91 Co 24/2026-107 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně návrhu žalobkyně a rozhodl, že se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV číslo , číslo, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , zrušuje (výrok I.). Současně nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala zrušení spoluvlastnického práva účastníků k výše specifikovaným nemovitostem v kat. území , adresa, , obec , adresa, . Žalovaný s návrhem žalobkyně na zrušení spoluvlastnictví nesouhlasil. Namítal s poukazem na ustanovení § 1140 odst. 2 o.z., že se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu, když tvrdil, že toto vypořádání půjde k újmě nezletilého syna účastníků, jenž byl soudem svěřen do péče žalovaného. Újmu nezletilého syna by proto žalovaný pociťoval jako újmu vlastní.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou bývalými manžely. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Zaniklé společné jmění manželů (SJM) bylo následně vypořádáno usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 1. 2024, jímž byla schválen smír účastníků. Na základě tohoto soudního rozhodnutí nabyl každý z bývalých manželů do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ předmětných nemovitostí. Na podkladě citované dohody o vypořádání SJM ze dne 5. 1. 2024 měly být předmětné nemovitosti prodány z volné ruky prostřednictvím zvolené realitní kanceláře. K tomu však podle zjištění soudu I. stupně dosud nedošlo.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že rodinný dům na předmětném pozemku užívá výlučně žalovaný spolu s nezletilým synem účastníků , jméno FO, , narozeným , rok, . Naopak žalobkyně, které byla do péče svěřena nezletilá dcera , jméno FO, , narozena , rok, , uspokojuje své bytové potřeby, jakož i bytové potřeby nezletilé dcery, v jiném bytě. Nesporné mezi účastníky rovněž bylo, že rozdělení nemovitostí ve spoluvlastnictví není reálně možné. Žádný z účastníků nežádal o přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví za náhradu s odůvodněním, že ani jeden z bývalých manželů nemá na vyplacení finanční náhrady dostatek prostředků.5. Soud I. stupně ve věci rovněž zjistil, že nezletilý , jméno FO, byl opatrovnickým soudem svěřen do péče otce. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně navštěvoval nezletilý , jméno FO, devátou třídu základní školy v , adresa, – , adresa, a připravoval se na přijímací zkoušky na střední školu. Podle zjištění soudu I. stupně nezletilý , jméno FO, od sedmého ročníku základní školy docházel k dětskému psychologovi, v průběhu osmého ročníku základní školy však již dobře prospíval, po rozvodu rodičů došlo ke zlepšení jeho psychického stavu. Podle doporučení ředitelky ZŠ , adresa, bylo v zájmu nezletilého dítěte dokončit základní školu v místě dosavadního bydliště.6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1140 odst. 1, 2 o.z., ve spojení se v § 1143 o.z., za použití § 1147 téhož zákoníku. Poté shledal, že žalobní návrh je po právu.7. Podle závěru soudu I.stupně převažuje ve sporné věci právo žalobkyně, která nemůže být nucena setrvávat ve spoluvlastnictví se s žalovaným. Tvrzená újma syna účastníků není podle názoru soudu prvého stupně způsobilým důvodem k tomu, aby nalézací soud mohl rozhodnout o zamítnutí žaloby. Soud I. stupně vyložil, že žalovaný jako rodič, kterému byl syn svěřen do péče, je povinen zajistit synovi, ať už bytové potřeby, vhodné podmínky pro studium, pro přípravu na přijímací zkoušky nebo obecně i pro jeho rozvoj. Tyto povinnosti nelze přenášet na druhého spoluvlastníka nemovitostí. Současně z dokazování vyplynulo, že otázka vypořádání spoluvlastnictví a možného stěhování nyní ani pro žalovaného, ale ani pro syna účastníků žádnou novinkou, když je zřejmé, že žalovaný měl dostatek času podniknout kroky vedoucí k sehnání nového vhodného bydlení. Pokud žalovaný odkazoval na psychický stav syna účastníků řízení, tak z listinných důkazů soud prvého stupně zjistil, že se jedná o problémy, které měl nezletilý syn již před nějakou dobou. Soud prvého stupně se neztotožnil ani se argumenty žalovaného, pokud šlo o náročnost přijímacích zkoušek na střední školu. Uvedl, že se jedná o okolnosti pouze přechodné, neboť změnu školního zařízení, studijních povinností a zvyšující se studijní náročnost lze obecně předpokládat i v dalších letech a jde o okolnosti, které zkrátka nemohou jít k tíži žalobkyně. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně shledal, že podmínky § 1147 o.z. jsou splněny. Nařídil proto prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z této dražby bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, publikované pod sp. zn. Pl.ÚS – s.t. 59/23. Vysvětlil, že ať se jednalo o řízení povahou iudicii duplicis, u něhož je obecným východiskem pro rozhodnutí o nákladech řízení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči druhému z účastníků.9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 9. 12. 2025 včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí.10. Odvolatel především namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasil především se závěrem, že ve věci nebyly dány důvody pro zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2. o.z. tedy, že zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků navrhované žalobkyní je v tomto případě k újmě syna žalovaného (a žalobkyně), který byl svěřen do výlučné péči žalovaného, přičemž sám žalovaný pociťuje tuto újmu nezletilého syna jako újmu vlastní. V této souvislosti žalovaný zpochybnil závěry soudu I. stupně, že nezletilý syn účastníků je s předpokládaným stěhováním srozuměn, že jeho psychický stav je již dobrý a že okolnosti týkající se přijímacího řízení na střední školu jsou pouze přechodného rázu. Žalovaný zdůraznil, že nezletilý , jméno FO, v současné době navštěvuje základní školu, která je v docházkové vzdálenosti od jejich bydliště. Přijímací zkoušky na střední školu jsou velkou zátěží, neboť je známo, že z důvodu nedostatku místa středních školách v , adresa, velmi těžké dosáhnout přijetí a pro děti jde o období zátěžové. Nezletilý , jméno FO, potencionální stěhování v tomto období vnímá negativně, je pro něj totiž důležité zázemí a rutina, kterou mu poskytuje pouze současný rodinný dům účastníků.11. Odvolatel nesouhlasil ani se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně nemůže být nucena setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, když podle názoru odvolatele jde o specifickou situaci, kdy se jedná o důvody na straně společného nezletilého dítěte účastníků, které bylo zasaženo rozvodem jejich manželství, přičemž žalobkyně by měla rovněž dbát na zájmy svého nezletilého syna.12. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne. Rozhodnutí o nákladech řízení ponechal na úvaze odvolacího soudu.13. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Současně žádala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.14. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , jímž bylo rozvedeno manželství účastníků. Současně zopakoval důkaz usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 1. 2024, jímž byla schválen smír účastníků na základě jejich dohody o vypořádání SJM. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. pak odvolací soud doplnil důkazní řízení o aktuální výpis z katastru nemovitostí ohledně pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Z nesporného vyjádření účastníků pak vzal odvolací soud za prokázané, že nezletilý , jméno FO, , narozen , rok, , v mezidobí úspěšně složil přijímací zkoušky a od školního roku 2026/2027 byl přijat na vybranou střední školu v , adresa, . Poté odvolací soud shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.15. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc