41 C 160/2021-34 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 10. 3. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 750 Kč s příslušenstvím, částky 100 Kč a 2 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 12. 2019 uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 19. 12. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Tvrdila, že žalobkyně poskytnutí kontokorentu žalované schválila a umožnila jeho čerpání na účet č. [bankovní účet]. Dále uvedla, že pro závažné porušení smluvních povinností žalovanou, žalobkyně dne 5. 1. 2021 úvěr zesplatnila. Zesplatnění žalované oznámila přípisem ze dne 5. 1. 2021. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 4 750 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 4 750 Kč od 5. 1. 2021 do 30. 1. 2021, smluvním úrokem ve výši 8,25% ročně od 31. 1. 2021 z částky 4 750 Kč do zaplacení, dále kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 313,90 Kč za období od 1. 9. 2020 do 4. 1. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 750 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení. A dále požadovala zaplacení částky 100 Kč, jež odpovídá dlužnému poplatku za vedení běžného účtu a dále částku 2 Kč za zaslání sms zprávy dne 31. 10. 2020. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, rovněž posoudila informace z interních a externích databází, zejména úvěrovou zprávou z Bankovního registru klientských informací. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. V případě žalované byl souhlas dán tím způsobem, že se v určené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (fikce souhlasu s postupem vedení řízení podle § 101 odst. 4 o. s. ř.) Jelikož v dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z listiny nazvané Rámcová smlouva [číslo] ze dne 12. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované platební služby, a to vedení běžného účtu. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr číslo s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet průběžně, nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu, úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Z listiny nazvané„ Podmínky pro používání úvěru“, z části„ Několik bodů k ukončení smlouvy“ bod e) bylo zjištěno, že smlouva může zaniknout v případě prodlení se splácením a části„ Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“ bylo zjištěno, v případě porušení je žalobkyně oprávněna prohlásit kontokorent za ihned splatný a pokud nebude celá částka uhrazena do 10ti dnů od zesplatnění, má právo na úroky z prodlení. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z ceníku žalobkyně účinného k 1. 12. 2019 byla zjištěna částka za vedení účtu ve výši 100 Kč měsíčně a cena za zaslání sms zprávy ve výši 2 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 29. 4. 2020 do 8. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala ze svého účtu úvěr ve výši 4 750 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. 6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 12. 12. 2019 uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a dodatek [číslo] k této smlouvě, na základě které poskytla žalované úvěr do výše 5 000 Kč možností přečerpání. Žalovaná úvěr čerpala ze svého účtu č. [bankovní účet]. Pro porušení povinností ze strany žalované žalobkyně tzv. kontokorentní účet zablokovala a závazek žalované zesplatnila. Zesplatnění žalované oznámila přípisem ze dne 5. 1. 2021. 7. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tzn. ke dni 12. 12. 2019. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná. 10. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 12. 12. 2019, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., zejména znění § 87. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databází, zejména úvěrové zprávě z Bankovního registru klientských informací a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. 12. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že žalovaná není evidována v databázi dlužníků, případně nebylo vůči ní zahájeno insolvenční či exekuční řízení. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 13. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí. 14. Soud tedy shrnuje, že povinno