu prvního stupně dodán do datové schránky dne 5. 2. 2026, a již 6. 2. 2026 se do ní přihlásila k tomu oprávněná osoba, čímž byl rozsudek žalovanému 2. doručen. Posledním dnem 15denní lhůty k podání odvolání tak bylo pondělí 23. 2. 2026. Odvolání podané dne 3. 3. 2026 již bylo ze strany žalovaného 2. podáno opožděně, když rozsudek vůči žalovanému 2. již dne 24. 2. 2026 nabyl právní moci. Odvolání žalovaného 2. tak mělo být soudem prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítnuto, vzhledem k tomu, že soud prvního stupně podle tohoto ustanovení nepostupoval, odmítl v souladu s § 218a o.s.ř. odvolání žalovaného 2. odvolací soud.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. pouze ve vztahu k žalované 1. a shledal její odvolání částečně důvodným.10. K námitce žalované 1., že soud prvního stupně opomenul navržený důkaz – e-mailovou korespondenci mezi žalovanou 1. a žalobkyní, odvolací soud zjistil, že ve spise byl obsažen pouze e-mail žalované 1. ze dne 10. 7. 2023, a nikoli již e-mail žalobkyně z téhož dne, který předložila žalovaná při jednání před odvolacím soudem. Nicméně z doručenky podání, kterým tehdejš