8 C 224/2021-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaná se dne 22. 9. 2020 přepravovala v autobusu linky [číslo] tedy v dopravním prostředku žalobce, kterým provozuje přepravu cestujících ve veřejné linkové dopravě, přičemž neměla jízdní doklad. O tom byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole a žalobci vznikla za žalovanou pohledávka z nezaplaceného jízdného 25 Kč a přirážky k jízdnému 1.500 Kč, což žalovaná neuhradila ani po upomínce žalobce. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a označovat k jejich prokázání důkazy na svoji obranu. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 22. 9. 2020 cestovala žalovaná v autobusu žalobce kursu [číslo] [anonymizováno] a v 14:16 hodin v úseku zastávky [ulice] v [obec] byla kontrolována revizorem žalobce [číslo] který zjistil, že žalovaná nemá žádný jízdní doklad. Žalovaná nepředložila doklad totožnosti a byla proto ztotožněna příslušníkem [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] odznaku [anonymizována dvě slova] O přepravní kontrole byl revizorem sepsán zápis [číslo] který podepsal jak revizor, tak i žalovaná. V zápisu byla žalované předepsána k úhradě částka 1.525 Kč Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] dopravního systému [územní celek] ve znění platném od 1. 1. 2020, které byly účinné v době jízdy žalované, stanoví v článku 9 odst. 5 výši přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu na 1.500 Kč. Podle téhož článku odst. 4 písm. b) je osoba pověřená žalobcem, tedy revizor, oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky k jízdnému, anebo vyžadovat od cestujícího prokázání se osobními údaji potřebnými pro vymáhání jízdného v hodnotě jízdenky platné ve 2 zónách po dobu 60 minut a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odst. 12 se za datum splatnosti považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Ve smyslu článku 5 odst. 1 citovaných přepravních podmínek jsou druhy jízdních dokladů a ceny jízdného stanoveny [anonymizována dvě slova] dopravního systému [územní celek]. Součástí [anonymizováno] je ceník jízdného. V době přepravní kontroly byl účinný tento ceník ve znění platném od 1. 1. 2020 a hodnota základní nezlevněné přestupní jízdenky na 2 zóny na 60 minut je určena částkou 25 Kč. Dopisem ze dne 10. 12. 2020 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení žalované částky 1.525 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů právního zastoupení, a to za výše popsanou jízdu žalované bez jízdenky. Tento dopis byl odeslán žalované prostřednictvím České pošty dne 14. 12. 2020. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi žalovanou a žalobcem vznikl právní poměr, vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou ve smyslu § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje ust. § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 5. Žalovaná se přepravovala v autobusu. Podmínky pro provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly, prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, upravuje zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Ust. § 18a odst. 1 písm. c) citovaného zákona umožňuje osobě pověřené dopravcem uložit cestujícímu, tedy v tomto případě žalované, která se neprokázala platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo požadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Povinnost cestujícího prokázat se takové osobě platným jízdním dokladem a v opačném případě zaplatit jízdné s přirážkou k jízdnému vyplývá z ust. § 18a odst. 2 písm. c) téhož zákona. Výše přirážky přitom nesmí podle § 18a odst. 3 téhož zákona přesáhnout částku 1.500 Kč a dopravce si ji stanoví v přepravních podmínkách. 6. Žalovaná se ve vozidle žalobce přepravovala bez jízdenky, a proto ve smyslu § 7 odst. 6 vyhl. 175/2000 Sb. o přepravním řádu se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, což opravňuje dopravce, tedy žalobce, žádat po žalované zaplacení přirážky k jízdnému 1.500 Kč podle smluvních přepravních podmínek a jízdného 25 Kč podle ceníku jízdného. 7. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy požadovaný úrok z prodlení, vycházel soud z toho, že jízdné je splatné již v době přepravy, tedy jízdy žalované v autobusu žalobce. U nároku na přirážku je splatnost stanovena v článku 9 odst. 12 smluvních přepravních podmínek tak, že za datum splatnosti se považuje datum uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Z toho vyplývá, že jak jízdné, tak i přirážka k jízdnému, byly splatné dne 22. 9. 2020, a žalovaná se tedy dostala do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy 23. 9. 2020. Od tohoto dne žalobci vzniklo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Účastníci si výši úroků z prodlení neujednali, a proto se podle § 1970 věty druhé občanského zákoníku považuje za ujednanou výše úroků z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. 8. Soud tedy přiznal žalobci plně žalovanou jistinu 1.525 Kč včetně úroku z prodlení výrokem I. tohoto rozhodnutí. 9. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení 1.489 Kč. Přihlédl též k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky s příslušenstvím více než 7 dní před zahájením řízení výše citovaným dopisem. Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek z žaloby činí 400 Kč, odměna za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. advokátního tarifu představuje 600 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a sepis žaloby. Ke každému z těchto 3 úkonů náleží paušál režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu Poslední složkou nákladů řízení je částka 189 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. 10. Ke stanovení výše odměny za právní zastoupení soud ještě uvádí, že postupoval podle citovaného § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud zjistil z evidence soudních řízení, že žalobce kromě této žaloby podal ještě k podepsanému soudu desítky dalších žalob, které mají podobu využitého vzoru a odlišují se jen v minimální míře, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Základ právní argumentace včetně stylizace a formálního vyjádření je totožný. 11. Odůvodnění rozsudku obsahuje v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.