33 C 221/2020-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 20. 4. 2020, opravenou podáním ze dne 24. 11. 2020, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 1. 2016 do zaplacení. V žalobě žalobce uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba] Původní věřitel [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen dne 22. 1. 2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované emailem. Žalovaná odsouhlasila ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes její uživatelský účet na webovém rozhraní věřitele. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasila. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalované číslo [bankovní účet], věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná poskytnutý úvěr nevrátila a neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Dle smlouvy [číslo] měla být mezi [právnická osoba] a žalovanou coby klientem dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, kdy žalované měl být jednorázově poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který měla žalovaná vrátit do 22. 1. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč Součástí smlouvy měly být Všeobecné podmínky poskytování úvěrů vydané [právnická osoba] 4. Z výňatku z výpisu z účtu číslo [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu původního věřitele ve prospěch účtu č. [bankovní účet] odepsána částka ve výši 3 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 14. 8. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 18. 11. 2019. Dopisem právního zástupce žalobce ze stejného data byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve výši 12 975 Kč do tří dnů. Uvedená výzva byla žalované dle podacího lístku odeslána dne 18. 11. 2019. 6. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalované číslo [bankovní účet] ze strany původního věřitele připsána platba ve výši 3 000 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr do 22. 1. 2016 vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč, a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. V souladu s § 1820 a následujících občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, takzvaně distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Z žalobcem předložených listinných důkazů však uzavření smlouvy o úvěru nelze dovodit. Žalobce svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy žádným způsobem nedoložil. Nelze tak mít za prokázané, že by mezi účastníky řízení byla způsobem popsaným v žalobě uzavřena smlouva o úvěru. 9. K jednání soudu dne 9. 12. 2020 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou, neboť jde o poučení poskytované u jednání. V případě, že se žalobce ani jeho zástupce k jednání nedostavili, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani odročovat jednání. Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru prokázáno, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. 10. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] má soud za prokázané, že na účet žalované číslo [bankovní účet] zaslal právní předchůdce žalobce dne [datum] platbu ve výši 3 000 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019, obdrženou částku 3 000 Kč zpět. Žalobci naopak, s ohledem na výše uvedené, nelze přiznat nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. V prodlení se zaplacením částky je žalovaná od 25. 11. 2019, neboť k zaplacení dluhu byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2019, a to ve lhůtě tří dnů, a doručení předžalobní výzvy se v souladu s § 573 občanského zákoníku předpokládá dne 21. 11. 2019, lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 24. 11. 2019 a ode dne následujícího je se zaplacením dluhu v prodlení. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 000 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnějšímu žalobci byla přiznána poměrná část náhrady nákladů řízení. V závislosti na míře svého procesního úspěchu má žalobce právo na náhradu 58 % jím vynaložených nákladů řízení. Tyto představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a částka odpovídající 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a z této částky má žalobce právo na náhradu 58 % těchto nákladů, tj. na náhradu částky 864 Kč. Uvedenou částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce. 12. Lhůta ke splnění povinností uložených ve výroku I. a III. byla stanovena v trvání tří dnů, v souladu s § 160 o. s. ř.