43 C 43/2022-218 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum], podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1, který byl postoupen zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 987,60 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o povoleném přečerpání ze dne [datum], [číslo], kdy na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorent do limitu 50 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobkyně žalobu ve stanovené lhůtě doplnila podáním ze dne [datum], k opakované výzvě podáním ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], k jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 5. Žalobkyně u jednání uvedla, že po podání žaloby nebylo uhrazena ničeho, zcela tak trvá na nároku na žalobě ze smlouvy o povoleném přečerpání, která byla uzavírána v návaznosti na smlouvu o běžném účtu, smlouva založená na čl. 67, byla uzavřena již [datum]. Žalována je jistina 50 196,60 Kč navýšená o poplatky 791 Kč, dále smluvní úrok 18,90 % a navýšený o zákonný úrok z prodlení za období po splatnosti a z nepovoleného přečerpání, jednak od 22. 11. 2012 do 7. 1. 2019, kdy došlo k zesplatnění, následně od 8. 1. 2019 do 4. 2. 2020, kdy došlo k předání věci advokátní kanceláři a dále od 5. 2. 2020 do zaplacení, kdy úroková sazba 9,75 % je ukotvena k počátku prodlení 8. 1. 2019. 6. Soud dále vycházel z listinných důkazů výzvou k úhradě, poštovním podacím archem, výzvou k uhrazení dlužné částky, smlouvou o vedení účtu, smlouvou o povoleném přečerpání, výpisem transakcí na účtu, výzvou k úhradě, žádostí o poskytnutí povoleného přečerpání, sazebníkem, VOP. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným je v celém rozsahu důvodná. 10. Soud předně dospěl k závěru, že nejsou dány pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když předmětná smlouva o povoleném přečerpání – kontokorentu – byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, za použití jedinečných údajů nejprve k přihlášení do internetového bankovnictví, následně k ověření transakce za použití SMS kódu, navíc v návaznosti na dlouhodobý smluvní vztah mezi žalovaným a žalobkyní, u které měl žalovaný dlouhodobě veden osobní účet na základě smlouvy o vedené účtu ze dne [datum] a aktivováno internetové bankovnictví s přístupem po zadání jedinečné kombinace přístupových údajů. 11. Rovněž soud neshledal pochybnosti co do platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru vycházel z údajů ověřených v rámci dlouhodobého poskytování bankovních služeb žalovanému, kdy poskytovateli byly doloženy komplexní údaje o příjmech, výdajích, dalších závazcích žalovaného, využité v rozsahu umožněném zákonem pro navazující sjednání odlišného bankovního produktu, mimoto žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které zasadila do kontextu údajů, které již měla k dispozici, dále prověřila modelovými propočty příjmových a výdajových poměrů vycházejíc z údajů o poměrech žalovaného, dále prověřením bankovních registrů a údajů o závazcích žalovaného, které měla k dispozici z interních databází. 12. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 13. Byl prokázán nárok na částku 50 987,60 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny, jak prokázáno podrobnou bilancí čerpání a úhrad úvěru, byly prokázány výše a důvod nároku na úhradu poplatků v celkové výši 791 Kč coby celkového součtu dílčích poplatků podle sazebníku, kdy sazebník, jakož i přehled jednotlivých poplatků, byl předložen soudu. 14. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky, kdy byl nárokován jednak smluvní úrok z dlužné částky za dobu od 22. 11. 2012, tedy od data prvotního čerpání úvěru v sazbě 18,90 % ročně, dále zákonný úrok z prodlení od 8. 1. 2019, tj. ode dne zesplatnění dluhu postupem předvídaným smluvní ujednáním mezi stranami podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok smluvní i zákonný z prodlení byl v souladu se zákonem nárokován v kapitalizované podobě ke dni převzetí věci advokátní kanceláří dne 4. 2. 2020, následně byl nárokován v odpovídající roční procentní sazbě od 5. 2. 2020 do zaplacení. 15. K tomu soud ověřil, že úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 18,90 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě u revolvingových úvěrů pro domácnosti, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ úvěru byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR ve výši cca 15,77 % ročně. 16. Současně bylo u jednání žalobkyní tvrzeno a prokázáno předloženou bilancí, že k prvotnímu prodlení žalovaného došlo nejpozději dne 8. 1. 2019, tedy před účinností novelizace zákona o spotřebitelském úvěru zákonem č. 186/2020 Sb., s účinností od 24. 4. 2020, upravující limitaci nároku poskytovatele pro případ dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů. 17. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na smluvní úrok a na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 19. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2040 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, částečné zpětvzetí, účast u jednání po 3140 Kč, kdy za samostatný úkon nemohlo být považováno doplnění žaloby k výzvě soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. ze dne [datum], neboť náležitosti zde uvedené měly býti již součástí žaloby, tak aby žalobkyně nemusela býti soudem vyzývána k jejich doplnění, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 12 560 Kč + 1200 Kč = 13 760 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 16 649,60 Kč + 2040 Kč = 18 689,60 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. 20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měla žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.