8 C 112/2022-74 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 6.920 Kč s úrokem ve výši 4.708,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.589,66 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 5.329,12 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce, na základě níž převzala tentýž den v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku 13.920 Kč měla žalovaná uhradit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila celkem pouze 7.000 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná částka 6.920 Kč se skládá z jistiny 5.329,12 Kč a z dlužných poplatků 1.590,88 Kč. Úroky kapitalizované částkou 4.708,65 Kč byly vypočteny z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum] v sazbě 23,72 % ročně. Úroky z prodlení kapitalizované částkou 1.589,66 Kč byly vypočteny z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z [datum]. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne [datum] požádala žalovaná na formuláři Karta zákazníka o půjčku 8.000 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, nevlastní vozidlo, nemá aktivní půjčku původního věřitele [příjmení] [jméno] [příjmení], a má půjčku nebo úvěr v současnosti u jiných věřitelů. Má nezaopatřené dítě narozené v roce 2013, je v domácnosti na mateřské dovolené. Ohledně příjmů domácnosti žalovaná uvedla mzdu 3.500 Kč a státní podporu 8.000 Kč, celkový příjem domácnosti 11.500 Kč [ulice] výdaje domácnosti žalovaná uvedla nájem a inkaso 1.500 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč, splátky 2.100 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, celkem 7.800 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 3.700 Kč. Žalovaná předložila k ověření občanský průkaz, nájemní smlouvu a výměr státní podpory. Všechny tyto údaje žalovaná stvrdila svým podpisem. Tentýž den [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] v níž původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované peněžní prostředky 8.000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek za administrativní činnost 1.600 Kč, úrok ve výši 1.120 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku 13.920 Kč se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Žalovaná svým podpisem na smlouvě potvrdila, že peněžní prostředky jí byly vyplaceny v hotovosti. Podle seznamu plateb zaplatila žalovaná v období od [datum] do [datum] celkem 7.000 Kč. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta i pohledávka za žalovanou na straně 60 seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele z [datum], který byl žalované odeslán doporučeně dne [datum]. Žalovaná v něm byla vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne [datum]. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná smlouva má sice název Smlouva o půjčce, avšak na první straně v textu smlouvy je uvedeno, že smluvní strany uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž spotřebitelský úvěr je označován ve smlouvě též jako půjčka. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 8.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti. 6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná bydlí v nájmu, je na mateřské dovolené, že má již závazky z úvěru vůči jiným věřitelům, což nebylo blíže specifikováno. Žalovaná uvedla příjem domácnosti 11.500 Kč, přičemž není zřejmé, které osoby jsou míněny touto domácností, v každém případě se jedná o velice nízký příjem, který se skládá ze státní podpory a z nějaké mzdy 3.500 Kč. Žalovaná podle karty zákazníka předložila původnímu věřiteli výměr státní podpory, tedy doklad o výši sociálních dávek 8.000 Kč, avšak další příjem 3.500 Kč, představující blíže nespecifikovanou mzdu, nebyl žádným způsobem ověřen. Výdaje se opět vztahují na blíže nespecifikovanou domácnost, jejich celková výše činí 7.800 Kč, a žádný z těchto výdajů není ověřen. Podle výpočtu původního věřitele činil rozdíl mezi příjmy a výdaji částku 3.700 Kč, zřejmě se jedná o použitelný příjem domácnosti, nikoli žalované, když byl stanoven jako odpočet výdajů domácnosti od příjmů domácnosti. 8. Původní věřitel měl jednak zjištěné údaje ověřit a jednak tyto údaje měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr a není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k platbě splátek 240 Kč týdně, což po propočtu vychází přibližně na částku 1.000 Kč měsíčně. Z částky 3.700 Kč, vypočtené jako rozdíl mezi ne zcela ověřenými příjmy a neověřenými výdaji blíže nespecifikované domácnosti, zbývá tak pouze částka 2.700 Kč na měsíc na různé neočekávané či mimořádné výdaje. Žalovaná zřejmě nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil a většinou neověřil, nemohl učinit závěr, že je zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Původní věřitel si byl vědom toho, že žalovaná je již zadlužena u jiných věřitelů a platí splátky 2.100 Kč měsíčně, přesto žalované poskytl předmětný úvěr jakožto další úvěr v pořadí a zvýšil tím úvěrové zatížení žalované. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je žalovaná úvěrová smlouva neplatná. 9. Soud ze zjištěný