11 C 140/2021-69 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 25. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 71 995,27 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 16. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 995,27 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 26. 7. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek článek III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách shora zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopností žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve výši 71 995,27 Kč a splatností dne 26. 7. 2020. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla max. ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 13. 1. 2021. Dlužná částka však žalovaným nebyla uhrazena. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 8. 2. 2021 pod č. j. EPR 18409/2021-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena dne 16. 7. 2018 mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že věřitel se zavázal k tomu, že poskytne žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Pokud se jedná o dohodu o čerpání úvěru, smluvní strany se měly dohodnout, že žalovaný je oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání této smlouvy (smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou), a to i opakovaně. Čerpání mělo probíhat tak, že na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách věřitele na adrese [webová adresa] nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele, převede věřitel peníze na bankovní účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Z článku VI. smlouvy vyplynuly důsledky prodlení klienta. Dle odstavce 1 tohoto článku v případě prodlení klienta se splacením jakékoliv částky věřiteli dle této smlouvy může věřitel po klientovi požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, se splácením kterékoliv částky, ve výši 250 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Dle odst. 2 tohoto článku, je věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti úvěru klientovi, pokud se klient dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. Tato smlouva nebyla podepsaná ani žalovaným ani věřitelem. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním kontaktem, e-mailovou adresou. Ze zprávy společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný je veden jako majitel běžného účtu číslo [bankovní účet]. Dále z této zprávy vyplynulo, že v rozhodném období nebylo na tento účet připsáno od [právnická osoba] [příjmení] ničeho. Pod variabilním symbolem [číslo] nebyla v rozhodném období připsána žádná finanční částka. Z platebních informací zpracovaných [právnická osoba] bylo zjištěno, že celková dlužná částka k datu splatnosti měla činit 71 995,27 Kč, přičemž aktuální povinná celková částka k úhradě k datu 26. 7. 2020 dle této platební informace činí 32 904,31 Kč. 4. Soudu byly předloženy rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru zpracované právním předchůdcem žalobce a obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] 5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce, jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Soudu byl rovněž předložen částečný seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o postoupení pohledávky adresované na žalovaného dne 11. 1. 2021 a výzva před podáním žaloby z téhož data spolu s dokladem o jejím doručování žalovanému (podací lístek). 6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodnou. Jednoznačně nebylo prokázáno, že byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, neboť tato smlouva neobsahovala žádný podpis, ať už věřitele nebo klienta. Soud je toho názoru, že tato listina neprokazuje uzavření smlouvy s žalovaným, příp. zda byl žalovaný s touto listinou vůbec seznámen. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si právní předchůdce žalobce sám ve vyhotovených listinách uvedl údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně prostředky, např. elektronických komunikací, uzavřena smlouva uvedeného znění. Nevyplývá z toho, že žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním souhlas. Nevyplývá z toho, že došlo k jakémukoliv kontraktačnímu procesu. Za dané situace by žalobce, resp. jeho právní předchůdce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy, jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalovaného s jeho textem. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena, zda se vůbec vztahuje k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. Za této situace by žalobce mohl předkládat jím vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů prakticky s jakýmikoliv daty a částkami. V řízení nebyl žalobcem předložen jakýkoliv důkaz, který by mohl spolehlivě prokázat tvrzení žalobce o uzavření smlouvy s žalovaným. Soud se tudíž zabýval, zda došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Ze zprávy společnosti mBank zjistil, že žalovaný je majitelem účtu, na který dle tvrzení žalobce měly odcházet finanční prostředky představující poskytnutý úvěr jeho právním předchůdcem. Nebylo však prokázáno, že by na tento účet byla připsána jakákoliv platba, pod výše označeným variabilním symbolem, pod kterým měly jednotlivé finanční prostředky z poskytnutého revolvingového úvěru, být identifikovány. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Soud měl v úmyslu vyzvat žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlou