11 C 153/2021-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 19. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 21 613 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 18. 2. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet číslo [bankovní účet] dne 4. 4. 2019. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 063 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 4. 5. 2019, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě. Ke dni podání návrhu na vydání platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil 1 200 Kč. Tato částka byla odečtena ze smluvní pokuty. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který společnost žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost žalobce má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným pohlížet jako na smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 smlouvy). Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu, kterou žalobce požaduje, činí 19 063 Kč, skládá se z jistiny a poplatků ve výši 16 563 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 6 250 Kč, která byla ponížena, o již uhrazenou část ve výši 1 200 Kč. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 3. 2. 2021, pod č. j. EPR 13823/2021-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy k těmto nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústních jednáních řádně omluvil. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že měla být uzavřena mezi věřitelem – žalobcem a žalovaným jako dlužníkem dne 18. 2. 2019. Žalobce se touto smlouvou zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný se měl zavázat vrátit tuto zápůjčku žalobci s poplatkem nejpozději do 12. 3. 2019. A celková částka splatná klientem činila 2 487 Kč. V této smlouvě byl žalovaný identifikován jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a doručovací adresou. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, v místě určeném pro podpis bylo uvedeno klient: [celé jméno žalovaného], [datum], [anonymizováno], PIN kód: [číslo]. Dalšími listinnými důkazy byla upomínka adresovaná žalovanému žalobcem dne 11. 5. 2019, dne 18. 5. 2019, opakovaná výzva o úhradě ze dne 25. 5. 2019, ze dne 3. 6. 2019 a předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 18. 6. 2019. Soudu byla předložena i předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 14. 10. 2020, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací lístek). Ze zprávy České [anonymizována dvě slova], kterou si vyžádal soud, bylo zjištěno, že účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] je veden na majitele – žalovaného, a dne 4. 4. 2019 na tento účet byla připsána platba ve výši 12 500 Kč od společnosti [právnická osoba], tedy žalobce. 5. Dle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Z provedeného dokazování, podřazením pod citovaná zákonná ustanovení, má soud za prokázáno, že žaloba je důvodnou pouze zčásti. Ze smlouvy o úvěru nebylo prokázáno, že skutečně byla uzavřena žalovaným jako úvěrovaným, neboť neobsahovala jeho vlastnoruční podpis a je sporné, zda identifikační údaje, které ve smlouvě jsou, zadával skutečně žalovaný. Ze smlouvy je rovněž patrno, že se nejedná o zápůjčku ve výši 12 500 Kč tak, jak uváděl žalobce v žalobě, ale o zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu soud zvažoval bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Učinil dotaz na [právnická osoba], zda účet uvedený v žalobě, tak jak byla konstatována výše, je veden na žalovaného jako majitele účtu a zda na tento účet byla připsána zápůjčka ve výši dle žaloby. [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2021 bylo ověřeno, že se skutečně jedná o účet žalovaného a že 4. 4. 2019 na tento účet byla připsána částka ve výši 12 500 Kč přeposlaná od žalobce. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky ve výši 11 300 Kč, neboť ze zápůjčky odečetl částku 1 200 Kč, kterou dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení a s úhradou peněžitého dluhu ve výši 11 300 Kč vůči žalobci, přiznal soud žalobci nárok na příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů práva. Vzhledem k tomu, že účastníci, každý z nich, byli úspěšní zhruba z poloviny, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 9. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.