8 C 263/2021-83 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 9.134,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11. 10. 2017 do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalované poskytl dne 5. 6. 2017 úvěr 8.000 Kč se splatností 10. 10. 2017 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila. Původní věřitel prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná částka se skládá z jistiny 8.000 Kč a z poplatku za prodloužení termínu splatnosti 1.134,36 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 1. 1. 2021. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je datován 5. 6. 2017 a obsahuje základní parametry krátkodobého bezúčelového spotřebitelského úvěru 8.000 Kč. V místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis nenachází. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je zapůjčitel a žalovaná je vydlužitelem. Zapůjčitel, tedy původní věřitel, se zavázal poskytnout žalované peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru a žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s příslušným poplatkem do termínu splatnosti. Datum poskytnutí zápůjčky bylo stanoveno na 5. 6. 2017, výše jistiny činila 8.000 Kč a výše poplatku 3.548,33 Kč, termín splatnosti 5. 9. 2017. Celková částka k úhradě představovala 11.548,33 Kč. Úvěr měl být splacen 3 platbami po 3.849,45 Kč splatnými ve dnech 5. 7., 5. 8. a 5. 9. 2017. V článku V. je obsaženo oprávnění klienta požádat o změnu termínu splatnosti. Na smlouvě není žádné datum. V místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis nenachází. V listině dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru jsou označeny tytéž smluvní strany s tím, že se termín splatnosti stanovený výše uvedenou smlouvou prodlužuje o 30 dnů a žalovaná se zavazuje zaplatit původnímu věřiteli poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.134,36 Kč. Na dodatku není žádné datum a tento není podepsán ani původním věřitelem ani žalovanou. Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir pod záštitou společnosti [právnická osoba] obsahují definici použitých pojmů ve smlouvách a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Jakoukoli souvislost s žalovanou nelze z této listiny vysledovat. Čerpání peněžních prostředků ověřil soud z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] a z potvrzení [právnická osoba] Majitelem tohoto účtu je žalovaná a dne 5. 6. 2017 byla na tento účet připsána částka 8.000 Kč jakožto půjčka z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] č. [bankovní účet]. 4. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaná se nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů na webových stránkách původního věřitele a zahájila tím kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaná odsouhlasila znění úvěrové smlouvy jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala, přičemž k uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup pouze žalovaná. 5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalovaná registrovala zadáním osobních údajů, ani kterého dne a jakým způsobem a na kterých webových stránkách se tak mělo stát, nebylo prokázáno, že by žalovaná odsouhlasila nějaké znění úvěrové smlouvy, ani že by zaslala původnímu věřiteli jakoukoli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel zaslal žalované návrh konkrétní úvěrové smlouvy, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, a nebylo ani prokázáno, že by žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala, a jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát, případně k jakému uživatelskému účtu měla přístup a jaké bylo heslo, a jakým způsobem a kterého dne toto heslo měla použít. 6. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 1. 1. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. V příloze postupní smlouvy, tedy v seznamu pohledávek, je zahrnuta i pohledávka za žalovanou pod [číslo]. Dopisem z 2. 2. 2021 oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh uhradila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu s tím, že jinak se žalobce obrátí se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byly tyto dopisy odeslány žalované doporučeně dne 2. 2. 2021. Žalovaná na žalovanou částku dosud ničeho neuhradila žalobci ani původnímu věřiteli. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 8.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 8.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. 8. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provád