72 Co 414/2025-82 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci částku 331 341,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 9 991,20 Kč (výrok II) a uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 698 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, mu byla způsobená nemajetková újma, kterou žádal odškodnit částkou 341 333 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože zadostiučinění, které poskytla žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 72 667 Kč, považuje za dostatečnou satisfakci.4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobce v konkurzním řízení vedeném , Orgán veřejné moci, (dále také jen „krajský soud“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“) vystupoval v postavení dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz. Dále si soud prvního stupně opatřil skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení, které podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Vyšel zejména ze zjištění, že řízení bylo zahájeno podáním návrhu dlužníka na prohlášení konkursu dne , datum, . Usnesením krajského soudu ze dne , datum, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Řízení skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu o zrušení konkurzu. Řízení se zúčastnilo osmnáct věřitelů a bylo třeba čekat na výsledky tří incidenčních sporů a na výsledek řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Přezkumná jednání se konala dne , datum, a dne , datum, . Jedenkrát byla správci konkursní podstaty uložena pokuta, která mu však byla prominuta. Usnesením ze dne , datum, krajský soud souhlasil, aby správce konkursní podstaty vydal oddělenému věřiteli, , právnická osoba, , výtěžek ze zpeněžení majetku nemovitosti a usnesením ze dne , datum, konkurz zrušil, protože majetek konkursní podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu. Dále soud prvního stupně popsal průběh incidenčního řízení vyvolaného , tituly před jménem, , jméno FO, , správcem konkurzní podstaty úpadce , jméno FO, požadujícím vyloučení nemovitostí ve , adresa, z konkurzní podstaty žalobce. Toto řízení bylo zahájeno žalobou podanou u krajského soudu dne , datum, a vedeno bylo pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž jednání v něm proběhla u krajského soudu dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem , Orgán veřejné moci, (dále jen „vrchní soud“) ze dne , datum, potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, byl rozsudek vrchního soudu zrušen. Vrchní soud poté po jednání, které proběhlo dne , datum, , vyhlásil dne , datum, rozsudek a dovolání proti němu podané bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, odmítnuto. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobce dne , datum, požádal žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a to ve výši 414 000 Kč. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne , datum, , na jehož základě zaplatila žalobci zadostiučinění ve výši 72 667 Kč.5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně právně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, a § 31a a § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a s odkazem na soudní judikaturu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Posuzované konkurzní řízení, které trvalo od , datum, do dne , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu, soud prvního stupně posoudil jako nepřiměřeně dlouhé. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Dále soud prvního stupně zkonstatoval, že posuzované řízení postupovalo plynule, protože jeho jednotlivé úkony na sebe přiměřeně časově navazovaly. Náročnost posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal jako standardní, protože množství věřitelů, výše jimi přihlášených pohledávek a ani návrhy, které byly v průběhu tohoto řízení projednávány, nevybočovaly z běžné praxe tohoto typu řízení. Na délce řízení se podílely incidenční spory a řízení o vypořádání SJM. Pro délku posuzovaného řízení, která se blížila délce extrémní, soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění za první dva roky tohoto řízení ve výši 20 000 Kč a dále pak ve výši 20 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 363 334 Kč prvostupňový soud zvýšil o 20 % s odůvodněním, že šlo o standardně náročné řízení, a o dalších 20 % jej zvýšil pro liknavý postup soudu v incidenčním řízení. Poté základní částku odškodnění snížil o 20 % pro trojinstančnost incidenčního řízení. Za přiléhavé odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení tak soud prvního stupně stanovil částku 404 008,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce z uvedeného titulu odškodnila částkou 72 667 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost, aby žalobci nad rámec již poskytnutého odškodnění zaplatila částku ve výši 331 341,80 Kč, přičemž v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky 9 991,20 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku, podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně zopakovala své přesvědčení, že na celkové délce posuzovaného řízení se podílely především spory, na jejichž výsledek bylo třeba v posuzovaném řízení čekat. Navíc to byl sám žalobce, kdo zahájení posuzovaného řízení způsobil pro své vysoké zadlužení i předlužení jmění, které spoluvlastnil s manželkou. Dále vyjádřila nesouhlas s navýšením základní částky odškodnění dvakrát o 20 %, což soud prvního stupně odůvodnil běžností posuzovaného řízení a dále liknavostí soudu v incidenčním řízení. Posuzované řízení, které záviselo na výsledcích čtyř dalších soudních řízení, totiž dle žalované nelze považovat za běžné, a navíc množství souvisejících sporů, na které bylo třeba v posuzovaném řízení čekat, je objektivní okolností, která nemůže jít k její tíži. Opodstatněné pak není ani navýšení základní částky odškodnění za liknavost soudu v incidenčním řízení, protože úkony v něm uskutečňované na sebe přiměřeně časově navazovaly. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený vyhovující výrok rozsudku o věci samé změnil a žalobu zamítl.7. Žalobce, který se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolací argumentaci žalované uvedl, že jde o odškodnění jeho nejistoty spojené s výsledkem devatenáct let vedeného řízení, které mu neumožňovalo disponovat se svým majetkem. Z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že posuzované řízení bylo sice zatíženo dalšími spory (v terminologii dnešní právní úpravy tzv. incidenčními spory), ovšem tato řízení žalobce nijak neprotahoval a jejich délku žádným způsobem neovlivnil. Argumentace žalované, že žalobce musel počítat s předmětnou délkou sporu, protože byl zadlužen, je zcela lichá, protože Ústavou zaručeným právem každého účastníka řízení je právo na přiměřenou délku řízení.8. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné pouze částečně.9. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).10. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).11. Spory vyvolanými konkursem, tzv. incidenčními spory, jsou spory, k