8 C 204/2021-81 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 9.457,92 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně za dobu od 1. 5. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 3. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované úvěr 4.800 Kč se splatností 30. 4. 2019. Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 4.800 Kč a z dohodnutého poplatku za poskytnutí úvěru 4.657,92 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 12. 2020. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila. 2. Procesní stanovisko nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 3. 4. 2019 byl vytvořen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve výši 4.800 Kč společností [právnická osoba], který obsahuje základní parametry úvěru. Na konci textu je uvedeno, že podpis žalované byl elektronickým kódem zaslaným pomocí [anonymizována dvě slova]. Téhož dne 3. 4. 2019 byla vytvořena smlouva o úvěru [anonymizováno] Smluvní strany jsou označeny tak, že úvěrujícím neboli věřitelem je společnost [právnická osoba], [IČO], a klientem nebo úvěrovaným či dlužníkem je žalovaná. Ve smlouvě je uveden jednorázový bezúčelový úvěr poptávaný a akceptovaný klientem, tedy žalovanou. Výše úvěru činí 4.800 Kč, datum poskytnutí 3. 4. 2019, splatnost úvěru byla 30. 4. 2019, úrok z úvěru činil 40% ročně, poplatek za poskytnutí úvěru po slevě byl 1.777,92 Kč a před slevou byl 4.657,92 Kč Smlouva je podepsána jednatelem věřitele. Na místě pro podpis žalované je její jméno a příjmení a SMS kód: ydse. 4. Žalobce tvrdí, že smlouva byla poskytnuta prostřednictvím webových stránek původního věřitele, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a tím zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách původního věřitele zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopností žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výši úvěru 4.800 Kč se splatností 30. 4. 2019. 5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne a jakým způsobem měla žalovaná provést nějakou registraci na internetových stránkách původního věřitele, kdy, jakým způsobem a jaké údaje kam zadala, kdy a jakým způsobem jí byl zřízen uživatelský účet. Nebylo rovněž prokázáno, jakým způsobem a kdy žalovaná dokončila registraci na webových stránkách původního věřitele, ani kterého dne a jakým způsobem zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a jaký byl text této žádosti. Rovněž tak nebylo prokázáno, že původní věřitel zaslal žalované konkrétní návrh úvěrové smlouvy, ani kterého dne a jakým způsobem takový návrh smlouvy žalované odeslal, kterého dne a jakým způsobem žalovaná tento návrh obdržela a jakým způsobem a kterého dne na něj přistoupila a vyjádřila svůj souhlas. 6. Čerpání peněžních prostředků bylo prokázáno potvrzením o platbě a výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet]. Na tento účet byla dne 3. 4. 2019 poukázána částka 4.800 Kč z účtu původního věřitele č. [bankovní účet] [právnická osoba] potvrdila, že majitelem prvně uvedeného účtu je žalovaná. 7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 14. 12. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovanou pod pořadovým [číslo]. Dopisem z 2. 2. 2021 původní věřitel oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dluhu s tím, že jinak se svým nárokem obrátí na soud. Podle podacího lístku byly tyto dopisy odeslány žalované dne 2. 2. 2021 doporučeně. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila. 8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 4.800 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 4.800 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. 9. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám. 10. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu v této souvislosti doplnil, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI a EUCB. Ničeho konkrétního o zjišťování poměrů žalované ze strany původního věř