43 C 8/2022-188 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 5. 2020, která byla postoupena zdejšímu soudu dne 4. 4. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 124 074,37 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , jméno FO, (dříve pod názvem , právnická osoba, ), ze dne 11. 3. 2007, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 180 935 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Usnesením ze dne 16. 12. 2021, čj. 60 C 2517/2020-52, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 místní nepříslušnost, po právní moci usnesení byla věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.3. Usnesením ze dne 29. 4. 2022 byla žalobkyně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobkyně výzvě vyhověla podáním ze dne 13. 6. 2022.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 16. 8. 2022, dne 10. 8. 2022 bylo soudu doručeno sdělení žalovaného odeslané prostým e-mailem, že se žalobou souhlasí a je ochoten dluh splácet ve splátkách 1000 Kč až 1500 Kč měsíčně. Jednání bylo následně odročeno na 20. 9. 2022, za účelem jednání mezi stranami o uzavření smíru. Žalobkyně následně dne 6. 9. 2022 sdělila, že jednání o smíru byla neúspěšná, neboť měsíční splátka ve výši 1500 Kč je pro žalobkyni s ohledem na celkovou výši dluhu a požadavek celkového splacení v přijatelné době neakceptovatelná.5. K odročenému jednání ve věci se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.6. Žalobkyně u jednání předně k částečnému zpětvzetí a jeho následné opravě uvedla, že ve smyslu opravy částečného zpětvzetí se zpětvzetí týká výhradně dílčí části příslušenství, netýká se jistiny nároku, nadále je žalovaná částka 124 074,37 Kč, tedy bez změny oproti původní žalobě.7. K věci samé žalobkyně uvedla, že nárokovaná částka je z titulu smlouvy o úvěru z 11. 3. 2007 uzavřené právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, , následně , jméno FO, , kdy se jednalo o úvěr výši 180 935 Kč, účelově vázaný na koupi osobního motorového vozidla. Vzhledem k výši částky, byť to tehdy zákon výslovně nepožadoval, byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, jak se podává z matričního listu na č. l. 144 a navazujících listin k doložení příjmů a osobních poměrů žalovaného. Nárokováno je částka 124 074,37 Kč, úrok z prodlení z částky 119 693,82 Kč v zákonné výši od 16. 3. 2019 do zaplacení a dále smluvní úrok 12,90% ročně z částky neuhrazené jistiny 98 997,08 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení. Doložena byla aktivní legitimace i okolnosti nároku. Co se týká částky nákladů na sjednání úvěrové smlouvy 17 652,14 Kč, tyto byly sjednány v rámci celkových nákladů 44 183 Kč, jak se podává z bodu 11.2 smlouvy, ad 1 položky 4-6. Co se týká nákladů na prodej vozidla 20 520 Kč, k tomuto bylo doloženo větší množství příloh k doplnění žaloby, které se týkají většího množství prodávaných vozidel, vždy je uvedena dílčí částka připadající na vozidlo žalovaného. Pokud se jedná o datum 16. 3. 2019 je to datum postoupení pohledávky, kdy žalovanému toto bylo oznámeno, současně byl vyzván k plnění výzvou odeslanou dne 7. 4. 2019, vycházeje z fikce dojití podle § 573 OZ by tak příslušenství náleželo od 11. 4. 2019.8. Soud dále vycházel z listinných důkazů, zejména výzva k plnění, smlouva o úvěru, splátkový kalendář, výsledné vyúčtování, oznámení o postoupení pohledávky + podací lístek, dokumentace k postoupení pohledávky, všeobecné obchodní podmínky, dokumentace k nákladům na prodej vozidla, podklady k posouzení úvěruschopnosti.9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.10. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.11. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je v celém rozsahu důvodná.12. Soud předně ověřil, že nejsou pochybnosti o platnosti smlouvy vzhledem ke způsobu uzavření, když smlouva byla uzavřena stranami osobně v obchodních prostorách poskytovatele úvěru , právnická osoba, Bylo dále prokázáno, že úvěr byl čerpán za účelem financování nákupu vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , s výší poskytnutého úvěru 180 935 Kč.13. Soud dále zohlednil, že v době, kdy byla předmětná smlouva uzavírána, zákon neobsahoval zvláštní úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru, což však neznamená, že soud může ve věcech tohoto druhu rezignovat na svoji úlohu přezkoumat soulad nároku, který je u soudu uplatňován, se zákonem, s požadavky na ochranu dobrých mravů podle tehdy platného práva, s ústavním pořádkem České republiky. Soud je i v těchto věcech povinen ověřit, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, přezkoumávat zákonnost a soulad s dobrými mravy i ohledně smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených v době před zakotvením výslovné a podrobné právní úpravy posouzení úvěruschopnosti do českého práva. I smlouvy z této doby je třeba přezkoumávat prizmatem základních standardů ochrany spotřebitele. Přezkum podmínek spotřebitelského úvěru, včetně základního ověření schopnosti žadatele splácet úvěr, resp. zda poskytovatel úvěru dostál elementární povinnosti reflektovat celkovou osobní, příjmovou, majetkovou situaci žadatele o úvěr, je třeba ověřit i ohledně smluv z doby absence výslovné úpravy posouzení úvěruschopnosti.14. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila celkovou osobní, příjmovou a majetkovou situaci žalovaného v souladu s požadavky zákona a ústavního pořádku, jak bylo prokázáno matričním listem a k němu připojené pracovní smlouvě žalovaného. Způsob ověření je třeba hodnotit jako plně dostačující s ohledem na požadavek toliko základního ověření, s ohledem na dobu uzavření smlouvy, zejména pak její povahu a formu plnění, kdy se jednalo nikoli o prostou úvěrovou smlouvu za účelem úročené zápůjčky peněz, ale o smlouvu účelově vázanou na nákup motorového vozidla.15. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně u jednání soudu přehledně a srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka 124 074,37 Kč, detailní bilancí úvěru byla doložena částka zůstatku nesplacené jistiny 98 997,08 Kč, celková částka poplatků 20 696,74 Kč, sestávající ze smluvně upravených poplatků spojených s realizací smlouvy v celkové výši 20 019,44 Kč a poplatku spojeného s vymáháním ve výši 677,74 Kč, byl detailně doložen nárok v části smluvní pokuty 4380,55 Kč, sestávající ze smluvně sjednané smluvní pokuty v denní sazbě 0,3 % za dílčí období od 12. 1. 2010 do 24. 5. 2010. Byla podrobně listinami prokázána rovněž výše nákladů na prodej vozidla po odstoupení od smlouvy 20 520 Kč.16. Byl prokázán rovněž nárok na příslušenství pohledávky od 11. 4. 2021, když oznámení o postoupení pohledávky, od něhož se odvíjí aktivní procesní legitimace žalobkyně, spolu s výzvou k plnění byla žalovanému odeslána dne 7. 4. 2019, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 68, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Od stejného data byl nárokován dlužný smluvní úrok. K tomu soud ověřil, že úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 12,9 %, což je úroková sazba, která zjevně významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá tehdy běžné úrokové sazbě u úvěrů pro domácnosti, určených na spotřebu, jak je soudu známo z úřední činnosti, z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou18. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na smluvní úrok a na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.1. Žalobkyně