8 C 56/2021-99 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 11. 2014 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] uzavřel dne 23. 10. 2014 pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalované téhož dne poskytl zápůjčku 2.500 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 19. 11. 2014, avšak neuhradila ničeho. Žalovaná částka představuje jistinu zápůjčky. Původní věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] postoupil tuto pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 21. 12. 2017. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. V listině [jméno] application info jsou obsaženy různé údaje a kódy, mimo jiné také jméno a příjmení žalované, datum 23. 10. 2014, částka 2.500 Kč, nejedná se o žádnou smlouvu o zápůjčce, kromě žalované není zde žádná smluvní strana zmíněna ani jinak označena. Na listině nejsou žádné podpisy, listina není autorizována, není zřejmé, kterého dne a kým byla vyhotovena, jedná se zřejmě o výstup z nějaké elektronické databáze. Listina Prohlášení pro stávajícího klienta obsahuje označení žalované a je v ní uvedeno, že [právnická osoba] bez bližšího označení poskytuje žalované jakožto klientovi úvěr, klient tento úvěr přijímá, jde o úvěr ve výši 2.500 Kč, který má být poskytnut na účet klienta č. [bankovní účet]. Datum splatnosti je 19. 11. 2014, poplatek za úvěr činí 700 Kč. V listině jsou také uvedena 3 různá čísla bankovních účtů, na některý z nich měl klient splatit veškeré dlužné částky. Tato listina rovněž není autorizována, není zřejmé, kterého dne a kým byla vyhotovena, není nikým podepsána, kromě žalované zde není specifikována druhá smluvní strana, označení [právnická osoba] je zcela neúplné a nepřesné, jde rovněž o výstup z nějaké elektronické databáze. Listina [příjmení] [příjmení] – standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice obsahuje základní pojmy a zásady poskytování úvěrů společností [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno]. Žádnou souvislost s žalovanou nelze z této listiny zjistit, listina není nikým podepsána, nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, se dostala do dispozice žalované. V listině Standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru je označen věřitel – [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], dále parametry spotřebitelského úvěru v rozmezí od 500 do 19.000 Kč a náklady na úvěr. Jde pouze o obecné zásady, žádná souvislost s žalovanou není v této listině uvedena. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalované do dispozice tato listina kdy dostala. Listina faktura [číslo] byla vystavena na žalovanou [právnická osoba] [příjmení] se sídlem na [anonymizováno] na částku 3.200 Kč se splatností 19. 11. 2014. 4. [právnická osoba] potvrdila, že majitelem shora uvedeného účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Podle výpisu z téhož účtu byla dne 23. 10. 2014 na účet připsána částka 2.500 Kč z účtu [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. 5. Ohledně uzavření žalované smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že nemá od právního předchůdce smlouvu k dispozici, přičemž listina [jméno] application info je elektronickým výstupem žádosti o zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno], a že s nimi plně souhlasí. 6. Tato tvrzení žalobce nejsou úplná ani konkrétní a nebyla ani prokázána. Nebylo možné tedy zjistit, kterého dne, jakým způsobem a formou byla žalovaná smlouva uzavřena, kterého dne a jakým způsobem žalovaná o zápůjčku požádala, kterého dne a jakým způsobem, případně zda vůbec, byla smlouva uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, o jaký formulář se mělo jednat, kdo konkrétně, jakým způsobem a kdy formulář použil. Žalobce zmiňuje rovněž způsob uzavření smlouvy formou textové zprávy SMS, přičemž nebylo zjištěno, kdo, v který den a jakým způsobem odeslal nějakou SMS zprávu, jaký byl její obsah, z kterého čísla byla odeslána a na které číslo, které osoby byly majitelem těchto telefonních čísel. Rovněž nebylo zjištěno, kterého dne žalovaná projevila svůj souhlas s obchodními podmínkami, případně zda vůbec tak učinila. 7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 21. 12. 2017 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizována tři slova] [číslo], jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Dopisem z 18. 1. 2018 oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby plnila svůj dluh již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopis byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán dne 24. 1. 2018. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem své právní zástupkyně z 13. 1. 2020, který byl žalované odeslán doporučeně 21. 1. 2020. Žalovaná původnímu věřiteli ani žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila. 8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 2.500 Kč, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Bylo sice prokázáno, že původní věřitel jakožto zapůjčitel přenechal žalované zastupitelnou věc, tedy peněžní částku 2.500 Kč, avšak nebylo prokázáno, že by mezi žalovanou a původním věřitelem bylo dohodnuto, že žalovaná po určitém časem vrátí tutéž částku, případně uhradí poplatky či jiná plnění. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ani ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do sjednané doby případně zaplatit úroky poplatky či jiná plnění. K uzavření zmíněných smluv nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 2.500 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Z předložených listin [jméno] application info a Prohlášení pro stávajícího klienta nelze dovodit, že by byla mezi žalovanou a původním věřitelem uzavřena jakákoli smlouva, listiny neobsahují podpisy smluvních stran. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být tedy ani prokázáno, zda původní věřitel či žalovaná jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva o zápůjčce byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Žalovaná navíc z poskytnuté částky 2.500 Kč nevrátila ničeho. 9