37 CO 295/2021-71 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24.109,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.897,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.542,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13.602,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13.602,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti části zamítavého výroku I., jíž nebyla žalobkyni přiznána částka 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání. Soudu I. stupně vytýkala, že nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řízení je dále postiženo jinou vadou. Žalobkyně má za to, že v řízení prokázala, že došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 14.000 Kč, jakož i skutečnost, a že se žalovaná zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, nejpozději do 2. 6. 2019. Žalovaná však uhradila toliko částku 1.000 Kč, žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 13.000 Kč, úroků a úroků z prodlení. Důkazní břemeno o tom, zda a kolik žalovaná na dluh zaplatila, přitom leží na straně žalované. K předloženému přehledu plateb ke smlouvě žalobkyně uvedla, že řádek 4 s datem 21. 1. 2020 neuvádí částku 33 309,65 Kč jako poslední platbu žalované, ale jedná se o uvedení zbývající výše dluhu. Rozsudek soudu prvního stupně proto žalobkyně shledává nesprávným a navrhla, aby jej odvolací soud změnil v rozsahu napadeném odvoláním tak, že žalobě vyhoví co do částky 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a žalobkyni přizná i účelně vynaložené náklady řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně jen co do jistiny ve výši 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, ve zbývající části proto rozsudek soudu I. stupně již nabyl právní moci a odvolací soud se jím v této části již nezabýval. 6. Poté, co žalobkyně ani žalovaná shodně v odvolacím řízení neuvedli žádné nové rozhodné skutečnosti nastalé po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž pro stručnost odkazuje. Žalobkyně se přitom k jednání před soudem I. stupně s omluvou nedostavila, čímž se zbavila možnosti být poučena o své povinnosti tvrdit a prokázat podstatné skutečnosti o splnění povinnosti původního věřitele posoudit řádně schopnost žalované splácet úvěr. 7. Na základě těchto zjištění soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyni byla [právnická osoba], dále jen„ původní věřitel“, postoupena pohledávka za žalovanou a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. Žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 8. Soud I. stupně věc správně posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a na základě zjištěného skutkového stavu, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, uzavřel, že nelze mít za splněnou povinnost původního věřitele řádně (s odbornou péčí) posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, a smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi původním věřitelem a žalovanou shledal absolutně neplatnou. Žalobkyně je tak oprávněna domáhat se po žalované toliko vrácení zůstatku dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru coby plnění poskytnutého jí bez platného právního důvodu (§ [číslo], § 2993 o. z.) ve výši 14.000 Kč. 9. [jméno] žalobkyně tvrdila, že žalovaná dluh řádně nesplácela, zaplatila celkem 1.000 Kč a dále dluží částku 13.602,60 Kč na jistině a část neuhrazeného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 507,05 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 13 602,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení. Pro právní posouzení nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení i úroků z prodlení je podstatná skutečnost, kolik žalovaná skutečně dluží, kdy nastala splatnost závazku, a z toho vyplývající skutečnost, od jakého data se žalovaná se splněním svého závazku dostala do prodlení, nikoli jen, od jakého data žalobce úrok z prodlení požaduje. Z žalobkyní uvedených tvrzení ani předložených listinných důkazů však soud I. stupně jednoznačné zjištění o výši dluhu a počátku prodlení žalované učinit nemohl. Tím, že se žalobkyně k jednání před soudem I. stupně nedostavila, ač k takovému jednání byla řádně předvolána, zbavila se možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a dle § 118a odst. 3 o. s. ř. tyto skutečnosti následně prokázat. S ohledem na koncentraci řízení (§ 119a o. s. ř.) ke skutečnostem uplatněným po skončení jednání před soudem I. stupně již přihlíženo být nemůže, ostatně žalobkyně žádné takové skutečnosti ani ve svém odvolání netvrdí. 10. Odvolací soud dodává, že nelze než souhlasit s námitkou žalobkyně, že důkazní břemeno o tom, jaká částka byla na dluh uhrazena, spočívá na žalované. Jak však správně uvedl soud I. stupně, sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná část dluhu uhradila, z jí předložených (a v řízení před soudem I. stupně provedených) důkazů však nebylo učiněno zjištění, že žalovaná dosud žalobci dluží právě částku 13.000 Kč. Pokud se žalobkyně k jednání před soudem I. stupně nedostavila, soud I. stupně správně vycházel při zjištění skutkového stavu z důkazů, které provedl, jež však jednoznačně o výši dluhu nesvědčí. 11. Odvolací soud shledává bez významu i odvolací námitku žalobkyně, v níž zpochybňuje obsah listiny„ Tabulka umoření – souhrnné informace“ s tím, že údaje zde uvedené neodpovídají skutečnosti a žalobkyně nemohla obsah listiny sama ovlivnit. Nelze totiž přehlédnout, že to byla sama žalobkyně, která dobrovolně, bez dalšího, takový důkaz soudu I. stupně předložila. 12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za použití § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v části napadeného výroku I. o zamítnutí žaloby co do částky 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení jako věcně správný potvrdil. Správným byl shledán také výrok o náhradě nákladů řízení, který soud I. stupně správně opřel o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení úspěšné žalované nebylo na náhradě nákladů řízení ničeno přiznáno, neboť jí v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.