34 C 308/2020-51 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 11.000,81 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení. V žalobních tvrzeních uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Tyto služby žalobkyně umožňuje svým účastníkům objednat a využívat na základě Všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy o poskytování elektronických komunikací. Mezi žalobkyní a žalovaným byla smlouva o poskytování elektronických komunikací uzavřena pod [číslo] jejíž součástí byla rovněž kupní smlouva. Žalovaný si objednal služby třetích osob za celkovou částku 3.430,81 Kč, kdy tato částka mu byla žalobkyní vyúčtována se splatností do 21.5.2019, a dále neuhradil zbývající splátky na kupní cenu za koncové zařízení ve výši 2.940 Kč a podmíněnou slevu na koncové zařízení ve výši 4.000 Kč. Dále žalovaný neuhradil splátky na cenu koncového zařízení ve výši 3 x 210 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 4.5.2020. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn skutkový stav uváděný žalobkyní v žalobě. Dle účastnické smlouvy ze dne 9.4.2018 bylo žalovanému poskytnuto telefonní číslo [číslo] žalobkyní. Žalovanému bylo dále poskytnuto koncové zařízení za cenu 4.989 Kč po slevě 4.000 Kč, kterou měl hradit ve splátkách po 210 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 25.3.2019 žalobce smlouvu pro neplacení vypověděl. Fakturou [číslo] splatnou dne 18.6.2019 byla žalovanému vyúčtována částka 4.000 Kč jakožto požadavek na vrácení podmíněné slevy koncového zařízení. Fakturou [číslo] splatnou dne 21.5.2019 byly žalovanému vyúčtovány dlužné splátky, a to 14 splátek po 210 Kč, celkem 2.940 Kč. Žalovanému byla dále vyúčtována částka 3.434 Kč za služby třetích stran a neuhrazené splátky na kupní cenu koncového zařízení ve výši 3 x 210 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 4.5.2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud vzal za prokázané, že žalovaný si objednal„ služby třetích stran“ prostřednictvím sítě žalobkyně, které využil, tyto služby u poskytovatelů nereklamoval a vyúčtované ceny za služby neuhradil. Stejně tak neuhradil částku 2.940 Kč na dlužných splátkách na kupní cenu za koncové zařízení, 3 x splátku 210 Kč a nevrátil žalobci částku 4.000 Kč na podmíněné slevě koncového zařízení, když účastnická smlouva netrvala dohodnutých 24 měsíců. Dle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzované věci se tedy nejedná o platbu za službu elektronické komunikace, ale o platbu dle speciálního ustanovení, výjimky ze služeb elektronické komunikace. Jednalo se o vyúčtování služeb poskytovaných na lince, která není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nýbrž službou nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Rozhodování v této věci zákon nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu, je zde ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu založena obecná pravomoc soudu. Vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému možnost objednání služeb třetích stran prostřednictvím telekomunikační sítě, žalovaný se zavázal za tyto služby uhradit vyúčtovanou cenu. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Po podřazení zjištěného skutkového stavu ve věci pod výše citovaná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla v plném rozsahu podána důvodně, proto jí vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. Žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně požadovala pouze úrok ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky od 19.6.2019. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 2.252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.