8 C 230/2021-76 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.265 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl dne 30. 1. 2019 úvěr 4.000 Kč se splatností 19. 2. 2019 Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku elektronicky. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaná částka se skládá z jistiny 4.000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 1.186,10 Kč a z úroku ve výši 78,90 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 1. 12. 2020. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] obsahuje označení smluvních stran, kdy jako úvěrující tedy věřitel je uvedena [právnická osoba] [právnická osoba] a jako úvěrovaný čili dlužník je uveden žalovaný. Tyto smluvní strany uzavřely dne 30. 1. 2019 smlouvu o úvěru, v níž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi spotřebitelský úvěr 4.000 Kč a dlužník se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 20 dnů a uhradit úrok 78,90 Kč a poplatek za sjednání úvěru. Výše poplatku v případě řádného splacení činila 711,66 Kč a v případě překročení doby splatnosti činila 1.186,10 Kč Smlouva není podepsána ani věřitelem ani žalovaným jakožto dlužníkem. Na konci smlouvy je uvedeno, že žalovaný potvrzuje, že si dokument přečetl a souhlasí s jeho obsahem, a že provedl podpis 30. 1. 2019 elektronickým kódem [číslo]. Čerpání peněžních prostředků ověřil soud z potvrzení o platbě a z výpisu z účtu. Dne 30. 1. 2019 byla z účtu původního věřitele prostřednictvím platební brány [anonymizováno] poukázána částka 4.000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], a téhož dne byla na tentýž účet řádně připsána. 4. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaný prostřednictvím svého uživatelského účtu na internetových stránkách původního věřitele odeslal žádost o spotřebitelský úvěr, podle ní mu byl přidělen unikátní autorizační kód, který mu původní věřitel zaslal na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při registraci na internetových stránkách původního věřitele. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet mu zaslal původní věřitel na e-mailovou adresu písemné znění smlouvy o úvěru, žalovaný k této smlouvě připojil unikátní autorizační kód a takto podepsanou smlouvu vložil do klientské zóny ve svém uživatelském účtu na stránkách původního věřitele. 5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Kopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného k prokázání těchto skutečností nepostačují, stejně tak ani listina s názvem Žádost o spotřebitelském úvěru [číslo]. V ní jsou uvedeny vlastnosti úvěru při řádném splácení do 19. 2. 2019, a vlastnosti úvěru při překročení doby splatnosti. Listina není autorizována, datována ani podepsána a jakoukoliv souvislost s žalovaným či s původním věřitelem nelze z této listiny vysledovat. Nebylo prokázáno, že by žalovaný prostřednictvím nějakého uživatelského účtu na internetových stránkách původního věřitele odeslal žádost o úvěr, nebylo prokázáno, že by mu byl přidělen unikátní autorizační kód, jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát, ani že by původní věřitel zaslal žalovanému e-mailem písemné znění smlouvy o úvěru. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný k této smlouvě připojil dne 30. 1. 2019 unikátní autorizační kód [číslo], ani že by smlouvu vložil do klientské zóny ve svém uživatelském účtu na stránkách původního věřitele. 6. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 1. 12. 2020 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Dopisem z 9. 10. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu s tím, že jinak se žalobce obrátí se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byly dopisy odeslány žalovanému doporučeně dne 9. 10. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 4.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovanému poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 4.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. 8. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám. 9. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází, insolvenčního rejstříku,