8 C 168/2022-86 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci z jednoho nároku 10.000 Kč s úrokem ve výši 7.386,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.491,03 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 8.000 Kč s úrokem ve výši 5.503,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.855,08 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce. Dne [datum] byla uzavřena první smlouva a žalovaný na základě ní obdržel v hotovosti 10.000 Kč. Zavázal se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.400 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 17.400 Kč formou 58 splátek po 300 Kč týdně. Žalovaný však uhradil pouze 3.550 Kč, což bylo započteno na úrok a na poplatky. Žalovaný tak dluží 10.000 Kč na jistině. Úrok ve výši 7.386,14 Kč byl vypočten v sazbě 23,72 % ročně z této jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 2.491,03 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Druhou smlouvu o půjčce uzavřel žalovaný s původním věřitelem dne [datum] a na základě ní mu byly poskytnuty peněžní prostředky 8.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč Celkem měl uhradit 13.920 Kč formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 750 Kč, což bylo započteno na úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný tedy dluží na jistině 8.000 Kč. Úrok ve výši 1.855,08 Kč byl vypočten v sazbě 23,72 % ročně z této jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení ve výši 1.855,08 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl původní věřitel [právnická osoba] zapsán do tohoto rejstříku [datum] a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 4. Žalovaný dne [datum] požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o půjčku 10.000 Kč na formuláři karta zákazníka. Uvedl, že má trvalý pobyt na adrese [ulice a číslo] v [obec], že bydlí jako nájemník, nemá žádnou předcházející zápůjčku u téhož věřitele, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru a příjmy domácnosti činí 16.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 12.500 Kč, z toho nájem a inkaso 8.500 Kč a jiné výdaje 4.000 Kč. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem 3.500 Kč. Původní věřitel měl k ověření občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, tyto listiny nebyly v řízení předloženy a soudu není znám jejich obsah. 5. Tentýž den [datum] uzavřel původní věřitel jakožto úvěrující s žalovaným jakožto zákazníkem smlouvu o půjčce [číslo]. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 10.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek 7.400 Kč, z toho úrok 1.400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 17.400 Kč formou 58 splátek ve výši 300 Kč týdně v hotovostním režimu. 6. Podle seznamu plateb zaplatil žalovaný v období od [datum] do [datum] celkem 3.550 Kč. 7. Dne [datum], tedy za dva a půl měsíce po první půjčce, požádal žalovaný téhož původního věřitele o další půjčku ve výši 10.000 Kč na formuláři karta zákazníka. Žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, je stávající zákazník původního věřitele, má aktivní půjčku u původního věřitele, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru, příjmy domácnosti činí 16.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 14.000 Kč, z toho 8.500 Kč za nájem a inkaso, 4.000 Kč za výdaje domácnosti a 1.200 Kč za splátky půjčky. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem žalovaného 2.000 Kč a měl k dispozici dokumenty k ověření, a to výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu a občanský průkaz žalovaného. Obsah těchto listin není soudu znám. 8. Téhož dne [datum] uzavřel původní věřitel jakožto úvěrující s žalovaným jakožto zákazníkem smlouvu o půjčce [číslo] v níž prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek 5.920 Kč, z toho 1.120 Kč úrok, 1.600 Kč za poplatek za administrativní činnost a 3.200 Kč za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 13.920 Kč se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. 9. Podle seznamu plateb zaplatil žalovaný původnímu věřiteli na tuto smlouvu v období od [datum] do [datum] celkem částku 750 Kč. 10. Ohledně postoupení pohledávek z obou smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se v seznamu na stranách 190 a 144 nacházely obě pohledávky za žalovaným. Postoupení obou pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z [datum], v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužné částky hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. 11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. 12. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaný s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], uzavřel dvě smlouvy o půjčce ve dnech [datum] a [datum], na základě nichž žalovaný čerpal v hotovosti částky 10.000 Kč a 8.000 Kč. Žalovaný splatil na první smlouvu 3.550 Kč a na druhou smlouvu 750 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sdělil své údaje výše uvedené, předložil zmíněné doklady, jejichž obsah není soudu znám. Původní věřitel obě pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil. 13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obě žalované smlouvy mají sice název smlouva o půjčce, avšak hned na první straně v textu smlouvy je uvedeno, že smluvní strany uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru, a původní věřitel se označuje jako úvěrující. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutým způsobem částky 10.000 Kč a 8.000 Kč v hotovosti. 14. Obě smlouvy o úvěru z hlediska jejich platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřej