70 Co 178/2026-71 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 250 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu s požadavkem na zaplacení částky 89 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 131 003 Kč od 21.1.2026 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 816,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , trvajícího 9 let a 7 měsíců. V řízení došlo dle tvrzení žalobce k nedůvodným průtahům mezi jednotlivými úkony, řízení proběhlo pouze na dvou úrovních soudní soustavy, předmět řízení nebyl nijak složitý, neboť se jednalo o nároky ze smlouvy o dílo ve výši 460 000 Kč, od níž druhý účastník odstoupil, a v předmětném řízení se nacházel v pozici žalovaného. Požadoval za každý rok řízení částku 20 000 Kč, tj. celkem 191 669 Kč, které navýšil o 10 % pro malou složitost řízení, jež mohlo skončit dřív, a o dalších 10 % z důvodu významu pro žalobce, jemuž bylo zasaženo do integrity jeho vlastnictví a do osobních rodinných a pracovních záležitostí. Žalovaná mu po uplatnění nároku vyplatila 99 000 Kč, proto žalobou požadoval doplatit zbytek nárokované částky.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 30. 12. 2015 žalobou, která byla žalobci v pozici žalovaného doručena dne 13. 4. 2016. První jednání ve věci bylo nařízeno na 4. 10. 2016, bylo odročeno za účelem smírného vyřešení sporu, dále následovalo jednaní dne 25. 11. 2016, místní šetření dne 17. 1. 2017, jednání dne 10. 3. 2017, jednání dne 2. 5. 2017 a 20. 6. 2017, při němž byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Dne 21. 12. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 12. 3. 2018 rozsudek zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Následně proběhlo dne 15. 5. 2018 jednání, usnesením ze dne 18. 7. 2018 byl ustanoven ve věci znalec, který doručil znalecký posudek soudu dne 20. 12. 2018. Po procesním řešení námitky podjatosti znalce, rozhodnutí o jeho odměně dne 11. 1. 2019 a změně tohoto rozhodnutí odvolacím soudem dne 10. 5. 2019 proběhlo dne 5. 11. 2019 jednání, při němž byl vyslechnut znalec, a dne 13. 3. 2020 byl vyhlášen rozsudek, tentokrát zamítavý. Po podání odvolání byl opětovně rozsudek usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 11. 2020 zrušen a vrácen k dalšímu řízení. K výzvě soudu znalec zaslal dne 6. 2. 2021 vyjádření k výhradám odvolacího soudu k vypracovanému posudku, dne 12. 3. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném a toto rozhodnutí bylo změněno odvolacím soudem dne 31. 5. 2021. Další jednání se uskutečnilo dne 30. 7. 2021 a na následujícím jednání dne 18. 3. 2022 byl opět vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě částečně vyhověno v rozsahu částky 49 638 Kč. Dne 18. 7. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 20. 9. 2022 rozsudek částečně zrušil. Usnesením ze dne 31. 3. 2023 soud ustanovil revizního znalce, který doručil soudu znalecký posudek dne 11. 8. 2023. Usnesením ze dne 23. 11. 2023 byl znalec vyzván k doplnění posudku, které bylo soudu doručeno dne 13. 12. 2023. Při jednání konaném dne 26. 3. 2024 proběhla konfrontace znalců. Dne 9. 5. 2024 bylo vydáno usnesení o znalečném, které bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 15. 7. 2024. Dne 5. 11. 2024 byl při jednání vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno ještě ohledně částky 39 372 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. K odvolání obou účastníků byl spis dne 29. 4. 2025 předložen odvolacímu soudu, který věcně rozsudek potvrdil, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2025. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 31. 12. 2025.4. Délku řízení soud prvního stupně počítal až od doručení žaloby žalobci dne 13. 4. 2016, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, do právní moci konečného rozhodnutí dne 3. 7. 2025, a uzavřel, že celková délka řízení pro žalobce představovala 9 let a 3 měsíce. V řízení soud prvního stupně shledal podstatné průtahy zejména mezi jednotlivými úkony soudu a při nařizování jednání. I přes vyšší částku, jež byla předmětem přezkoumávaného řízení, neshledal vyšší než standardní význam řízení pro žalobce.5. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za újmu, neboť délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, a tedy představující nesprávný úřední postup, v jehož důsledku došlo u žalobce ke vzniku presumované nemajetkové újmy vyžadující satisfakci v peněžní podobě. Při určení základní výše náhrady nemajetkové újmy soud prvního stupně vycházel z částky 17 000 Kč za každý rok trvání přezkoumávaného řízení, se stanovením poloviční částky za první dva roky, neboť délka řízení již atakovala 10leté trvání řízení na pouhých dvou stupních soudní soustavy, a takto dospěl k základní částce 140 250 Kč. S ohledem na nekoncentrovaný postup soudu spočívajícím v tzv. „soudním ping-pongu“ a opakované neodůvodněné průtahy navýšil tuto částku o 20 %. Zároveň uvedenou částku snížil o 20 % z důvodu procesní složitosti, odůvodněné nezbytností opakovaného znaleckého posouzení. Postup žalobce ani význam řízení pro žalobce neshledal důležitým pro moderaci základní částky. Od takto určené částky odečetl plnění žalované ve výši 99 000 Kč a dospěl k závěru, že do adekvátní satisfakce je třeba doplatit ještě částku 41 250 Kč, jejíž zaplacení uložil žalované. Protože žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 31. 12. 2025, uzavřel, že ke dni rozhodnutí nenastalo prodlení žalované s přiznanou částkou, proto požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení zamítl. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a uložil povinnost k jejich náhradě procesně neúspěšné žalované.6. Proti II. zamítavému výroku rozsudku a dále výroku III. o nákladech řízení podal žalobce včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Neztotožnil se s posouzením délky řízení až od doručení žaloby. Namítl, že při posuzování nesprávného úředního postupu je třeba vycházet z celé délky řízení, tedy od podání žaloby dne 30. 12. 2015 do právní moci posledního rozhodnutí dne 3. 7. 2025, tj. celkem 9 let a 7 měsíců, zejména když průtahy byly patrné již v prvních čtyřech měsících řízení, ještě před doručením žaloby. Kvitoval užití základní sazby ve výši 17 000 Kč za každý rok řízení, na rozdíl od postupu žalované, která vycházela z dolní hranice 15 000 Kč, nicméně vyjádřil názor, že délce řízení a projednání pouze ve dvou stupních soudní soustavy odpovídá základní částka 20 000 Kč za rok. Nesouhlasil se snížením odškodnění o 20 % z důvodu složitosti věci, neboť dle jeho názoru šlo o právně i procesně běžný spor, k jehož předmětu existuje ustálená judikatura. Za mimořádné nepovažoval ani znalecké posudky či výslechy znalců. Má za to, že pro jednoduchost věci měla být základní částka naopak zvýšena o 10 %. Kladně hodnotil navýšení o 20 % z důvodu opakovaných průtahů a nekoncentrovaného postupu soudu prvního stupně. Vyjádřil nesouhlas s hodnocením významu řízení pro něj jako standardního. Zdůraznil, že řízení bylo vedeno proti němu jako proti drobnému podnikateli a dlouhé řízení způsobilo významný nárůst úroků z prodlení, které dosáhly téměř výše přiznané jistiny. Předmětný spor mohl ohrozit jeho finanční situaci a zasáhl nejen podnikatelský, ale i rodinný majetek. Proto měl být význam řízení hodnocen jako zvýšený a základní částka měla být navýšena o dalších 10 %. Namítl i nesprávnost výše náhrady nákladů řízení, když soud prvního stupně mu nepřiznal náhradu nákladů za jeden úkon právní služby, konkrétně podání ze dne 13. 3. 2026 (repliku k vyjádření žalované), které bylo soudu doručeno před vydáním rozhodnutí. Současně se vyjádřil k odvolání žalované, které označil za nedůvodné. Má za to, že posouzení jeho nároku vyžaduje individuální posouzení okolností, a nikoli žalovanou užitou paušalizaci. Odmítl tvrzení žalované, že nedocházelo k průtahům, naopak zdůraznil, že řízení jimi bylo opakovaně zatěžováno. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil a přiznal žalobci odškodnění v jím požadovaném rozsahu, včetně úroků z prodlení.7. Výrok I. rozsudku napadla včasným odvoláním žalovaná. Nesouhlasila s výší přiznaného zadostiučinění a navrhla jeho snížení. Namítla, že soud prvního stupně stanovil základní částku nepřiměřeně vysoko, když použil sazbu 17 000 Kč za rok řízení. Odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž se standardně vychází z rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za rok, přičemž u řízení kratších než 10 let bývá obvyklá částka 15 000 Kč za rok. Zdůraznila, že vyšší částky byly v judikatuře přiznávány až v mimořádně dlouhých řízeních trvajících 15 až 21 let. Použití sazby 17 000 Kč v řízení trvajícím 9 let a 3 měsíce tak neodpovídá r