8 C 209/2021-62 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení a s úrokem ve výši 2.465 Kč za dobu od 21. 5. 2008 do 27. 5. 2009. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřela dne 21. 5. 2008 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž tento původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 33.920 Kč, tedy půjčku 20.000 Kč a souhrnný poplatek 13.920 Kč, a to v 53 splátkách ve výši 640 Kč týdně. Smlouva zanikla uplynutím sjednané doby 27. 5. 2009. Žalovaný celkem zaplatil 11.455 Kč, což bylo započteno na souhrnný poplatek, z něhož tak zbývá doplatit 2.465 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], [anonymizováno] na základě postupní smlouvy. Následně byla tatáž pohledávka postoupena na žalobce ke dni 24. 8. 2018 další postupní smlouvou. Žalovaná částka 20.000 Kč představuje jistinu půjčky a částka 2.465 Kč, označená v žalobě jako kapitalizovaný úrok, představuje zbývající část souhrnného poplatku. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2. Ve věci byl dne 6. 5. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 21. 5. 2008 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, a to podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Ve smlouvě [právnická osoba] [anonymizováno] prohlásila, že poskytuje žalovanému půjčku 20.000 Kč, a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal zaplatit zmíněné společnosti kromě této částky ještě souhrnný poplatek 13.920 Kč, tedy celkem částku 33.920 Kč formou 53 splátek ve výši 640 Kč týdně. První splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy a každá následující splátka byla splatná vždy do konce dalšího týdenního období. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, umístěné na druhé straně téže listiny. V článku 5 bylo dohodnuto, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení tohoto poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na půjčku celkem 11.455 Kč. 5. Z listiny zákaznická karta soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Jedná se o formulář [právnická osoba] [anonymizováno], v němž není vyplněn žádný údaj. 6. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným až na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 19. 6. 2015 uzavřela [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel se [právnická osoba], [anonymizováno] jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala postoupit na postupníka pohledávky specifikované v [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [číslo]. [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na [anonymizováno], a vyzval žalovaného, aby svůj dluh splnil již novému věřiteli na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 29. 7. 2015. Podle výpisu z obchodního rejstříku a rejstříku společností [právnická osoba], [anonymizováno] společností s ručením omezeným zapsanou pod číslem registrace [anonymizováno] a má sídlo v [anonymizováno] vévodství v [anonymizováno]. Následně dne 24. 8. 2018 uzavřela [právnická osoba] jako postupitel se žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. Dopisem z 14. 9. 2018 oznámil postupitel [anonymizováno] žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 19. 9. 2018. 7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 12. 4. 2021, který byl podle poštovního podacího archu odeslán žalovanému doporučeně dne 14. 4. 2021. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 21. 5. 2008 se společností Provident Financial, s. r. o. [anonymizováno 17 slov] [částka]. [anonymizováno 9 slov] 13.920 Kč ve shora uvedených splátkách, zaplatil však toliko 11.455 Kč [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, v níž byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Tatáž pohledávka byla následně předmětem další postupní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem, a také toto postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný dosud na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odstavec 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce, tedy původním věřitelem, a žalovaným a práva a povinnosti z něj vzniklé včetně postoupení pohledávky budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. 10. Na smlouvu o půjčce použil soud ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu ustanovení § 658 odstavec 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. V daném případě došlo mezi právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem [anonymizována dvě slova], a žalovaným nejen k uzavření smlouvy o půjčce, ale zároveň také k tomu, že původní věřitel předal žalovanému v hotovosti dohodnutou částku 20.000 Kč, kterou žalovaný převzal. Na základě toho původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat po žalovaném vrácení půjčky, tedy téže peněžní částky. 11. Ve smlouvě o půjčce nebyly dohodnuty výslovně úroky, nýbrž souhrnný poplatek 13.920 Kč. Žalobce označuje tento poplatek jako odměnu za poskytnutí půjčky, která odpovídá úrokům z půjčky. Jak bylo výše uvedeno, při peněžité půjčce lze úroky dohodnout. Soud však v této souvislosti považuje za právně významné tyto skutečnosti. Dohodnutou poskytnutou částku 20.000 Kč se žalovaný zavázal splatit v 53 týdenních splátkách tak, že celkem měl původnímu věřiteli uhradit 33.920 Kč, z čehož na souhrnný poplatek připadá 13.920 Kč. Znamená to tedy, že za dobu jednoho roku a jednoho týdne měl žalovaný podle smlouvy zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 20.000 Kč ještě 69,6% z této jistiny. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a původní věřitel při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovaným jakožto spotřebitelem, kterému poskytoval své služby v podobě půjčky. Proto od původního věřitele lze vyžadovat a očekávat, že ve vztahu k žalovanému jakožto spotřebiteli se bude chovat v obecné poloze poctivě. Ve smlouvě není vůbec specifikováno, které složky jsou zahrnuty v souhrnném poplatku 13.920 Kč. Nebylo možné tedy rozlišit jednotlivé druhy nákladů či odměn, tvořících tento poplatek. Žalobce tento poplatek označil v žalobě jako úrok z půjčky. Soud za těchto okolností dohodnutou odměnu za poskytnutí půjčky ve výši 13.920 Kč, ať už je považována za souhrnný poplatek, anebo za úrok z půjčky, považuje za nepřiměřeně vysokou a neobvyklou až do té míry, že se příčí dobrým mravům. Ujednání o tomto poplatku ve smlouvě soud proto posoudil jako neplatné v souladu s ustanovením § 39 občanského