5 C 148/2018-208 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou z 25. 6. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že pan [jméno] [příjmení] ke dni smrti, tj. k [datum], a paní [jméno] [příjmení] ke dni smrti, tj. k [datum], byli každý v rozsahu id. ½ vlastníky nemovité věci, části pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, pro katastrální území a obec Řícmanice, na [list vlastnictví] dle dřívější evidence nemovitostí, odpovídající pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], okres [okres] zapsanému u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, dle geometrického plánu [číslo] [rok], zhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], přílohy rozsudku coby jeho nedílné součásti. Žalovanými ad 1) - 4) jsou účastníci dědických řízení, z nichž dovozuje žalobkyně právní nárok na shora uvedené určení (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012). 2. Žalobkyně uvedla, že pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], byl otcem žalobkyně a žalované 1), paní [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], byla jejich teta, sestra jejich otce. [příjmení] [příjmení] nabyli dědictvím po své matce, paní [jméno] [příjmení], narozené 1. 5. [číslo], zemřelé dne [datum], každý id. ½ nemovitých věcí zapsaných ve vložce [číslo] pro k. ú. a obec Řícmanice, a to dům [adresa] s pozemkem parc. č. St. 75 o výměře 256 m² (viz. Rozhodnutí Státního notářství [obec] z 15. 2. 1966, č. j. D 1748/65-12). Po smrti pana [jméno] [příjmení] se žalobkyně a žalovaná 1) staly každá dědičkami id. ¼ nemovitých věcí – domu [adresa] postaveného na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, vše vedeno v tehdejší evidenci nemovitostí pro k. ú. a obec Řícmanice, okres [okres] na [list vlastnictví]. Pozemek parc. [číslo] jenž byl veden v evidenci nemovitostí ve výměře 256 m² do roku 1977, byl vytvořen z pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] PK, který se stal po uzavření vložky [číslo] dne 15. 2. 1966 součástí evidence nemovitostí. Nabytí dědictví žalobkyně a žalované 1) bylo potvrzeno rozhodnutím Státního notářství pro Prahu 3 dne 15. 8. 1990, č. j. 3 D 432/90-12. Po smrti paní [jméno] [příjmení] se žalobkyně stala vlastnicí id. 1/2 nemovitých věcí – domu [adresa] postaveného na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku, vše vedeno v tehdejší evidenci nemovitostí. Nabytí dědictví bylo potvrzeno rozhodnutím Státního notářství Brno-město ze dne 5. 10. 1992, č. j. 3 D 543/91-68. V obou rozhodnutích o potvrzení dědictví po sourozencích [příjmení] nebyla výměra pozemku parc. [číslo] uvedena. 3. Žalobkyně tvrdí, že v roce 2001 zjistila z výpisu katastru nemovitostí z [list vlastnictví], že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je zapsán s výměrou 229 m² místo 256 m², a to aniž by kdokoli z vlastníků pozemku (současných či minulých) část pozemku převedl na třetí osobu. Žalobkyně následně zjistila, že ke změně výměry pozemku došlo na základě položky výkazu změn [číslo] aniž by byl uveden právní důvod. Tento neoprávněný postup byl v roce 1977 možný, neboť dle § 6 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, byly údaje evidence nemovitostí závazné pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a lesním fondu, pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi a byly též podkladem pro sepisování smluv a jiných listin o nemovitostech, nebyly však závazné pro evidenci právních vztahů k nemovitostem. 4. Žalobkyně na podkladě zjištěného požádala o opravu chyby v katastrálním operátu, avšak rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov jí nebylo vyhověno, byla odkázána na podání civilní žaloby o určení vlastnictví. Žalobkyně poté objednala vypracování geometrického plánu u Ing. [jméno] [příjmení] se zaměřením části pozemku parc. č. St. 75 k. ú. [obec] pozemkového katastru a následně pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] vedeného v evidenci nemovitostí, následně katastru nemovitostí. Tvrdí, že pozemek parc. [číslo] byl v roce 1977 neoprávněně zmenšen o část o výměře 20 m² zahrnutou následně do pozemku parc. [číslo]. V geometrickém plánu byla pak tato část (20 m²) vytyčena a zakreslena jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]. 5. Na podkladě shora uvedených zjištění zahájila řízení vedené Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 76/2017, v němž žádala, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí id ¾ a její sestra (žalovaná 1) v nyní projednávané věci) pak vlastnicí id. ¼ pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu. Žaloba byla rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 2. 2018, č j. 29 C 76/2017-44, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 C 76/20174-44, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 Co 131/2018-62, zamítnuta. V návaznosti na v citovaných rozhodnutích prezentovaný právní názor, podala žalobkyně žalobu ve znění žalobní petitu dle výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí naléhavý právní zájem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť na základě shora uvedeného určení bude moci dojít k dodatečnému projednání dědictví po otci a tetě žalobkyně a žalované 1). Žalovanými 2) – 4) jsou pak závětní dědici paní [jméno] [příjmení], kteří po její smrti nabyli jiný majetek než žalobou dotčený, a to paní [celé jméno žalované], [datum narození], pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemřelý dne [datum] (otázka procesního nástupnictví je řešena dále), a pan [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalovaní 5) a 6) jsou vlastníci pozemku, který byl dle tvrzení žalobkyně neoprávněně zvětšen, tedy pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. 6. Žalovaní 5) a 6) navrhli zamítnutí žaloby, uplatněný nárok mají za nedůvodný. Uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalovaný 5) nabyl zmíněný pozemek na základě rozhodnutí Státního notářství Brno- ze dne 5. 10. 1967 sp. zn. D 1087/1967, žalovaná 6) se stala podílovou spoluvlastnicí id. ½ pozemku parc. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne 28. 8. 1996. Žalovaní tvrdí, že stav pozemků (jejich výměr), který je v současné době součástí katastru nemovitostí vyplývá z vědomého odsouhlasení hranic pozemků jednotlivými vlastníky, přičemž takové jednání bylo součástí mapování. Odkázali přitom na Oznámení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 8. 10. 2015 (jehož obsah je shrnut v odst. 21 tohoto rozsudku). Uvedli, že právní předchůdci žalovaných 5) a 6) převedli na základě kupní smlouvy ze dne [datum] část pozemku parc. [číslo] na právní předchůdce žalobkyně a žalované 1). Na základě této kupní smlouvy byl pozemek parc. [číslo] na základě výkresu ze dne 20. 4. 1911 rozdělen na část parc. [číslo] parc. [číslo]. Oba pozemky byly zatíženy služebností práva volné chůze, jízdy a hnaní dobytka, kdy pozemek parc. [číslo] byl zatížen služebností celý, pozemek parc. [číslo] pouze v rozsahu geometrickým plánem určené části. Pozemek parc. [číslo] byl následně sloučen do stavební části [anonymizována dvě slova]. V rámci obnovy operátu evidence nemovitostí novým technickohospodářským mapováním (platnost od roku 1978) došlo překreslením a doplněním z map bývalého pozemkového katastru, a to na základě místního šetření ke změně hranic na vyšetřený stav ve skutečnosti, tedy tak, jak tehdejší majitelé při šetření prohlásili, že je vlastní. Uzavřeli, že část pozemku parc. [číslo] nebyla z důvodu existence služebnosti oplocena a na základě prohlášení paní [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně a žalované 1) při místním šetření dne 30. 4. 1974 byly nově zakresleny hranice pozemků mezi pozemky parc. [číslo] ([příjmení] [anonymizováno]) a [číslo] tak, že služebností zatížená (neoplocená) část pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] se stala součástí nově očíslovaného pozemku parc. [číslo]. Došlo tak k určení hranic na základě souhlasného prohlášení vlastníků pozemků. Nejedná se proto o chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona. V závěru žalovaní shrnují, že v případě, že se soud neztotožní s jejich argumentací, namítají vydržení pozemku parc. [číslo] v celém jeho v současné době evidovaném rozsahu, a to ve smyslu § 1089, případně § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť v dobré víře vykonávají držbu pozemku parc. [číslo] včetně jeho sporné části, a to od okamžiku jeho nabytí. Tvrdí, že splňují požadavky i pro mimořádné vydržení vlastnického práva rovněž pro případ, že by pozemek parc. [číslo] měl být i nadále evidován ve výměře 256 m². Žalovaní taktéž uvedli, že zhotovený geometrický plán nemá pro věc relevantní význam a je otázkou, zda odpovídá historickým hranicím pozemků. 7. V replice k vyjádření žalovaných 5) a 6) (č. l. 70) žalobkyně namítá, že tvrzení žalovaných o tom, že parc. [číslo] odpovídá celému původnímu pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] PK, je účelově věcně nes