33 C 236/2020-37 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 15. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 3. 2018 do zaplacení. V žalobě žalobce uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24. 3. 2018. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [název webové stránky], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 3 000 Kč a splatností dne 24. 3. 2018. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky odeslané právním zástupcem žalobce dne 22. 1. 2020. Celková výše nároku žalobce činí částku 3 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Dle nepodepsané smlouvy o úvěru ze dne [datum] a standardních informací o spotřebitelském úvěru měla být mezi [anonymizována tři slova]. coby věřitelem a žalovaným coby klientem uzavřena úvěrová smlouva, kdy žalovanému měl být jednorázově poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 22. 3. 2018. Úvěr měl být žalovanému poskytnut nejpozději do 2 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy na bankovní účet žalovaného, který žalovaný věřiteli sdělil při podání žádosti o úvěr. Nedílnou součástí smlouvy měly být obchodní podmínky a sazebník vydané společností [anonymizována tři slova]. Dle smluvního ujednání mohl věřitel pohledávky a práva vůči žalovanému z této smlouvy kdykoli postoupit nebo jinak převést na kteroukoli třetí osobu. 4. Z nepodepsaného Dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že dne [datum] měl být mezi [anonymizována tři slova] a žalovaným uzavřen uvedený dodatek, jímž měla být mimo jiné změněna splatnost poskytnutého úvěru, který měl žalovaný nově splatit do 7. 4. 2018, a kterým si smluvní strany měly sjednat povinnost žalovaného zaplatit poplatek za prodloužení data splatnosti úvěru dle tohoto dodatku ve výši 510 Kč, a to nejpozději do 7. 4. 2018. 5. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne [datum] soud zjistil, že z účtu společnosti [anonymizována tři slova] byla dne [datum] ve prospěch účtu číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] odeslána platba ve výši 3 000 Kč. 6. Z Příkazu k úhradě vystaveného společností [anonymizována tři slova] soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 3 000 Kč, která byla splatná dne 24. 3. 2018. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [anonymizována tři slova] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne [datum] soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele [anonymizována tři slova] ze dne 22. 1. 2020. Dopisem právního zástupce žalobce ze stejného data byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky do tří dnů. Uvedená výzva byla žalovanému dle podacího lístku odeslána dne 22. 1. 2020. 8. Ze sdělení [banka] bylo zjištěno, že v [měsíc] [rok] byla na účet žalovaného číslo [bankovní účet] připsána platba ve výši 3 000 Kč. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 24. 3. 2018, a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. V souladu s ustanovením § 1820 a následujícího občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, takzvaně distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Z žalobcem předložených listinných důkazů však uzavření smlouvy o úvěru nelze dovodit. Žalobce svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy žádným způsobem nedoložil. Nelze tak mít za prokázané, že by mezi účastníky řízení byla způsobem popsaným v žalobě uzavřena smlouva o úvěru. 11. K jednání soudu dne 25. 1. 2021 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným, neboť jde o poučení poskytované u jednání. V případě, že se žalobce ani jeho zástupce k jednání nedostavili, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani odročovat jednání. Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru prokázáno, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. 12. Ze sdělení [banka] ve spojení s potvrzením o provedené platbě má soud za prokázané, že na účet žalovaného číslo [bankovní účet] zaslal právní předchůdce žalobce společnost [anonymizována tři slova] dne [datum] platbu ve výši 3 000 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je v tomto sporu dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], obdrženou částku zpět. V prodlení se zaplacením částky je žalovaný od 31. 1. 2020, neboť k zaplacení dluhu byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2020, a to ve lhůtě tří dnů, a doručení předžalobní výzvy se v souladu s § 573 občanského zákoníku předpokládá dne 27. 1. 2020, lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 30. 1. 2020 a ode dne následujícího je se zaplacením dluhu v prodlení. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně převážně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobci nahradit, a to k rukám právního zástupce žalobce. 14. Lhůta k