33 C 7/2022-127 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 7. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je výlučným vlastníkem části pozemku p. [číslo] označené jako pozemek p. [číslo] v k. ú. Moravany u Brna, vzniklé dle geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 11. 10. 2021. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 77 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku p. [číslo] o výměře 553 m², oba v katastrálním území Dolní Heršpice. Žalovaná je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 1 747 m² v katastrálním území Moravany u Brna. Přípisem ze dne 1. 9. 2021 vyzvala žalovaná žalobkyni k vyklizení pozemku p. [číslo] v katastrálním území Moravany u Brna a pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území Přízřenice. K tomu žalobkyně poukázala na skutečnost, že tato výzva žalované je prvním a zcela ojedinělým jednáním žalované, kterým dává najevo svůj nesouhlas se stavem, který v dotčeném místě panuje již po desítky let. Jedná se o část pozemku p. [číslo] v katastrálním území Moravany u Brna, kterou žalobkyně a její právní předchůdci nerušeně užívají minimálně posledních 30 let. Část užívána žalobkyní je znázorněna v geometrickém plánu [číslo] [rok] vypracovaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod novým číslem parcely [číslo]. Geometrickým plánem znázorněná část je součástí zahrady žalobkyně, po desítky let byla oplocená, žalobkyně a její právní předchůdci zde rovněž vysadili dřeviny a keře, jejichž věk lze odhadnout na 25 až 30 let. V roce 2015 realizovala žalobkyně v blízkosti hranice pozemku žalované stavbu rodinného domu, při jejímž veřejnoprávním schvalování byla žalovaná dotčeným orgánem. V roce 2018 byla na pozemku realizována stavba vodovodu, kdy veškeré terénní úpravy žalobkyně na jí užívané části pozemku žalované byly po realizaci stavby vodovodu uvedeny do původního stavu. Nic do zaslání výše uvedeného přípisu žalované nesvědčilo o skutečnosti, že držba předmětné části pozemku žalobkyní byla jakkoliv narušena či zpochybněna. Žalobkyně se cítí proto být vlastníkem předmětné části pozemku žalované na základě mimořádného vydržení této části ohraničené plotem žalobkyně a vymezené v geometrickém plánu. Domáhá se proto určení vlastnictví k nemovitosti podle § 80 o. s. ř., naléhavý právní zájem na podané žalobě je dán tím, že změny zápisu v katastru nemovitostí se nelze domoci jinak. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že pozemek p. [číslo] v katastrálním území Moravany u Brna má charakter polní cesty a zpřístupňuje přilehlé pozemky v této lokalitě. V září 2021 se žalovaná rozhodla polní cestu upravit, a přitom zjistila, že 3 majitelé sousedních pozemků část pozemku žalované neoprávněně užívají. Jedním z těchto neoprávněných uživatelů byla i žalobkyně, které proto žalovaná zaslala výzvu k vyklizení ze dne 1. 9. 2021. Chybou v psaní byl ve výzvě kromě předmětného pozemku žalované p. [číslo] v katastrálním území Moravany u Brna uveden i pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Přízřenice, kdy správně měl být namísto tohoto pozemku uveden pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice. Tento posledně uvedený pozemek je ve vlastnictví Statutárního města Brna a má ho svěřen usnesením zastupitelstva města Brna, [ulice] část [okres]. Žalobkyně tedy kromě části pozemku žalované užívá i část pozemku ve vlastnictví Statutárního města Brna svěřený Městské části Brno-jih. Zdůraznila, že mezi pozemkem žalobkyně [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice a pozemkem žalované p. [číslo] v katastrálním území Moravany u Brna je pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice ve vlastnictví Statutárního města Brna svěřený Městské části Brno-jih. Část tohoto pronajímá [ulice] část [okres] žalobkyni, a to na základě nájemní smlouvy od 1. 4. 2014, účelem pronájmu je zahrada, výměra pronajaté části pozemku činí 74 m². Žalobkyně tedy velmi dobře ví, že za její zahradou se nachází pozemek ve vlastnictví Statutárního města Brna, který si pronajímá, a teprve za tímto pozemkem je pozemek žalované. Právě z toho důvodu nemohla být žalobkyně ani její právní předchůdci v dobré víře, že pozemek žalované užívají po právu. Dále namítla, že pokud se žalobkyně cítí být vlastníkem v žalobě vymezené části pozemku žalované, pak její subjektivní pocit je pro posouzení předmětné věci zcela irelevantní, neboť otázku dobré víry je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska – osobního přesvědčení samotného účastníka. Podle žalované je zřejmé, že žalobkyně musela vědět o tom, že jí pozemek žalované nepatří, a to právě především s ohledem na fakt, že mezi pozemek žalované a pozemek žalobkyně je„ vklíněn“ pozemek ve vlastnictví Statutárního města Brna, jehož část je předmětem nájmu ze strany žalobkyně. U žalobkyně tudíž nikdy nemohla být dobrá víra či přesvědčení, že pozemek žalované, který se nachází až za pozemkem Statutárního města Brna, který si žalobkyně pronajímá, je jejím vlastnictvím. Vzhledem k tomu, že žalobkyně pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] a pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice nevlastní ještě ani po dobu 10 let, nemůže u ní být o vydržení části pozemku žalované vůbec řeč. Žalobkyně opírá svůj nárok o § 1095 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy o mimořádné vydržení. Jeho hlavním specifikem je to, že nevyžaduje právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. K mimořádnému vydržení tak není vyžadována řádná držba, ani držba pravá. Avšak i v případě mimořádného vydržení nesmí jít o držbu nepoctivou. Ve smyslu § 992 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. V daném případě žalobkyně i její právní předchůdci věděli, že jim nepatří sousední pozemek, tj. pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice, který je ve vlastnictví Statutárního města Brna, ostatně proto si ho pronajali. Tím spíše si nemohli myslet, že jim patří pozemek žalované, který je umístěn až za pozemkem ve vlastnictví Statutárního města Brna. Je zcela zřejmé, že žalobkyně i její právní předchůdci užívali pozemek žalované bez jakéhokoliv oprávnění, svévolně, a dokonce na něj umisťovali bez jakéhokoliv povolení nebo oprávnění stavby, z předmětného pozemku nikdy neplatili daň z nemovitostí. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně ani její právní předchůdci nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim část pozemku žalované patří. Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně vystavěl plot na jiném místě, než jsou skutečné hranice pozemku dle zápisu v katastru nemovitostí, navíc bez povolení a souhlasu žalované, není titulem oprávněné držby, ale svémocným zmocněním se cizí věci s vědomím existence vlastnického práva žalované. 3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně v písemném podání ze dne 17. 5. 2022 skutková tvrzení žaloby tak, že žalobkyně se stala vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území Dolní Heršpice na základě darovací smlouvy uzavřené dne 8. 7. 2013 mezi žalobkyní jako obdarovanou a [jméno] [příjmení], [datum narození] jako dárcem s tím, že pozemek [parcelní číslo] vznikl oddělením z pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizována tři slova], jehož výlučným vlastníkem byl od 12. 1. 2011 do 14. 7. 2013 [jméno] [příjmení], otec žalobkyně. Stejně jako žalobkyně a [jméno] [příjmení] se cítili být vlastníky, vnímal svou držbu [jméno] [příjmení], [datum narození] – jejich právní předchůdce, který měl předmětný pozemek v držbě od 20. 8. 1990 do 11. 1. 2011, kdy byl vlastníkem pozemku tehdy označeného jako pozemek [parcelní číslo] o výměře 1 732 m². [jméno] [příjmení] se ujal držby na základě nabytí vlastnického práva rozhodnutím Státního notářství ze dne 18. 3. 1991, kterým bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva k pozemku jako dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození]. [jméno] [příjmení] byla tetou [jméno] [příjmení] a již za jejího výkonu vlastnického práva k zahradě byl užívaný prostor vymezen tím stejným plotem a zahrnoval i předmětný pozemek, o kterém má být rozhodnuto v tomto řízení. Od té doby všichni vlastníci pozemku nepochybovali o tom, že předmětný pozemek je v jejich vlastnictví, a takto s ním i nakládali, tj. vysazovali stromy a keře, sekali trávu a udržovali plot v dobrém stavu. Podle názoru žalobkyně došlo k mimořádnému vydržení předmětného pozemku již u jejích právních předchůdců, kdy tito zcela neomezeně užívali zahradu, včetně předmětného pozemku v rozsahu jeho oplocení. 4. K tvrzení o nepoctivém úmyslu žalobkyně žalovaná k výzvě soudu v písemném podání ze dne 19. 5. 2022 opětovně zdůraznila, že nelze mít pochyb o tom, že se žalobkyně a její právní předchůdci ujali držby části pozemku v majetku žalované neoprávněně a s nepoctivým úmyslem zabrat si část cizího pozemku pro sebe už z prostého faktu, že pozem