11 C 219/2020-51 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 11. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 4 862 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne 25. 3. 2019 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 4. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek článek 3 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [anonymizováno] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 5 000 Kč a splatnosti dne 26. 4. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná se dle smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasila, zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 650 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 26. 4. 2019. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, což je patrno z bankovního účtu původního věřitele. Žalovaná však úvěr neuhradila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 22. 1. 2020. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 1 787,50 Kč činí celkem 4 862 Kč nejpozději splatných dne 26. 4. 2019. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádal žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhl, aby si soud vyžádal vyjádření banky, z jejíž účtu byla prováděna transakce o tom, že žalované byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 26. 5. 2020, pod č. j. EPR 112145/2020-6 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den [datum], soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze Smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi věřitelem, právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], a žalovanou jako klientem, dne 25. 3. 2019, bylo zjištěno, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobce měl zavázat poskytnout žalované jako klientovi neúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se měla zavázat tento úvěr splatit do 24. 4. 2019. Roční procentní sazba nákladů na úvěr měla činit 3112,64%. Žalovaná se rovněž měla zavázat, a to v článku IV., odst. 1, zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 650 Kč Smlouva nebyla podepsána žalovanou, ale ani zástupcem právního předchůdce žalobce. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že z účtu [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] dne 25. 3. 2019 v 09:06 hodin odešla platba ve výši 5 000 Kč na účet [bankovní účet]. Na dotaz soudu [právnická osoba] bank uvedla, že účet [číslo] je veden na majitele – žalovanou. Datum otevření účtu bylo 18. 9. 2018. Dalším listinným důkazem byl příkaz k úhradě, na základě kterého měla žalovaná právnímu předchůdci žalobce dne 26. 4. 2019 uhradit částku 6 650 Kč. 5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce. Jednalo se o Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovanou na žalobce byla postoupena. 6. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, které obsahovalo i výzvu k úhradě před podáním žaloby a doklad o doručování těchto listin žalované (podací lístek). 7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v první řadě soudu předložil k důkazu úvěrovou smlouvu s údajným datem uzavření, bez jakéhokoliv podpisu či ověření. Soud je toho názoru, že tato listina neprokazuje uzavření smlouvy s žalovanou, případně, zda byla žalovaná s touto listinou vůbec seznámena. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si právní předchůdce žalobce sám ve vyhotovených listinách uvedl údaje žalované, neprokazuje skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla skutečně prostředky, např. elektronických komunikací, uzavřena smlouva uvedeného znění. Nevyplývá z toho, že žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním souhlas. Nevyplývá z toho, že došlo k jakémukoliv kontraktačnímu procesu. Za dané situace by žalobce, respektive jeho právní předchůdce, mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena, zda se vůbec vztahuje k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobce mohl předkládat jím vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů prakticky s jakýmikoliv daty a částkami. V řízení nebyl žalobcem předložený jakýkoliv důkaz, který by mohl spolehlivě prokázat tvrzení žalobce o uzavření smlouvy s žalovanou. Soud tudíž zhodnotil, že se jedná případně o bezdůvodné obohacení žalované. Ze zprávy [právnická osoba] bank zjistil, že majitelem účtu, na který, dle potvrzení, které bylo konstatováno výše, dne 25. 3. 2019 odešla částka 5 000 Kč, je žalovaná. Žalovaná se tedy prokazatelně bezdůvodně obohatila na úkor nyní žalobce. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě zbytku úvěru, zohlednil částku, kterou, dle skutkových tvrzení v žalobě, žalovaná žalobci uhradila. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud měl v úmyslu vyzvat žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovanou. Uvedené ustanovení však upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy více úspěšný žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Pokud by žalobce byl zcela úspěšný, měl by právo na náhradu nákladů řízení, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení by se skládaly ze tří úkonů právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, podané žalobě a předžalobní výzvě. Ke každému úkonu právní služby náležel jeden režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a náklady právního zastoupení by byly navýšeny o 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady řízení zcela úspěš