5 C 229/2020-17 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 7. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 600 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 8. 4. 2019 do zaplacení, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zaplacení částky 3 600 Kč coby smluvní pokuty, přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 3. 2019 žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, tyto byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] téhož dne. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Jistina s poplatkem byla dle tvrzení žalobkyně splatná 6. 2. 2018, žalovaný však na své smluvní závazky neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně [anonymizováno], na které žalovaný reagoval na nabídku na uzavření smlouvy, dle své vlastní volby si nastavil dostupné parametry, splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, v níž zadal své osobní údaje, telefonní číslo a e-mailovou adresu. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, smlouvu podepsal elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu z uzavřené smlouvy o zápůjčce, požádala, nechť je nárok v části jistiny přiznán z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Veškeré písemnosti byly žalovanému doručovány na evidovanou adresu trvalého pobytu v Centrální evidenci obyvatel. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeny dne 16. 11. 2020 dle § 49 odst. 4 o. s. ř. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 9. 12. 2020, k tomuto jednání se právní zástupkyně žalobkyně, ani žalovaný nedostavili. Soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř., provedl dokazování předloženou smlouvu o zápůjčce, včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, listinami žalobkyní předloženými, upomínkami ze dne 14. 4. 2019 – pokusem o smír, ze dne 28. 4. 2019, před žalobní výzvou z 22. 5. 2019, předloženým dokladem o převodu částky 8 000 Kč z 8. 3. 2019, taktéž výzvou k úhradě před podáním žaloby, včetně podacího lístku z 21. 2. 2020. 4. Ač žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 8. 3. 2019 zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal nejpozději 6. 2. 2018 tuto částku žalobkyni spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč vrátit, toto tvrzení dle soudu není prokázáno. K tvrzení žalobkyně byla předložena smlouva v písemné podobě, která nebyla podepsána stranou žalovanou, tedy podpisem žalovaného zaručeným či kvalifikovaným elektronickým podpisem či jiným typem elektronického podpisu dle zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. I když dle § 1820 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tedy tzv. distančním způsobem, je nutné, aby i v tomto případě žalobkyně unesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Z žalobkyní předložených listinných důkazů však uzavření smlouvy o zápůjčce distančním způsobem nelze nikterak dovodit. Přestože žalobkyně popsala v žalobě způsob uzavření smlouvy a tento způsob taktéž vyplývá z obchodních podmínek žalobkyně, žalobkyně svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy mezi účastníky tohoto řízení žádným způsobem nedoložila. 5. K jednání soudu se dne 9. 12. 2020 žalobkyně a ani její právní zástupkyně nedostavily. Za této situace soud nemohl žalobkyni poučit a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným, o poskytnutí finančních prostředků žalobkyní žalovanému, neboť se jedná o poučení, které soud poskytuje pouze u jednání, přičemž není oprávněn a ani povinen toto poučení poskytovat účastníku řízení jiným způsobem, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným prokázáno, a nebylo ani prokázáno bezdůvodné obohacení žalovaného, nese žalobkyně nepříznivé následky neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. 6. Žalobkyně tvrdila, že výpisem ze svého účtu dokládá poskytnutí jistiny ve výši 8 000 Kč žalovanému. Nicméně tuto skutečnost soud z předložené listiny bez označení majitele účtu nemá za prokázanou, neboť se jedná o vytvořenou počítačovou sjetinu, z níž nebylo možno zjistit, z jakého účtu u konkrétního bankovního ústavu měla být odečtena částka 8 000 Kč, rovněž nebylo zjištěno, že by se jednalo o účet, jehož majitelem je žalobce, zda skutečně byla výše uvedená částka odepsána a odeslána na účet, jehož vlastníkem je žalovaný. Žalobkyně navrhla, aby si soud vyžádal od příslušné banky výpis z označeného účtu žalovaného, z něhož by mohl mít za prokázáno poskytnutí zápůjčky. 7. Nicméně nutno zdůraznit, že žalobkyně ve skutkových tvrzeních neuváděla bankovní ústav, u něhož by měla v okamžiku tvrzené transakce vedený účet, ani neuváděla číslo tohoto svého účtu, z něhož měla být žalovanému poskytnuta předmětná částka. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně vůči žalovanému splnila svou povinnost z tvrzeného smluvního vztahu, nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že by tato ze svého účtu převedla na účet žalovaného částku 8 000 Kč. Jelikož žalobkyně neprokázala převod částky 8. 000 Kč ze svého účtu, soud neprováděl jí navržené dokazování, neboť bylo v daném okamžiku nadbytečné. Soud nemá rovněž za prokázané, že by majitelem předmětného účtu uvedeného na počítačové sjetině byl žalovaný, ani to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. 8. Z výzev žalobkyně ze dne 14. 4. 2019, 28. 4. 2019, 22. 5. 2019 a z výzvy právní zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 2. 2020, odeslané dle podacího lístku doporučeně téhož dne, soud vzal za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, naposledy k úhradě částky 15. 977 Kč, ze smlouvy uzavřené 8. 3. 2019, na základě které se žalovaný zavázal vrátit úvěr včetně poplatku do 7. 4. 2019. Žalovaný byl vyzván rovněž k náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč. 9. Na základě výše uvedeného soud neučinil závěr o skutkovém stavu v rozsahu tvrzeném žalobkyní. 10. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud by se pro případ, že by smlouva byla předložena s platnými podpisy, dále s ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona, zabýval tím, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházel by přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že nezbytnými, spolehlivými, dostatečnými a přiměřenými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. 11. Žalobkyně v posuzované věci však netvrdila a a