33 C 292/2018-214 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 21. 11. 2018 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. V žalobě uvedl, že v polovině 40. let 20. století jeho právní předchůdce (otec jeho matky) pan [jméno] [příjmení] obdržel od tehdejšího Místního národního výboru v [obec] pozemek PK [anonymizováno] v obci a k. ú. [obec] jako náhradu za jiný jeho vlastní pozemek, který mu byl tehdy MNV v [obec] odebrán. O několik let později [jméno] [příjmení] nechtěl obdělávat celý pozemek [anonymizována dvě slova], ten byl tehdy rozparcelován na parcely [anonymizováno] [číslo] přiléhající k jednotlivým domům a dědovi žalobce zůstal zbytek parcely [anonymizováno] [číslo] a také špice této parcely pozemku dnes označená [anonymizováno] [číslo] kterou děda dříve obhospodařoval a také zrekultivoval (bývala tam bažina) a z níž byla v pozdější době zřízena nová cesta k ostatním zahradám v uvedené lokalitě. Pozemky p. č. PK [číslo] a [parcelní číslo] [jméno] [příjmení] později přenechal k zemědělskému obhospodařování svým dětem, a to jednu polovinu pozemku strýci žalobce [jméno] [příjmení] (bratrovi jeho matky) a druhou polovinu matce žalobce [jméno] [příjmení], takže polovinu pozemku obhospodařovali rodiče žalobce již někdy od šedesátých let minulého století. Žalobce osobně na uvedený pozemek chodil pomáhat rodičům již od jeho 14 roků, tedy kolem roku 1964 a jeho rodiče se vždy vyjadřovali tak, že polovina pozemku je rodiny žalobce a druhá polovina strýce [jméno] [příjmení] a že je takto podělil jejich otec (děda žalobce) [jméno] [příjmení]. V roce 1994 žalobci jeho strýc [příjmení] [příjmení] sdělil, že již svoji polovinu pozemku p. č. PN [číslo] nehodlá obhospodařovat a že pokud má žalobce zájem, tak mu jeho polovinu přenechá. Od té doby tedy žalobce pozemek KN [číslo] obhospodařuje celý s výpomocí svého bratra. Teprve roku 2017 se žalobce dozvěděl od svého kamaráda a spolužáka, že kolem tohoto pozemku jsou vlastnické spory, o kterých vůbec nevěděl, nebyl v této věci nikdy osloven a považoval pozemek KN [číslo], ke kterému dříve patřila i parcela později oddělená a dnes označená p. [číslo] za své vlastnictví, a to z toho důvodu, že mu jeho rodiče sdělili, že v rámci sourozeneckých vyrovnání přenechávají pozemek dříve evidovaný jako PK [číslo] do jeho vlastnictví. Žalobce tak nabyl vlastnické právo vydržením, a to v důsledku nejméně 60 roků trvající kvalifikované a pravé držby (rodičů a prarodičů). Skutečnost, že v současné době je jako vlastník zapsána žalovaná, považuje žalobce za právní vadu v zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce přitom odkázal na závěry odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2006, č. j. 20 Co 377/2000 ve věci vedené u Okresního soudu Brno- venkov pod sp. zn. 5 C 38/93, podle nichž [příjmení] [příjmení] nebyl v době tohoto řízení právně kvalifikován jako skutečný vlastník jedné poloviny pozemku počet PK [číslo], protože de facto byl vydržitelem v té době stát, který svoje vlastnické právo k pozemku tehdy a ani nikdy později neuplatnil. Je nezpochybnitelnou skutečností, že od roku 1994 [celé jméno žalobce] užívá celý pozemek KN [číslo] k zemědělskému hospodaření v dobré víře skutečného vlastníka, aniž by proti jeho osobě byla vznášena jakákoliv námitka protiprávního užívání pozemku. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě uvedla, že je v katastru nemovitostí zapsána jako jediný legitimní vlastník všech označených pozemků. Jak dříve její otec, tak nyní i žalovaná pravidelně, po celý život platí státu za dané pozemky daň z nemovitostí. V minulosti proběhla dvě dědická řízení, v roce 2016 ze strany tety žalované a v roce 2017 ze strany její matky. U jednání dne 7. 10. 2020 namítla žalovaná, že žalobce netvrdí existenci nabývacího titulu a pro žalovanou je tak těžké se k žalobě vyjadřovat. Uvedla, že žalobce sice pozemky užívá, ale je si vědom toho, že není jejich vlastníkem, neboť mezi ním a žalovanou bylo jednáno o tom, že by žalobce platil nájemné, k dohodě ale nedošlo. Předmětné nemovitosti koupila babička žalované, žalovaná je zdědila, pozemky jsou po celou dobu ve vlastnictví rodiny žalované. 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů a z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. 4. Z výpisu z LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník mj. pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova], orná půda, a p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova], ostatní plocha s tím, že jako nabývací tituly (všech nemovitostí zapsaným na tomto LV) jsou označeny usnesení Okresního soudu Brno-venkov o schválení dědické dohody ze dne 1. 7. 2003 č. j. 13 D 527/2003, usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 4. 2016, č. j. 21 D 475/2013-132 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 2. 2017, č. j. 21 D 1721/2016-43. 5. Z kopie mapy bývalého pozemkového katastru a z katastrální mapy byla zjištěna poloha pozemku PK [číslo] a p. [číslo]. 6. Ze srovnávacího sestavení parcel vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov bylo zjištěno, že pozemku KN [číslo] o výměře [anonymizována tři slova] odpovídá pozemek p. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova] 7. Z geometrického plánu ze dne 29. 11. 1929, [číslo jednací] bylo zjištěno, že došlo k rozdělení pozemku PK [číslo], a to mj. na pozemek PK [číslo]. 8. Z náčrtu místního šetření ze dne 25. 5. 1957 bylo zjištěno, že k tomuto datu byli jako vlastníci pozemku p. [číslo] zapsáni [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že pozemek užívá kněžka [příjmení]. 9. Z výpisu z evidence nemovitostí vyhotoveného v [číslo] bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku p. [číslo] byli zapsáni [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že každý vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2, jako uživatel pozemku byl uveden [příjmení] [příjmení]. 10. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 1993 adresovaného advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pisatel dopisu sdělil, že Městskému úřadu [anonymizováno] vypověděl k 30. 10. 1993 užívání poloviny pozemku p. [číslo] užívání skončí po sklizni letošního roku. Druhou polovinu pozemku hodlá nadále užívat [celé jméno žalobce], neboť výpověď z užívání dosud nedostal. Pisatel dopisu požádal [anonymizováno] [příjmení], aby své klienty vyzvala, aby si jím užívanou část pozemku v součinnosti s městským úřadem převzali. 11. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 5 C 38/93 bylo zjištěno, že žalobou podanou dne 18. 1. 1993 se žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení] – [příjmení], [datum narození], oba zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – [příjmení] proti žalovaným 1) [jméno] [příjmení], 2) a 2a) [jméno] a [jméno] [příjmení], 3) [jméno] [příjmení], 4) [jméno] [příjmení], 5) a 5) a [jméno] a [jméno] [příjmení], 6) [jméno] [příjmení] a 7) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] domáhali vyklizení pozemků označených v žalobě, a to ve vztahu k [jméno] [příjmení] vyklizení pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že z politických důvodů opustili republiku, žili v cizině a dozvěděli se, že po smrti jejich matky v roce 1951 začali žalovaní bez jejich souhlasu postupně obhospodařovat v žalobě uvedené nemovitosti. U jednání dne 25. 5. 1994 (č. l. 34) byl slyšen žalovaný 1) [příjmení] [příjmení], který vypověděl, že pozemek p. [číslo] užívá z poloviny asi tři roky, předtím užívali pozemek jeho bratr a jeho rodiče. Neví přesně, na základě čeho začali rodiče pozemek obhospodařovat, byl jim přidělen již před delším časem tehdejším MNV [obec]. Je možné, že se jednalo o kompenzaci za pole, která byla jeho rodičům odebrána. Nic bližšího o tom neví. Od roku 1989 užívá pozemek p. [číslo] pan [celé jméno žalobce]. Část pozemku mu byla tehdy přidělena zemědělským odborem tehdejšího MNV. Žalovaný 1) se po korespondenci žalobců rozhodl, že jim pozemek vrátí ke konci zemědělského roku, pozemek tedy přestal užívat na podzim 1993, kdy sklidil úrodu, nyní přestal platit i zemědělskou daň. V listopadu 1993 napsal právnímu zástupci žalobců, že Městskému úřadu Ivančice vypověděl ke dni 30. 10. 1993 užívání poloviny pozemku p. [číslo]. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 5. 1994, č. j. 5 C 38/93-37 byla žaloba ve vztahu ke všem žalovaným zamítnuta. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalovaný 1) ukončil užívání pozemku trvající tři roky na podzim roku 1993, v době rozhodování soudu je tedy p. [číslo] z jeho strany právně volný, návrh je proto nedůvodný. Ve vztahu k ostatním žalovaným bylo dovozeno, že jednotlivé pozemky byly žalovanými vydrženy. Ve vztahu k žalovanému 1) nabyl rozsudek právní moci dne 24. 6. 1994. Všemi žalovanými vyjma žalovaného 1) bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno odvolání, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1996, č. j. 20 Co 460/94 byl rozsudek soudu prvního stupně v napaden