8 C 122/2022-67 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.104,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 640,99 Kč, s úrokem ve výši 786,82 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 6.104,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný obdržel peněžní prostředky 7.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 932 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2.728 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 1.642 Kč, to vše v 45 splátkách ve výši 274 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 1.700 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizované úroky z prodlení 640,99 Kč byly vypočteny v sazbě 9 % ročně z jistiny 6.104,65 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Kapitalizované úroky 786,82 Kč byly vypočteny v sazbě 29 % ročně z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce [právnická osoba], o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta dne [datum]. Uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná, což bylo ověřeno výpisem z bankovního účtu, že má čistý příjem 40.902 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 3.500 Kč a celkem tyto příjmy činí 44.402 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 26.000 Kč. Výplatní den měl žalovaný patnáctého, neměl kreditní kartu. K těmto skutečnostem nebyly poskytnuty žádné dokumenty k ověření. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem [datum]. Téhož dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo]. Výše zápůjčky činila 7.000 Kč a žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě, že tuto částku obdržel v hotovosti v místě svého bydliště. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek 5.302 Kč, z toho úrok 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2.728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1.642 Kč. Celkovou dlužnou částku 12.302 Kč měl žalovaný splatit formou 45 splátek ve výši 274 Kč týdně. Podle tabulky umoření žalovaný splatil celkem pouze 1.700 Kč, když [datum] uhradil 600 Kč, dne [datum] uhradil 600 Kč a dne [datum] uhradil 500 Kč, a dále již nehradil ničeho. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud zjistil, že dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je na straně 74 i pohledávka za žalovaným pod pořadovým [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum], v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 7.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru. 6. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku. 7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil pouze to, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, což ověřil blíže nespecifikovaným výpisem z bankovního účtu. Žalovaný uvedl čistý příjem a odhadl měsíční výdaje, jak je výše uvedeno, avšak žádnými dokumenty nebyly tyto údaje ověřeny. Soud z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalovaného zjistil, že žalovaný získal živnostenské oprávnění [datum], tedy přibližně 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Za tuto dobu ani nebylo možné zjistit jeho příjem. Podstatné však je, že původní věřitel se spokojil s údaji žalovaného ohledně příjmu 40.702 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 26.000 Kč, a tyto údaje žádným způsobem neověřil. Původní věřitel tak nesplnil svoji povinnost stanovenou ve výše citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když neověřené příjmy a neověřené výdaje nemohl podrobit porovnání. Z takového nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl původní věřitel učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 8. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. 9. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry