34 C 14/2021-75 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud přikázal do jeho výlučného vlastnictví pozemek označený jako pozemek parc. [číslo] o výměře 46 m2, který by vzniknul oddělením z pozemku parc. [číslo] který se nachází ve spoluvlastnictví žalovaných, vše v k. ú. [obec], obec Moravské Bránice, na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného geodetickou kanceláří [právnická osoba] a ověřeného zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 11. 2. 2021 a Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov dne 16. 2. 2021, který tvoří součást tohoto rozsudku, za současné povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náhradu ve výši 50.000 Kč za tento pozemek. Uvedeného se žalobce domáhá z důvodu navrhovaného vypořádání stavby na cizím pozemku postupem podle ustanovení § 1086 občanského zákoníku, eventuálně z důvodu vypořádání přestavku žalobce postupem podle ustanovení § 1087 občanského zákoníku, kdy žalobce chce takto vypořádat zpevněný vjezd, který se nachází částečně na pozemku žalovaných. Žalobce uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, o zapsané výměře 443 m2, a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o zapsané výměře 84 m2, jehož součástí je stavba ev. [číslo] stavba pro rodinnou rekreaci, v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen„ nemovitosti žalobce“). Žalovaní jsou spoluvlastníky každý s podílem o velikosti ideální ½ pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, o výměře 577 m2, v k. ú. a obci [obec], na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále jen„ nemovitost žalovaných). Žalobce tvrdí, že nabyl své výše uvedené nemovitosti na základě darovací smlouvy ze 17. 5. 2017 od rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ předchozí vlastníci nemovitostí žalobce“ nebo také„ předchůdci žalobce“), a že předchozí vlastníci nemovitostí žalobce uzavřeli s předchozím vlastníkem nemovitosti žalovaných, Ing. [jméno] [příjmení] (dále také„ předchůdce žalovaných“ nebo„ předchůdci žalovaných“), dohodu o právu na části pozemku žalovaných, specifikovaném geometrickým plánem [číslo] jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 46 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“), vybudovat zpevněný vjezd na pozemek žalobce parc. [číslo] s odstavným parkovištěm (dále také„ stavba“ nebo„ stavba žalobce“) pokračujícím až k domu žalobce ev. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Výše uvedená stavba na předmětném pozemku měla sloužit jako vjezd do garáže domu žalobce ev. [číslo] ke snadnějšímu přístupu k tomuto domu. Stavba byla realizována přibližně v roce 1975 nákladem předchozích vlastníků nemovitosti žalobce a je v souladu s výše uvedenou dohodou užívána dodnes. Žalobce uvádí, že původní vlastník nemovitosti žalovaných respektoval právo žalobců ke stavbě a předmětnému pozemku, kdy tento pokojný stav trval téměř 50 let. Žalobce je přesvědčen, že nabyl vlastnické právo ke stavbě i předmětnému pozemku, ale pro narovnání vztahů mezi účastníky opakovaně, avšak bezúspěšně, nabídl žalovaným odkup předmětného pozemku. Žalobce má za to, že stavba na předmětném pozemku je podle § 3055 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) samostatnou věcí nemovitou, která náleží do jeho vlastnictví. Část žalobcovy stavby je tak umístěna na cizím pozemku, a to předmětném pozemku ve vlastnictví žalovaných. Žalobce namítá, že jeho předchůdci zřizovali stavbu částečně na cizím pozemku v dobré víře, a že jejich vlastnické právo ke stavbě, resp. předmětnému pozemku, nebylo pouze„ zavkladováno“ do příslušného katastru nemovitostí a to pro nedostatek písemné formy dohody mezi předchozími vlastníky nemovitosti žalobce a předchozími vlastníky nemovitosti žalovaných. Žalobce navrhuje vypořádání předmětné nemovitosti postupem podle ustanovení § 1086 o. z. přikázáním předmětného pozemku, na němž se nachází stavba žalobce, do vlastnictví zřizovatele stavby, resp. žalobce. Případně pak žalobce navrhuje vypořádání postupem podle ustanovení § 1087 o. z. o přestavku, když podle tvrzení žalobce stavba pokračuje na pozemku žalobce až k domu č. ev. 12, kdy v této části se stavba stala součástí pozemku žalobce, a ve zbývající části je přestavkem. V obou případech žalobce navrhuje částku 50.000 Kč jako obvyklou cenu za převedení předmětného pozemku do jeho vlastnictví, resp. jako náhradu žalovaným za přestavek. Žalovaný 1) a žalovaná 2) ve věci podali téměř totožná vyjádření. Žalovaný 1) je spoluvlastníkem předmětného pozemku s ideální ½ spoluvlastnickým podílem, kdy spoluvlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl darovací smlouvou ze 4. 6. 2019 od své manželky - žalované 2). Žalovaná 2) získala vlastnické právo k předmětnému pozemku darovací smlouvou z 22. 6. 2009 od původních vlastníků nemovitosti žalovaných a v současnosti jí svědčí spoluvlastnické právo k předmětnému pozemku s ideální ½ spoluvlastnickým podílem. Žalovaní uvedli, že je pravdou, že původní vlastníci nemovitosti žalovaných souhlasili s tím, aby si původní vlastník nemovitosti žalobce zřídil na předmětném pozemku parkovací plochu, kterou zpevnil osazením dlažby a navázal tak na část zpevněné plochy, vybudované na pozemku žalobce, když chata žalobce spolu s garáží se nachází v blízkosti hranic obou pozemků účastníků řízení. Takto upravená plocha byla posléze užívána jak žalobcem, tak žalovanými a jejich právními předchůdci. Žalovaní namítají, že není možné vyjít z ustanovení § 1086 a § 1087 o. z., když hypotéza právních norem v těchto ustanoveních obsahuje pojem stavba v občanskoprávní pojetí. Žalovaní uvádí, že předmětný zpevněný vjezd není podle dosavadní judikatury (NS ČR 22 Cdo 1118/2005) ani předchozí právní úpravy zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen„ s. o. z.“), jež se na předmětnou situaci aplikuje, stavbou v občanskoprávním pojetí. Žalovaní uvádějí, že zpevněný vjezd je tvořen dlažebními kostkami, které jsou usazeny na upravený srovnaný povrch do hlíny nebo hlíny s pískem a vyspárovány podobným materiálem. Podle ustanovení § 119 odst. 2 s. o. z., jsou nemovitostmi jen pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle ustanovení § 120 odst. 1 s. o. z., je součástí věci vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila s tím, že dle § 120 odst. 2 s. o. z., předmětná stavba není součástí pozemku. Žalovaní uvádějí, že soudní praxe již za účinnosti s. o. z., činila rozdíl mezi posouzením stavby ve smyslu občanskoprávním a veřejnoprávním, když ve smyslu občanskoprávním se jedná o věc v právním smyslu, přičemž stavba, není-li samostatnou věcí, je součástí pozemku. Stavbou v občanskoprávní smyslu se tak rozumí výsledek stavební činnosti, který je věcí v právním smyslu, kdy s ohledem na výše uvedené není stavbou zpevněný povrch parkoviště (2 Cdon 1414/97). Žalovaní poukazují na to, že i podle současné právní úpravy ustanovení § 3055 o. z. je stavbou výsledek stavební činnosti spojený se zemí pevným základem. Žalobci závěrem uvádějí, že žalobě nemůže být vyhověno ani v situaci, kdy by soud posoudil zpevněný vjezd jako stavbu v občanskoprávním pojetí a to z následujících důvodů. S ohledem na soudní praxi nelze ustanovení § 1086 o. z. ve věci aplikovat. Právní poměry k nikoliv neoprávněné stavbě na cizím pozemku, vzniklé před účinností o. z. jsou upraveny v ustanovení § 3055 o. z., podle kterého je i po zavedení superficiální zásady zachováno oddělené vlastnictví stavby a pozemku se vzájemným předkupním právem podle § 3056 o. z. Tedy že, i kdyby byl vjezd stavbou, tato by se nestala součástí pozemku žalovaných. Pro tyto stavby, vzniklé za účinnosti s. o. z., jsou nepoužitelná ustanovení o. z. o vypořádání neoprávněné stavby a není možná ani aplikace § 1086 o. z. jak navrhuje žalobce (22 Cdo 828/2017). Stejně tak nelze aplikovat žalobcem alternativně navrhovaný § 1087 o. z., kdy pro jeho aplikaci není splněna dobrá víra stavebníka, že tento zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku a rovněž podmínka, že stavba zasahuje jen malou částí na malou část cizího pozemku, když požadovaná plocha pozemku má rozlohu 64 m2 a zpevněný vjezd má výměru 30- 40 m2. Oba žalovaní ve vyjádření uvedli, že žalobu považují za nedůvodnou a navrhují její zamítnutí. Žalobce v replice nad rámec žaloby uvedl, že zpevněný vjezd je stavbou a že předmětná stavba není pouze dlažba uložená do písku, kdy pro umístění zpevněného vjezdu musela být provedena skrývka odstranění zeminy, vytvoření podloží o dvou vrstvách štěrku, zpevněna prosívkou písku s cementem a na ni umístěna finální vrstva zámkové dlažby. Stavbu není možné jednoduše rozložit a přemístit a má tedy pod dlažbou pevný základ. Součástí stavby jsou dvě betonové skruže sloužící k zachycení dešťové vody, se svodem do septiku nacházejícím se na pozemku žalobce. Žalobce má za to, že předmětná stavba naplňuje soudní praxí dovozené znaky pro posouzení stavby jako samostatné věci v právním smyslu, když je výsledkem stavební činnosti, má materiální povahu, je vy