42 C 145/2020-257 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobci po žalované domáhali odstranění stavby občanského vybavení – budovy bez čísla popisného a evidenčního zapsané na LV č. , hodnota, (dále také jen „vysílač, stožár či stavba“) umístěné na jejich pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří (dále také jen „předmětný pozemek“), zapsaného na LV č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, . Tvrdili, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku, žalovaná je pak vlastníkem vysílače. Podle kolaudačního rozhodnutí byl vysílač umístěn na předmětný pozemek v roce 1980 , právnická osoba, , závod , Anonymizováno, . V té době byl předmětný pozemek součástí větší parcely označované jako pozemek zapsaný na LV č. , hodnota, č.k. , Anonymizováno, , též p.č. , hodnota, či PK , Anonymizováno, . V době umístění stavby pozemek , Anonymizováno, vlastnila babička žalobců , jméno FO, , narozená , datum, . Ta následně darovala pozemek , Anonymizováno, svému synovi , tituly před jménem, , jméno FO, , otci žalobců. Ten pak darovací smlouvou ze dne , datum, převedl na každého ze žalobců id. podíl o velikosti ¼ předmětného pozemku, následně pak každý ze žalobců po otci zdědil podíl o velikosti ¼ na předmětném pozemku. Žalovaná své právo stavby na cizím pozemku odvozuje ze zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, kdy předmětný pozemek užívá na základě zákonného věcného břemene vzniklého dle tohoto zákona. Žalobci tvrdili, že dle tohoto zákona byla v § 12 odst. 2 dána v období od 1.7.1964 do 23.4.1992 povinnost organizace spojů před zahájením výkonu takového oprávnění uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Tato podmínka neměla být dle žalobců splněna, když vysílač byl na předmětném pozemku postaven zcela bez vědomí tehdejšího vlastníka. Pokud žalovaná tvrdí, že k umístění vysílače na předmětném pozemku došlo s vědomím jeho tehdejšího uživatele – , Anonymizováno, , adresa, , pak žalobci měli za to, že tento subjekt nebyl uživatelem předmětného pozemku, navíc jeho souhlas nebyl prokázán. Odkazovali na existenci cesty, která dříve měla vést západně od předmětného pozemku a stavby, kdy prarodiče žalobců měli být v době umístění vysílače nejen vlastníky pozemku , Anonymizováno, , ale i uživateli příslušné části tohoto pozemku, kde byl vysílač umístěn, když tato část se nacházela východně od dané cesty. Dotčenou část pozemku prarodiče žalobců obdělávali společně s navazující zahradou umístěnou na jejich pozemku parc. č. , hodnota, (dnes , Anonymizováno, . Tvrdili, že umístění vysílače na jejich pozemek bylo motivováno i tím, že šlo o pozemek kulaka, tedy osoby kladoucí odpor kolektivizaci zemědělství. Předci žalobců se tak s umístěním vysílače na jejich pozemku nikdy nesmířili, vždy usilovali o jeho odstranění. S ohledem na umístění stavby bez vědomí vlastníka a uživatele předmětného pozemku měli za to, že věcné břemeno nevzniklo. Měli za to, že dalším důvodem pro odstranění vysílače je fakt, že příslušná zákonná věcná břemena jsou podmíněna existencí a trvání veřejného zájmu na omezení vlastnického práva k zatíženým pozemkům. V dané věci však byla stavba kolaudována za účelem pokrytí území televizním signálem, kdy takový veřejný zájem v minulosti zanikl, vysílač již k této potřebě neslouží. S ohledem na zánik veřejného zájmu, zaniklo i případně dříve vzniklé věcné břemeno. Poukázali na to, že od prosince 2016 do prosince 2018 byl vysílač zcela vyřazen z provozu, kdy z toho důvodu veřejný zájem zanikl. Žalovaná tak měla postupovat podle platných zákonů a dle zákona o elektronických komunikacích, uzavřít s vlastníky pozemku smlouvu o služebnosti za úplatu. Dále tvrdili nepoměr mezi intenzitou veřejného zájmu a intenzitou omezení vlastnického práva, když neexistuje dostatečně velký veřejný zájem na tom, aby přenos signálu a dat veřejné telekomunikační sítě, k němuž je nyní vysílač využíván, ospravedlnil omezení jejich vlastnického práva k předmětnému pozemku, když intenzita zásahu je vysoká, blokuje výstavbu na předmětném pozemku i sousedních pozemcích žalobců. Obec , adresa, v minulosti nabízela možnost přemístění vysílače na obecní nemovitost, kdy žalovaná sdělovala, že by to bylo možné, vyčíslili však nemalé náklady takového přemístění. Poukázali na nutnost minimalizace zásahu do vlastnického práva, princip proporcionality, poměřování jednotlivých práv, kdy do vlastnického práva je zasahováno citelně. Měli za to, že i případně vzniklé věcné břemeno zaniklo v důsledku uzavření nájemní smlouvy dne 21.11.2000 mezi tehdejším vlastníkem předmětného pozemku a žalovanou. Tento nájemní vztah byl na základě výpovědi vlastníka pozemku ukončen, což vzala žalovaná na vědomí. K obnovení věcného břemene již nemohlo dojít, když věcné břemeno a nájem vedle sebe neobstojí.2. Žalovaná jednak namítala, že zdejší soud nemá pravomoc v této věci rozhodovat, s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR tak měla za to, že s ohledem na nedostatek v podmínkách řízení by měl soud řízení zastavit. K věci samé se vyjadřovala tak, že stavba vysílače je řádně evidována na listu vlastnictví, čemuž předcházelo územní a stavební řízení, stavba byla řádně zkolaudována. Předmětný pozemek je užíván na základě zákonného věcného břemene vzniklého dle v dané době platného a účinného zákona o telekomunikacích, kdy se nezapisuje do katastru nemovitostí. Měla za to, že uvědomění vlastníka či uživatele předmětného pozemku není nezbytnou podmínkou pro vznik zákonného věcného břemene, k čemuž odkazovala i na aktuální nález Ústavního soudu (III. ÚS 2498/19 z 17.3.2021), navíc v této věci k uvědomění uživatele pozemku (, adresa, ) došlo, ten se účastnil místních šetření, podával vyjádření, udělil souhlas s realizací stavby vysílače. Užívání vysílače bylo povoleno na základě kolaudačního rozhodnutí, které bylo zasíláno i uživateli pozemku. Poukázala na to, že žalobci netvrdí spojitost mezi pozemkem označeným č. , hodnota, a předmětným pozemkem, případně pozemkem , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Ze snímku pozemkové mapy z roku 1980 a potvrzení MNV ve , Anonymizováno, z , datum, dovozovala, že stavba vysílače byla umístěna na pozemek , Anonymizováno, , kdy polní cesta vedla východně od pozemku a stavby. Poukázala na nevěrohodnost žalobci předkládaných svědeckých prohlášení, když tato jsou shodně formulována, je zřejmé, že je dané osoby pouze podepsaly. Žalobci předkládané letecké snímky nejsou z období umístění stavby. Důrazně se ohradila proti tvrzení o umístění stavby z důvodu jakési msty na předchůdcích žalobců vzhledem k jejich údajnému odporu proti kolektivizaci, když stavba vysílače byla motivována žádostí tehdejšího MNV vyplývající ze špatného pokrytí daného místa televizním signálem. S ohledem na tento účel bylo vybíráno místo k umístění vysílače. K nedostatku či zániku veřejného zájmu na umístění vysílače uvedla, že věcné břemeno vzniklo v souladu s tehdy platnou právní úpravou, kdy takto vzniklá věcná břemena jsou nadále zachována, kdy odkázala na právní úpravu i judikaturu soudů. Měla za to, že na trvání věcného břemene nemá vliv ani případná změna na vysílači umístěných technologií. Nesouhlasila s tvrzením žalobců o tom, že vysílač po celou dobu své existence nesloužil svému účelu, když případně docházelo pouze k odstávkám za účelem údržby či výměny technologie, byla vždy odebírána elektrická energie. Nevykonávání práva přitom za situace, kdy nejde o objektivní nemožnost užívání, nemá za následek zánik věcného břemene. Případná výstavba domů na předmětném pozemku není dle žalované veřejným zájmem. K tvrzené nájemní smlouvě uvedla, že právní řád neumožňuje, aby mezi oprávněným ze zákonného věcného břemene a vlastníkem pozemku byla uzavřena nájemní smlouva, nájem a věcné břemeno při shodném předmětu užívání vedle sebe neobstojí. Nájemní smlouvu tak měla od počátku za neplatnou. Věcné břemeno vzniklé ze zákona nemohlo zaniknout privativní novací – uzavřením nájemní smlouvy. Navrhla tak, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.3. V replice na vyjádření žalované žalobci uvedli, že nesouhlasí s tím, že by soud neměl pravomoc ve věci rozhodnout, když se nevede spor o rozsah oprávnění z věcného břemene, ale jde o existenci oprávnění, kdy tyto spory projednávají standardně soudy. Trvali na tom, že předmětný pozemek byl v době umístění vysílače obhospodařován fyzickými osobami, nebyl v užívání , Anonymizováno, , nedošlo k notifikaci. Trvali na existenci cesty (v době výstavby) vlevo od vysílače, pozemky pod cestou tvořily záhumenky. Ohradili se proti námitkám o nevěrohodnosti svědeckých prohlášení. Měli za to, že důkazy předkládané žalovanou ohledně situace v daném místě se rovněž nevztahují konkrétně k době umístění vysílače. Trvali na tom, že vysílač byl prakticky dva roky vyřazen z provozu, tvrzení o údržbě či výměně technologií měli za nevěrohodné. Trvali na tom, že došlo k zániku veřejného zájmu na trvání věcného břemene, kdy nejde o jeho nevykonávání. K veřejnému zájmu na své straně doplnili, že s ohledem na nedostatek kapacit k bydlení