43 C 138/2022-171 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1, který byl postoupen zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 543, 68 s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] s úvěrovým rámcem 12 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobkyně žalobu v soudem stanovené lhůtě doplnila podáním ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, současně souhlasila, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vycházel z podání účastníků, dále z listinných důkazů oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, návrhem na uzavření smlouvy, oznámením o zesplatnění, souhrnným výpisem z účtu, ceníkem, upomínkami, posouzením úvěruschopnosti, prohlášením o odeslání výzev, VOP, dokumentací k postoupení pohledávky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným je v celém rozsahu důvodná, s výjimkou dílčí částky příslušenství, jak odůvodněno níže. 9. Soud předně dospěl k závěru, že nejsou dány pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když předmětná smlouva o vydání kreditní karty byla uzavřena osobně, s připojením podpisů smluvních stran. 10. Rovněž soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů ověřených v rámci poskytování bankovních služeb žalovanému, za využití platných bankovních standardů, vycházeje z údajů o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalovaného, za využití modelových propočtů příjmových a výdajových poměrů vycházejíc z údajů o poměrech žalovaného, dále prověřením bankovních registrů a údajů o závazcích žalovaného. 11. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně v žalobě, zejména pak též v doplnění žaloby k výzvě soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 12. Byl prokázán nárok na částku 12 543,68 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny čerpané v rámci úvěrového rámce 11 393,68 Kč, jak prokázáno podrobnou bilancí čerpání a úhrad úvěru, byly prokázány výše a důvod nároku na úhradu poplatků v celkové výši 1150 Kč coby celkového součtu dílčích poplatků podle sazebníku, kdy sazebník, jakož i přehled jednotlivých poplatků, byl předložen soudu. 13. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, kdy byl nárokován jednak smluvní úrok z dlužné částky za dobu od 4. 6. 2019, tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru bankou pro opakované porušování smluvních povinností žalovaným, postupem předvídaným smluvní ujednáním mezi stranami, ve sjednané sazbě 22,56 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení od 19. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po převzetí pohledávky do správy advokátní kanceláře. Nárok na zákonný úrok z prodlení svědčí podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok smluvní byl v souladu se zákonem nárokován v kapitalizované podobě od data následujícího po zesplatnění do dne převzetí věci advokátní kanceláří, následně byl nárokován v odpovídající roční procentní sazbě do zaplacení. 14. K tomu soud ověřil, že úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě u revolvingových úvěrů pro domácnosti, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ úvěru byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši cca 20,07 % ročně. 15. Současně bylo u jednání žalobkyní tvrzeno a prokázáno předloženou bilancí, že k prvotnímu prodlení žalovaného došlo před 3. 6. 2019, kdy došlo k zesplatnění úvěru, tedy před účinností novelizace zákona o spotřebitelském úvěru zákonem č. 186/2020 Sb., s účinností od 24. 4. 2020, upravující limitaci nároku poskytovatele pro případ dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů. 16. Výrokem I. proto bylo žalobě vyhověno. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na smluvní úrok a na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta toliko v nepatrné části kapitalizovaného smluvního úroku, když kapitalizovaný smluvní úrok byl nárokován ve výši 876,72 Kč, soud však zjistil, že takto kapitalizovaný smluvní úrok nebyl propočten z částky jistiny 11 393,68 Kč, přičemž i sama žalobkyně ve zbývající části žaloby v souladu se zákonem nárokovala úrok počítaný toliko z částky jistiny 11 393,68 Kč, částka 876,72 Kč za období od 4. 6. 2019 do 18. 9. 2019 však vycházela nejen z úročení jistiny, ale současně i z úročení poplatků v celkové výši 1150 Kč. Při zohlednění, že žalobkyně nedoložila nárok na přirůstání poplatků podle sazebníku k jistině a i jejich následné úročení, současně sama žalobkyně za zbývající období nárokovala úrok pouze z jistiny, nikoli z poplatků podle sazebníku, soud v části kapitalizovaného smluvního úroku 123,21 Kč, která připadala na úročení poplatků, žalobu zamítl. 18. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, neúspěšná byla toliko v nepatrné části v rozsahu 0,49 % věci, má proto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu právo na plnou náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 19. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby po 1620 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 5760 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 6969,60 Kč + 800 Kč = 7769,60 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.