33 C 269/2021-43 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 13. 10. 2021 ve znění doplnění a opravy žaloby ze dne 16. 2. 2022 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 618 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 7 385,40 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [rok], na základě níž čerpala žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč. Tento úvěr se žalovaná zavázala splácet ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 238 Kč počínaje 15. 6. 2015. Žalovaná na splátkách úvěru žalobci uhradila pouze dne 10. 8. 2015 částku ve výši 2 238 Kč a na splátkách úvěru dluží žalobci částku 24 618 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ, že žalovaná bude v prodlení s úhradou alespoň dvou splátek úvěru, sjednáno oprávnění žalobce zesplatnit úvěr a účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 30 % z celkové částky spotřebitelského úvěru. Dále si strany sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením jejích závazků oprávnění žalobce účtovat žalované vedle smluvní pokuty i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení počínaje prvním dnem prodlení, žalobce však požaduje po žalované smluvní úrok z prodlení pouze ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Protože žalovaná v dohodnuté době peněžní prostředky ze smlouvy nevrátila a byla v prodlení s úhradou více než dvou splátek, vyúčtoval jí žalobce smluvní pokutu ve výši 8 057 Kč, a to dopisem zaslaným žalované dne 10. 8. 2021 a vyzval žalovanou k její úhradě, jakož i k úhradě jistiny ve výši 24 618 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení. 2. Písemným podáním ze dne 16. 2. 2022 doplnil žalobce, že před uzavřením smlouvy proběhlo standardní hodnocení úvěruschopnosti žalované, které spočívalo v porovnání příjmů a výdajů žalované na základě formuláře a čestného prohlášení žalované. Informace ve formuláři obsažené si žalobce také ověřil z poskytnuté pracovní smlouvy žalované a výplatních pásek. Zároveň žalobce upřesnil, že výše požadované smluvní pokuty činí částku 7 385,40 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] číslo [rok] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci úrok ve výši 36 % a splatit úvěr ve 12 měsíčních splátkách ve výši 2 238 Kč dle splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí smlouvy, tj. měla celkem zaplatit částku 26 856 Kč Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou alespoň dvou splátek je žalobce oprávněn zesplatnit celý úvěr a požadovat po žalované nad rámec úroků z prodlení a náhrady škody i smluvní pokutu ve výši 30 % z celkové částky spotřebitelského úvěru. Dále se strany dohodly, že v případě prodlení žalované se splácením jejích závazků vzniklých ze smlouvy je žalobce oprávněn účtovat žalované vedle smluvní pokuty i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně z dlužné částky za každý den prodlení počínaje prvním dnem prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly dále Obchodní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru [právnická osoba] [anonymizováno]. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru a hodnocení žadatele bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije v nájemním bytě, má jedno nezaopatřené dítě, její příjem činí měsíčně 14 300 Kč, pracuje jako kuchařka, má pracovní poměr na dobu neurčitou, její výdaje představuje částka 3 800 Kč na žadatele, částka 2 000 Kč na dítě a částka 1 500 + 500 Kč na nájemné, tj. celkem má výdaje ve výši 7 800 Kč měsíčně a volné zdroje tak činí částku 6 500 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že tuto žalovaná uzavřela se zaměstnavatel Restaurace – [anonymizována tři slova], [obec], [ulice a číslo], a to dne 13. 5. 2013 na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za 3/ 2015, 4/ 2015 a 5/ 2015 bylo zjištěno, že žalované byla vyplácena na účet mzda za březen 2015 částka 14 100 Kč, za měsíc duben 2015 částka 14 300 Kč a za květen 2015 částka 14 300 Kč. 6. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 6. 5. 2015 bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti. Z listiny nazvané vyčíslení závazku bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila jednu splátku dne 10. 8. 2015 ve výši 2 238 Kč. 7. Předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2021 odeslanou téhož dne byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby právním zástupcem žalobce. <i>8. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k 6. 5. 2015 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Podle § 22 odst. 5 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. k 6. 5. 2015 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> 10. K danému právnímu jednání došlo po 1. 1. 2014, proto je nutno vztah mezi účastníky posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb., který nabyl účinnosti dne 25. 2. 2013, neboť žalovaná v rámci posuzovaného vztahu vystupovala jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Aby došlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, musel by věřitel splnit povinnosti stanovené k datu [datum] zákonem č. 145/2010 Sb., mj. s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 11. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně neprověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětné smlouvě o úvěru, takovou smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, když takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru po měsíčních splátkách ve výši 2 238 Kč. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za prokázaná. 12. Soud poukazuje na to, že je to především poskytovatel úvěru – žalobce, jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalované vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jejích tvrzení, je povinen ji vyzvat k doplnění či upřesnění žalovanou tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce těmto svým povinnostem dostál, že by údaje o skutečných výdajích od žalované skutečně požadoval. 13. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalované představuje příjem ze zaměstnání ve výši 14 300 Kč. Pokud jde o výdaje, žalovaná sice neuvedla, že by splácela jiné dluhy, uvedla však, že je rozvedená, žije v nájemním bytě s jedním nezaopatřeným dítětem, její výdaje představuje částka 3 800 Kč na žadatele, částka 2 000 Kč na dítě a částka 1 500 + 500 Kč na nájemné. Žalobce tak při posuzování osobních výdajů žalované a výdajů na dítě vycházel zřejmě z částek životního minima, aniž by od žalované zjišťoval, či požadoval upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částek uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. Pokud jde o výdaje na bydlení, pak žalobce vyšel z ničím nedoložené, nikterak nekonkretizované částky 1 500 Kč + 500 Kč, netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalované jakkoliv ověřoval její tvrzení o výši těchto výdajů a o tom, o jaké konkrétní výdaje se jedná, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením, z čeho vychází uvedené částky 1 500 Kč + 500 Kč pak v řízení nebylo prokázáno. 14. Z uvedeného je zcela zřejmé, že žalovaná nebyla schopně reálně vyhodnotit svoji majetkovou situaci, neb