41 C 90/2022-53 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 23. 12. 2021, ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 20. 6. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které dne 29. 5. 2019 poskytla na bankovní účet žalované částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 4. 12. 2019. Dále tvrdila, že úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný požádal o půjčku na stránkách žalobkyně [webová adresa], provedl tzv. verifikační platbu, kterou odeslal ze svého bankovního účtu, následně právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlížením do veřejných registrů, dále zaslala žalovanému všeobecné obchodní podmínky a informace o spotřebitelském úvěru a po schválení úvěru byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet finanční prostředky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradil a proto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a zároveň právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. A dále uvedla, že jí byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 4. 11. 2019, kdy postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ohledně náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání v částce 434 Kč uvedla, že náklady za odeslané výzvy k zaplacení, telefonní hovor a návštěvu. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021. 2. V podání ze dne 20. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 8 150 Kč představující smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč a kapitalizovaný úrok v částce 150 Kč. O částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl v usnesení ze dne 18. 7. 2022, č. j. 41 C 90/2022-36. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku ve výši 16 000 Kč, a to na bankovní účet a žalovaný se úvěr zavázal vrátit ve lhůtě 30ti dnů od jeho poskytnutí. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. 5. Žalovaný poukázal na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně z účtu [číslo] částku 1 Kč, z účtu právní předchůdkyně byla na tento účet zaslána dne 29. 5. 2019 částka 16 000 Kč. Z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného bylo zjištěno, že dne 29. 5. 2019 byla na účet připsána částka 16 000 Kč s označením„ Půjčka od Zaplo“. 6. Dne 18. 12. 2019, 4. 1. 2020 a 15. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Seznam úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byl zjištěn z přehledu ze dne 21. 12. 2021. 7. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 4. 6. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. 8. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 9. 11. 2021. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 5. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827 o. z. 11. Žalobkyně ke způsobu uzavření tvrzené smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2019 v žalobě nic bližšího neuváděla. Zmínila, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se podrobně seznámil s textem ustanovení uzavírané smlouvy, včetně jejích příloh. 12. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). 13. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení v případě těchto právních jednání je možné použít všechny typy elektronických podpisů, které nařízení eIDAS zná, tj. elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon tak rozšiřuje paritu s vlastnoručním podpisem i na tyto typy elektronických podpisů. 14. V posuzovaném případě však žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný se přihlásil do uživatelského účtu, požádal o úvěr, byl seznámen s návrhem smlouvy o úvěru a projevil s ní souhlas) došlo. Výpisy z účtu, verifikační platba a ani kliknutí na elektronický formulář„ stisknutím virtuálního tlačítka“ projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se žalobkyní tvrzeným obsahem nezachycují a její uzavření právě se žalovaným neprokazují. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. 15. S ohledem na výše uvedený právní závěr má soud za to, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru se žalovaným. 16. Výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet částku 16 000 Kč, čemuž odpovídá také částečný výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, která na účet zaslala částku 16 000 Kč, a proto pokud žalovaný předmět úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, tak jak soud výše vysvětlil, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. 17. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 16 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). Ohledně požadované částky 434 Kč, představovaná náklady mimosoudního vymáhání však dospěl k závěru, že není důvodná, neboť nárok na zaplacení této částky nevznikl. Ujednání o povinnosti hradit tyto náklady byl sjednány v neplatné (nepodepsané) smlouvě a z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným, bez data a podpisu, nelze vzít za prokázané, že tyto úkony žalobkyně (její právní předchůdkyně) skutečně realizovala, proto soud v této části žalobu zamítl (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 2 896 Kč. Přiznaná částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 960 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 936 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996