24 C 265/2020-76 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou 20. 7. 2020 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 748 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 12. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že dne 15. 8. 2017 uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu pro pojištění vozidel [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] s pojistným 1.936 Kč ročně. Žalobce oznámil žalovanému dopisem z 1. 6. 2018 novou výši ročního pojistného 2.061 Kč pro další pojistné období od 19. 8. 2018. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného 7. 12. 2018. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné za dobu od 19. 8. 2018 do 31. 12. 2018, tedy do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k zániku pojištění. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 15. 8. 2017 uzavřel žalobce jakožto pojistitel s žalovaným jakožto pojistníkem pojistnou smlouvu pro pojištění vozidel [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] s počátkem pojištění 19. 8. 2017 na dobu neurčitou. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla typu [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož držitelkou byla [jméno] [příjmení]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1.936 Kč ročně. Dopisem z 23. 8. 2017 sdělil žalobce žalovanému údaje pro úhradu pojistného a zaslal mu pojistku. Dopisem z 1. 6. 2018 oznámil žalobce žalovanému, že nová roční splátka pojistného činí 2.061 Kč se splatností 19. 8. 2018. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Žalovaný zaplatil pojistné za první roční pojistné období, tedy do 18. 8. 2018, a dále již pojistné nehradil. Dopisem z 19. 9. 2018 upozornil žalobce žalovaného na dlužné pojistné a dopisem z 19. 10. 2018 sdělil žalobce žalovanému, že pokud dlužné pojistné nezaplatí do 6. 12. 2018, pojistná smlouva zanikne. Podle vrácené obálky byl dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 29. 10. 2018, žalovaný si ho však nevyzvedl na poště. Dalším dopisem z 19. 12. 2018 oznámil žalobce žalovanému, že pojistná smlouva zanikla dne 7. 12. 2018, a vyzval ho k zaplacení dlužného pojistného ve výši žalované částky. Naposledy se žalobce pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 28. 5. 2020, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému téhož dne odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce jakožto pojistitel si své povinnosti z pojistné smlouvy plnil tím, že od počátku pojištění 19. 8. 2017 až do jeho zániku 7. 12. 2018 poskytoval žalovanému pojistné krytí pro případ pojistných událostí označených ve smlouvě, jak je uvedeno v § 2758 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno, že by během tohoto období pojištění zaniklo z jakéhokoli důvodu uvedeného v zákoně či ve smlouvě, z čehož je zřejmé, že po celou tuto dobu pojistný vztah mezi účastníky trval. Žalovaný však nedostál své povinnosti platit žalobci pojistné v dohodnuté výši a lhůtách, přičemž žalobce má právo na pojistné za dobu trvání pojistné smlouvy, jak je uvedeno v § 2782 odst. 1 občanského zákoníku. Zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v § 13 odst. 2 stanoví, že pokud pojištění odpovědnosti zanikne před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Pojistné ve výši 1.936 Kč ročně je třeba pokládat za běžné pojistné, které je splatné v souladu s ustanovením § 2783 odst. 2 občanského zákoníku prvního dne pojistného období. Znamená to tedy, že dne 19. 8. 2018 bylo splatné pojistné 1.936 Kč na roční pojistné období trvající od 19. 8. 2018 do 18. 8. 2019. Pojištění zaniklo 7. 12. 2018 a žalobce má právo na pojistné až do konce měsíce, v němž pojištění zaniklo, tedy do 31. 12. 2018. Na dobu od 19. 8. 2018 do 31. 12. 2018 připadá poměrná část pojistného ve výši 716 Kč. 5. Pokud jde o zvýšení pojistného z částky 1.936 Kč ročně na 2.061 Kč ročně, je třeba uvést, že v případě, že žalobce jakožto pojistitel upraví výši pojistného, je povinen podle § 2786 odst. 1 občanského zákoníku sdělit novou výši pojistného pojistníkovi nejpozději 2 měsíce přede dnem splatnosti pojistného za pojistné období, v němž se má výše pojistného změnit. Pojistník, tedy žalovaný, může podle druhého odstavce téhož ustanovení projevit se změnou nesouhlas do jednoho měsíce ode dne, kdy se o změně dozvěděl. V takovém případě pojištění zanikne uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno. Jak bylo shora uvedeno, v řízení nebylo prokázáno, že by dopis obsahující informaci o zvýšení pojistného na následující roční pojistné období byl žalovanému odeslán či doručen. Nebylo tedy možné ověřit, zda žalobce tak učinil v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Žalobce tak tvrzené zvýšení pojistného neprokázal, a soud vycházel z toho, že i pro pojistné období od 19. 8. 2018 do 18. 8. 2019 platilo původně sjednané pojistné 1.936 Kč ročně. 6. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dlužného pojistného ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím po splatnosti, tedy 20. 8. 2018. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení z dlužného pojistného 716 Kč. Výše úroků z prodlení je dána dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 9 % ročně. Jinou sazbu úroku z prodlení si účastníci neujednali. Žalobce však úrok z prodlení nárokuje až od 8. 12. 2018. 7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobci přiznal dlužné pojistné 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí. 8. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 96 % předmětu sporu a ve zbývající části, tedy 4 % úspěch neměl. Soud proto žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 92 %. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 28. 5. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z částky 451,50 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 3.001,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 92 %, tedy 2.761 Kč. 9. Soud nepoužil při výpočtu odměny za právní zastoupení ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se nejedná o zcela jednoduchou žalobu s malým množstvím skutkových tvrzení, v níž by stačilo pouze změnit označení žalovaného, datum a žalovanou částku.