24 C 182/2018-358 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovaným 1), 2), a 3) bylo uloženo, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili částku 363.052 Kč s úrokem ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku [parcelní číslo] - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 191 m², na němž stojí a jehož součástí stavba [adresa] - rodinný dům a pozemku p. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m², vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, na [list vlastnictví], pro obec Svatoslav, [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce tvrdil, že žalovaní 1) a 2) jsou manželé a že žalovaná 3) je jejich společná dcera. Dále tvrdil, že všichni žalovaní užívali předmětné nemovitosti v období od [datum] do [datum] bez jeho souhlasu a bez právního důvodu. Proto se domáhal po žalovaných, aby mu zaplatili bezdůvodné obohacení, které jim v souvislosti s užíváním jeho nemovitostí bez právního důvodu ve shora uvedeném období vzniklo. Žalobce poukázal na to, že žalovaní užívali předmětné nemovitosti i ve dřívějším období, a že vydání bezdůvodného obohacení se domohl vůči žalované 2) za období od [datum] do [datum] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byl vypracován znalecký posudek, kdy výše bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí byla stanovena na částku 10.678 Kč měsíčně. Na základě tohoto znaleckého posudku žalobce vypočetl i bezdůvodné obohacení za nové období (tj. od [datum] do [datum]), tedy 34 měsíců x 10.668 Kč, což v součtu činí 363.052 Kč. Žalobce rovněž tvrdil, že dne [datum] všechny žalované písemně vyzval k vydání bezdůvodného obohacení v žalované částce a že nikdo z nich mu ani část bezdůvodného obohacení nevydal. Proto žalobce požadoval z dlužné částky 363.052 Kč i úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhovali, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný 1) zejména namítal, že k této věci není pasivně legitimovaný, když na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně z [datum] byl zjištěn jeho úpadek, a proto podle § 140c insolvenčního zákona platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty úpadce. Žalovaná 2) se pak bránila tím, že předmětné nemovitosti neužívala výlučně (ale s žalovaným 1), který je jejím manželem). Poukázala také na to, že prohlášením úpadku na žalovaného 1) zaniklo jejich společné jmění manželů, a proto nemůže odpovídat solidárně za předmětnou pohledávku. Konečně žalovaná 3) se bránila tím, že v rozhodném období ([datum] až [datum]) předmětné nemovitosti soustavně neužívala. V tomto směru namítala, že pokud v minulosti existovalo její užívací právo k předmětným nemovitostem, nebylo odvozeno od žalobce, ale výhradně od žalovaných 1) a 2) jako jejích rodičů. Poukázala také na to, že exekuční řízení na vyklizení předmětných nemovitostí směřovalo jen vůči žalovaným 1) a 2) a že z protokolu o vyklizení vyplývá, že žalovaní 1) a 2) předmětné nemovitosti vyklidili dobrovolně dne [datum]. 3. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16.7.2019, č.j. 24 C 182/2018-141, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2020, č.j. [číslo jednací], bylo žalobnímu návrhu vyhověno, zamítnut byl pouze v nepatrné části úroku z prodlení. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 5. Skutečnost, že je žalobce výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a že žalovaní 1) a 2) tyto nemovitosti v období od [datum] do [datum] užívali bez právního důvodu (bez uzavřené smlouvy), soud mohl vzít za prokázanou na základě shodných tvrzení účastníků (ustanovení § 120 odst. 3 občanského soudního řádu). Tuto skutečnost rovněž prokazuje rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 10. 2014, č. j. 4 C 21/2012-171, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2016, č. j. 13 Co 109/2015-192. Těmito rozsudky bylo žalovaným 1) a 2) pravomocně uloženo vyklidit předmětné nemovitosti do 30 dnů po zajištění přístřeší. 6. Z připojeného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka] soud vzal za prokázané, že žalobce se vůči žalovaným 1) a 2) domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí už za období od [datum] do [datum] a že rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] bylo žalobě na vydání bezdůvodného obohacení za toto předchozí období vyhověno ve vztahu k žalované 2), ve vztahu k žalovanému 1) byla žaloba zamítnuta. Tímto rozsudkem soud žalované 2) uložil zaplatit žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 200.500 Kč s příslušenstvím. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena na základě znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] když tento znalecký ústav dospěl k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí v daném období činí 10.678 Kč měsíčně. Zamítavé rozhodnutí vůči žalovanému 1) bylo odůvodněno tím, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl uplatněn až po rozhodnutí o úpadku žalovaného 1). Soud dále dospěl k závěru, že jelikož by nárok měl být uspokojen z majetkové podstaty úpadce, nemůže být žaloba podána vůči žalovanému 1), ale jen vůči jeho insolvenčnímu správci. 7. Výše obvyklého měsíčního nájemného za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v částce 10.678 Kč měsíčně, kterou žalobce převzal ze shora uvedeného znaleckého posudku, mezi účastníky sporná nebyla, bylo ji tedy rovněž možno vzít za prokázanou na základě shodného skutkového tvrzení účastníků. Žalovaní nezpochybňovali skutečnost, že v období roku 2015 - 2018 výše obvyklého nájemného není nižší než v období roku 2010 až 2013, pro které byl zpracován znalecký posudek. 8. Ani jeden z žalovaných v řízení netvrdil, že by žalobci cokoliv platil za užívání předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum]. 9. Žalovaná 3) se bránila tím, že předmětné nemovitosti v daném období neužívala soustavně, ale jen při občasných návštěvách svých rodičů. Tuto její verzi potvrzoval svědek [jméno] [příjmení] (partner žalované 3)), který vypovídal, že vztah s žalovanou 3) má přibližně 7 let, a že ve předmětném období již nebydlela u rodičů, ale bydlela u něho na adrese [adresa]. Svědek však rovněž vypověděl, že žalovaná 3) až do roku 2018 měla v předmětných nemovitostech svůj pokoj, který užívala při občasných návštěvách u svých rodičů (žalovaných 1) a 2)), vypověděl rovněž, že žalovaná 3) předmětné nemovitosti užívala i dlouhodoběji, a to v době mateřské dovolené, neboť měla rizikové těhotenství (tj. v období roku 2017 a 2018). 10. Soud neuvěřil verzi žalované 3) v tom směru, že by předmětné nemovitosti užívala jen sporadicky, a to přesto, že ji podpořil svou výpovědí svědek [jméno] [příjmení]. Jednak nelze přehlédnout, že svědek je osobou blízkou žalované 3), která má na výsledku toto řízení jednoznačný zájem. Zejména však verze žalované 3) byla vyvrácena návrhem samotné žalované 3) z [datum], který žalovaná 3) adresovala soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], který prováděl exekuci vyklizením žalovaných 1) a 2) z předmětných nemovitostí i exekuci na uspokojení peněžité pohledávky žalobce vůči žalovaným 1) a 2). Tímto návrhem se žalovaná 3) domáhala vyškrtnutí některých movitých věcí ze soupisu, který provedl soudní exekutor (obývací stěna, vysavač Rowenta, komoda), kdy žalovaná 3) tvrdila, že tyto věci jsou v jejím výlučném majetku. Žalovaná 3) soudnímu exekutorovi sdělovala, že v předmětných nemovitostech, kde byl proveden soupis movitých věcí, bydlí společně s povinnou [celé jméno žalované] (žalovanou 2)). Toto tvrzení žalované 3) je tedy ve zjevném rozporu s tím, co žalovaná 3) tvrdila na svoji obranu v tomto řízení a je rovněž v rozporu s tím, co svědek [jméno] [příjmení] vypovídal. Nicméně u svědka [jméno] [příjmení] soud nedospěl k závěru, že by jeho výpověď byla vyloženě lživá, neboť svědek připustil, že žalovaná 3) v období těhotenství předmětné nemovitosti užívala více než jen občasně. 11. Skutkový závěr, že žalovaná 3) v rozhodném období předmětné nemovitosti užívala více než občasně, pak potvrzuje i společný návrh žalovaných 1) a 2) na odklad exekuce z [datum], ve kterém žalovaní 1) a 2) uváděli důvody pro odklad exekuce, které spočívaly mimo jiné i v tvrzení, že jejich dcera v předmětných nemovitostech bydlí od narození a zůstala v nich bydlet i po narození své dcery [jméno] ([datum narození]). 12. Ze shodného tvrzení účastníků soud mohl vzít prokázanou skutečnost, že na základě prováděné exekuce nařízené vůči žalovaným 1) a 2), tito dobrovolně vyklidili předmětné nemovitosti dne [datum]. 13. Na základě shodného tvrzení účastníků a rovněž usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] so