5 C 14/2017-106 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobu podanou u soudu dne 16. 1. 2017 se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 810.624,20 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudního exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka], Exekutorský úřad Jičín, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalobce k odůvodnění vzniku škody tvrdil, že dne 9. 6. 2010 uzavřel Svěřeneckou smlouvu o správě peněžních prostředků a listin za účelem jejich vydání další osobě, účastníky této smlouvy byly: notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako svěřenský správce a [jméno] [příjmení], jako příjemce. Žalobce složil do úschovy mimo jiné i částku 7 milionu Kč, která měla být příjemci vyplacena jako cena za převod obchodního podílu [jméno] [příjmení] na žalobce ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. Příjemce podmínky Svěřenecké smlouvy pro výplatu částky 7 milionů Kč splnil. Před tím, než mohl notář [anonymizováno] [příjmení] peníze vyplatit, vydal exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka], Exekutorský úřad Jičín, exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 8. 2010, kterým mimo jiné zakázal svěřenskému správci, notáři [anonymizováno] [příjmení] uvedenou částku příjemci vyplatit nebo s ní jinak nakládat. Exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] bylo uvedeno ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti společnosti [právnická osoba], o částku 4.120.250 Kč. Vydaný exekuční příkaz exekutor zrušil dne 1. 3. 2012, notář poté obratem dne 2. 3. 2012 finanční prostředky bezhotovostně převedl příjemci, do jehož dispozice se peníze dostaly dne 6. 3. 2012. 3. Žalobce dále zdůraznil, že dle rozhodnutí Nejvyššího správního ze dne 24. 10. 2011, č. j. 14 Kse 5/2011-118, exekutor vydal uvedený exekuční příkaz dne 20. 8. 2010 v rozporu s § 36 odst. 3 a § 58 odst. 1 exekučního řádu a (nejen) za toto jednání byl potrestán pokutou ve výši 100.000 Kč Nejvyšší správní soud konstatoval, že exekutor nebyl oprávněn vůči notáři tohoto postupu použít, svým postupem porušil zákon. 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] poté, co peníze obdržel, se obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou proti [celé jméno žalobce] o náhradu částky 101.068,49 Kč představující 7, 75 % úrok z prodlení za pozdní vyplacení částky v 7.000.000 Kč za období od 1. 9. 2010 do 8. 11. 2010. I přes obranu, že za prodlení není odpovědný [celé jméno žalobce], nýbrž exekutor, jehož provinění spočívalo ve vydání protiprávního exekučního příkazu, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 50 Cm 22/2012 - 75 ze dne 4. 6. 2012 o povinnosti [celé jméno žalobce] uhradit [jméno] [příjmení] částku 101.068,49 Kč a uhradit mu náklady řízení ve výši 36.238 Kč. Po podaném odvolání byl rozsudek potvrzen i usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2013, č. j. 5 Cmo 287/2012 - 123, [celé jméno žalobce] bylo uloženo uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 31. 218 Kč Vrchní soud konstatoval, že i když toto prodlení zavinila jiná osoba, musí peníze uhradit [celé jméno žalobce], který se může s náhradou škody obrátit na osobu, která prodlení a vznik škody zavinila. Žalobce dlužnou částku v celkové výši 168.524 Kč uhradil dne 14. 2. 2013. V souvislosti se soudním sporem dále vznikly žalobci náklady na jeho právní zastoupení a soudní poplatky z odvolání, a to ve výši 62.262 Kč. Dovolání žalobce k Nejvyššímu soudu České republiky bylo usnesením ze dne 24. 10. 2013, č. j. 29 Cdo 1285/2013 – 150, odmítnuto, když Nejvyšší soud potvrdil právní závěry soudů nižších stupňů. 5. Poté, co měl [jméno] [příjmení] postaveno najisto, že jeho nárok vůči [celé jméno žalobce] z titulu úroku z prodlení je důvodný, podal u Krajského soudu v Brně žalobu na zbylou částku úroků z prodlení ve výši 719.101 Kč. Této žalobě bylo ve věci sp. zn. 50 Cm 79/2013 vyhověno, [celé jméno žalobce] byla uložena i povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 91.523,20 Kč. Jelikož byl právní základ nároku totožný s již pravomocně přiznaným nárokem ve výši 101.068,49 Kč, žalobce z tohoto důvodu neprodával další odvolání, aby nenavyšoval náklady řízení. 6. V rámci žádosti žalobce o odškodnění uplatněné u žalované uznal žalovaný ve věci projednávané soudem pod sp. zn. 5 C 177/2014, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo následně zrušeno, avšak odškodnit žalobce odmítl, neboť žalobce nevyužil veškeré zákonné prostředky ke své obraně. Pochybení spatřovala žalovaná v tom, že žalobce nepodal vylučovací žalobu, i když musel vědět, že vydaný exekuční příkaz není správný. Žalobce však nebyl účastníkem exekučního řízení. Žalobce je přesvědčen, že stanovisko žalovaného není správné. Má za to, že se žalovaný snaží přenést odpovědnost za vznik škody na žalobce. Žalobce však není osobou znalou práva, a proto pokud mu byl jako jednateli povinné společnosti doručen exekuční příkaz, respektive byl vyzván ustanoveným správcem podniku ke sdělení podstatných skutečností, tyto sdělil. Žalobce však nemůže nést odpovědnost za úkony, které následně exekutor učinil, a které byly příčinou vzniku škody. Na vzniklou situaci byl navíc exekutor upozorněn [jméno] [příjmení], respektive jeho právním zástupcem, na upozornění však nereagoval. 7. Podle § 4 v souvislosti s § 13 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Exekuční příkaz z 20. 8. 2010 lze nepochybně podřadit pod nesprávný úřední postup, neboť byl následně zrušen a Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí o pochybení exekutora. V příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem exekutora došlo k poškození tehdy oprávněného [jméno] [příjmení] tím, že mu nebyly peníze, na které měl nárok, vyplaceny řádně a včas a následně byl žalobce zavázán tuto škodu [jméno] [příjmení] uhradit, což učinil 27. 10. 2014 ve výši 719.101 Kč a 29. 10. 2014 ve výši 91.523,20 Kč. Zde je tedy dána i příčinná souvislost mezi nesprávným postupem exekutora a skutečně vzniklou škodou. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla rozhodnout o nároku žalobce ve lhůtě šesti měsíců, tedy do 22. 12. 2015, je od 23. 12. 2015 v prodlení s plněním. Žalobce současně s podanou žalobou navrhl přerušení tohoto řízení do doby skončení dovolacího řízení za situace, kdy rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 27. 11. 2015, č. j. 5 C 177/2014 – 113, byla žaloba na zaplacení částky 230.786 Kč zamítnuta a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně z 1. 11. 2016, č. j. 44 Co 152/2016 - 146. Proti rozsudku Krajského soudu bylo připuštěno dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. 8. Žalovaná ve vyjádření ve znění doplnění navrhla zamítnutí žaloby. Nespornou učinila skutečnost, že žalobce dne 19. 6. 2015 uplatnil řádně nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 810.624,20 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb., za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení, k projednání žádosti žalobce došlo 25. 9. 2017. Byť žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., žádosti žalobce na náhradu škody nevyhověla. V rámci mimosoudního projednání žádosti žalovaná zjistila, že na základě exekučního příkazu ze dne 20. 8. 2010, č. j. [číslo jednací], soudní exekutor [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka] uložil notáři [anonymizováno] [příjmení] zákaz nakládání s uloženými prostředky z titulu svěřenské smlouvy, jejichž složitelem byl [celé jméno žalobce] Nejvyšší správní soud dne 24. 10. 2011 rozhodl, že tento exekuční příkaz byl vydán v rozporu s právními předpisy. Soudní exekutor rozhodl o zrušení exekučního příkazu usnesením za 1. 3. 2012, po zrušení exekučního příkazu notář částku vydal dne 6. 3. 2012. Byť byla shledána existence nezákonného rozhodnutí, dle žalované nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou žalobci a nesprávným postupem exekutora. Má za to, že je věcí každého účastníka řízení, aby nejprve využil prostředky dané procesním předpisem k odvrácení vydání nepříznivého rozhodnutí. Pokud tak neučinil, ačkoliv mu v tom nebránily závažné důvody, z hlediska nároku na náhradu škody proti státu jde absence tohoto postupu k jeho tíži. Žalovaná zdůraznila, že v předmětném exekučním příkazu byla jako povinný označena [právnická osoba] – [právnická osoba] V době vydání exekučního příkazu byl již jediným jednatelem [právnická osoba] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] zanikla funkce dne 20. 8. 2010. [jméno] [celé jméno žalobce] jako jednatel povinné musel vědět, že exekuční příkaz se týká peněžní částky složené u notáře, která povinné společnosti nepatřila. Dle svěřenské smlouvy z 9. 6. 2010 uzavřené mezi [celé jméno žalobce] jakožto složitelem a [jméno] [příjmení] jakožto příjemcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem v Brně sice dispoziční právo ke svěřeným peněžním prostředkům přešlo dle čl. 3 odst. 7 na notáře, avšak do vydání svěřených peněžních prostředků dle čl. 7 odst. 1 smlouvy náležely svěřené prostředky složiteli. Žalovaná má za to, že žalobce jako vlastník soukromých finančních prostředků se vlastní vinou připravil o možnost procesní obrany v rámci exekučního řízení, ač