91 Co 352/2025-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 61 550 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě (došlé soudu dne 27. 3. 2025), kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy , název, ze dne 26. 4. 2007, která skončila výpovědí ze strany žalobce. Dle žalobce je předmětná smlouva neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy. Žalovaná částka je pak představována rozdílem mezi žalobcem zaplaceným pojistným ve výši 253 200 Kč a žalovanou poskytnutým pojistným plněním ve výši 191 650 Kč.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce se podanou žalobou fakticky domáhá vrácení části ceny za to, že byl více než 17 let řádně pojištěn pro případ smrti, úrazu a hospitalizace. Pojistnou smlouvu považuje za platnou. Potvrdila, že žalobce skutečně zaplatil za dobu trvání předmětné smlouvy o investičním životním pojištění na pojistném celkem 253 200 Kč, z toho však 78 703 Kč byla cena za tzv. připojištění. Na tzv. hlavní pojištění žalobce uhradil celkem 174 497 Kč a na odkupném obdržel 191 650 Kč. Namítla, že její celkové plnění na smlouvu činí 270 353 Kč (191 650 Kč + 78 703 Kč), což převyšuje plnění žalobce. Současně vznesla námitku promlčení ve vztahu k platbám žalobce za poslední dva, resp. tři roky před podáním žaloby a z opatrnosti též námitku započtení částky 191 650 Kč proti nepromlčené části pohledávky žalobce.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 4. 2007 uzavřel žalobce se žalovanou pojistnou smlouvu , název, č. , číslo, (dále i jen „pojistná smlouva“), kterou bylo sjednáno investiční životní pojištění žalobce pro případ smrti nebo dožití, úrazu a pro případ pobytu v nemocnici s pojistným v celkové výši 1 200 Kč měsíčně. Toto pojištění skončilo výpovědí ze strany žalobce. Žalobce zaplatil na pojistném celkově částku 253 200 Kč, a to po měsíčních splátkách 1 200 Kč od 27. 4. 2007 do 25. 10. 2024; z toho částka 214 800 Kč byla uhrazena v období od počátku pojištění do 27. 3. 2022 a částka 38 400 Kč byla uhrazena v období od 28. 3. 2022 do podání žaloby (poslední platba byla uskutečněna dne 25. 10. 2024). Žalovaná vyplatila žalobci při ukončení pojistné smlouvy dne 29. 11. 2024 tzv. odkupné ve výši 191 650 Kč. Žalobce následně po ukončení pojistné smlouvy vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61 550 Kč.4. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1, 2 a 3 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), § 4 odst. 4 a § 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, jakož i konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kterou v odůvodnění svého rozsudku citoval. Dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost, neboť v okamžiku uzavření smlouvy nelze zjistit výši úplaty (z celkové částky placené žalobcem) náležející pojistiteli v případě investičního životního pojištění. Uzavřel, že jde o podstatný nedostatek v podobě neurčitosti ceny plnění, neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník (žalobce) za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. S odkazem na ustanovení odstavce 1.5.1 Všeobecných pojistných podmínek dovodil, že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění, a to považovat za platně sjednané.5. Vzhledem k absolutní neplatnosti pojistné smlouvy (pro popsanou neurčitost) a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, soud I. stupně nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dál hodnotit – tudíž prostor pro aplikaci směrnice dle soudu I. stupně ani nevznikl. Z totožných důvodů soud I. stupně neshledal ani důvod pro položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU, neboť by bylo nadbytečné a procesně nehospodárné.6. S ohledem na námitku promlčení vznesenou ze strany žalované soud I. stupně uzavřel, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen v rozsahu jednotlivých plateb žalobcem uhrazených před datem 27. 3. 2022, tj. v rozsahu částky 214 800 Kč, a to v důsledku uplynutí objektivní promlčecí doby. Jako nepromlčené tedy shledal platby uhrazené v období od 27. 3. 2022 do poslední platby dne 25. 10. 2024, tedy v částce 38 400 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy pak dle soudu vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky žalobci zaplacené. V souvislosti se žalovanou uplatněnou námitkou započtení vyplaceného odkupného proti nepromlčeným platbám žalobce soud I. stupně uzavřel, že částka, kterou by měl žalobce vydat žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla žalovaná vydat žalobci. Současně neshledal námitku promlčení (vznesenou ze strany žalované) rozpornou s dobrými mravy. Konstatoval, že na investiční části produktu žalobce zaplatit žalované za celou dobu trvání smlouvy částku 174 497 Kč, nicméně na odkupném inkasoval částku vyšší – 191 650 Kč, tedy na této části produktu žalobce vydělal, smysl spořící složky produktu byl naplněn. V této souvislosti zároveň zdůraznil, že žalobce byl po celou dobu trvání smlouvy (tj. po dobu 17,5 let) sjednaným připojištěním fakticky chráněn, a již z těchto důvodů nelze na straně žalované shledat jakékoliv porušení dobrých mravů a současně ani žalobce by neměl z neplatnosti smlouvy nepřiměřeně těžit. Uzavřel, že vyhovění žalobě by za konkrétních výše popsaných okolností posuzované věci bylo v rozporu s dobrými mravy a z neplatně sjednané pojistné smlouvy by nepřiměřeně těžil žalobce.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, tedy i co do požadovaného příslušenství, když žalovaná v souvislosti s vyplacením částky 191 650 Kč dne 29. 11. 2024 (tedy před datem 1. 1. 2025) nemohla být v prodlení ani se zaplacením nepromlčeného nároku žalobce ve výši 38 400 Kč.8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány paušální náhradou hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření ze dne 9. 5. 2025, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 22. 7. 2025) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkovou částkou 900 Kč.9. Rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce s tím, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu o seznámení žalobce se Specifikací podmínek pojištění s tím, že žalovaná žalobci uvedenou Specifikaci nikdy nepředala a s jejím obsahem nebyl ani jinak seznámen. S odkazem na konkrétní rozhodnutí Městského soudu v , adresa, namítl, že v tomto sporu není vůbec možná aplikace základní objektivní promlčecí doby dle ust. § 107 obč. zák. a k promlčení nároku žalobce v objektivní promlčecí době tak nemohlo dojít. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak dle žalobce lze spojit až s okamžikem, kdy pojistník udělil plnou moc advokátovi. Uvedl, že žalovaná při vznesení námitky promlčení zjevně nebyla v dobré víře, protože si musela být vědoma skutečnosti, že její pojistné smlouvy životního pojištění trpí systémovými vadami, které je činí absolutně neplatnými, když tato skutečnost byla soudem I. stupně shledávána opakovaně. Vznesení námitky promlčení je tak výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalobce rovněž nesouhlasil s vypořádáním vzájemných plnění obou stran způsobem dle soudu I. stupně. Požadoval, aby odvolací soud vypořádání vzájemných plnění účastníků posoudil dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002, kdy předmětem vypořádání mají být veškerá vzájemně poskytnutá plnění, nikoliv jen nepromlčené pohledávky. Ztotožnil se se závěry soudu I. stupně o absolutní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro neurčitost ujednání o poplatcích. Současně soudu I. stupně vytkl absenci zkoumání zneužívající povahy smluvních ujednání. Namítl, že z uvedených důvodů je napadený rozsudek v rozporu s unijním právem, s judikaturou SDEU i s judikaturou Ústavního soudu, zajišťující vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud podal žádost Soudnímu dvoru Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu unijního práva s tím, že rozhodnutí Soudního dvora EU je nezbytné k rozhodnutí v této věci, na kterou dle názoru žalobce dopadá směr