8 C 327/2021-65 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci z jednoho nároku 6.100 Kč s úrokem ve výši 497,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 246,71 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 18,96% ročně z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 7.950 Kč s úrokem ve výši 1.005,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 490,68 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 19,52% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Dne 15. 3. 2018 byla uzavřena první úvěrová smlouva a žalovaná na základě ní obdržela v hotovosti 6.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.200 Kč, administrativní poplatek 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč, celkem 10.800 Kč formou 60 splátek po 180 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 4.950 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaná tak dluží 6.100 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 4.744,44 Kč a z poplatků 1.355,56 Kč. Úrok ve výši 479,25 Kč byl vypočten z jistiny 4.744,44 Kč v sazbě 18,96% ročně za dobu od 15. 5. 2019 do 29. 11. 2019. Úrok z prodlení ve výši 246,71 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 22. 5. 2019 do 29. 11. 2019. Druhou úvěrovou smlouvu žalovaná uzavřela se stejným původním věřitelem dne 9. 12. 2017 a na základě ní jí byly poskytnuty peněžní prostředky 10.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 4.000 Kč Celkem měla uhradit 18.000 Kč formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Žalovaná však zaplatila pouze 10.500 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaná tedy dluží 7.950 Kč, což se skládá z jistiny 6.183,44 Kč a z poplatku 1.766,56 Kč. Úrok ve výši 1.005,84 Kč byl vypočten z jistiny 6.183,44 Kč za dobu od 3. 2. 2019 do 29. 11. 2019, úrok z prodlení 490,68 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 10. 2. 2019 do 29. 11. 2019. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Žalovaná požádala původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o zápůjčku na formuláři karta zákazníka, žádost o zápůjčku. Uvedla, že je bývalou či stávající zákaznicí původního věřitele, žije v nájmu, což doložila dokladem SIPO. Dále uvedla, že v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem, zdroj hlavních příjmů pro ni je starobní důchod a má již u původního věřitele úvěr v celkové částce 8.000 Kč s měsíční splátkou 960 Kč. Příjem žalované činil 9.720 Kč a výdaje 2.742 Kč na bydlení, 3.500 Kč na osobní výdaje a 960 Kč na splátky úvěru, celkem výdaje činily 7.202 Kč. Původní věřitel vypočítal použitelný příjem 2.518 Kč jako rozdíl příjmů i výdajů. Příjmy byly ověřeny složenkami. 4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel poskytl žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru a sdělil jí základní parametry úvěru. Tentýž den, kdy žalovaná požádala o úvěr, tedy 9. 12. 2017, uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Výše úvěru byla dohodnuta na 10.000 Kč, způsob čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě této částky původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč, to vše formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. V článku 2 odstavci 1 je uvedeno, že žalovaná potvrzuje převzetí jistiny úvěru svým podpisem na smlouvě. Podle tvrzení žalobce zaplatila žalovaná na tento úvěr celkem 10.500 Kč. 5. Dne 15. 3. 2018, tedy za tři měsíce po prvním úvěru, požádala žalovaná téhož původního věřitele o další úvěr opět na formuláři karta zákazníka žádost o zápůjčku. Uvedla, že je stávajícím zákazníkem původního věřitele, bydlí v nájmu, což doložila dokladem SIPO, v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem a nemá nezaopatřené děti. Zdroj jejich hlavních příjmů je starobní důchod. Žalovaná měla v té době úvěry u původního věřitele v celkové výši 18.000 Kč se splátkou 2.430 Kč měsíčně. [příjmení] příjem žalovaná uvedla částkou 10.054 Kč měsíčně, výdaje sdělila na bydlení 2.772 Kč, osobní výdaje 3.900 Kč a splátky úvěru 2.430 Kč, celkem 9.072 Kč měsíčně. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 982 Kč jako rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované. Příjem žalované byl ověřen ze složenky. 6. Na základě této žádosti poskytl původní věřitel žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru v tentýž den, tedy sdělil jí základní parametry úvěru. Ve stejný den 15. 3. 2018 uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Výše úvěru byla dohodnuta na 6.000 Kč s výplatou v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.200 Kč, administrativní poplatek 1.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč, celkem 10.800 Kč formou 60 splátek ve výši 180 Kč týdně. V článku 2 odstavci 2.1 je uvedeno, stejně jako v předchozí úvěrové smlouvě, že žalovaná potvrzuje svým podpisem převzetí peněžních prostředků. Na tento úvěr žalovaná podle tvrzení žalobce celkem splatila 4.950 Kč. 7. Podle seznamu plateb hradila žalovaná na oba úvěry v době od 14. 12. 2017 až do 18. 9. 2018 a celkem zaplatila 15.000 Kč. Z toho na úvěr z 9. 12. 2017 připadá 10.500 Kč a na úvěr z 15. 3. 2018 připadá 4.950 Kč. 8. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 29. 11. 2019 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházely obě pohledávky za žalovanou v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem z 29. 11. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 13. 12. 2019. 9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 30. 4. 2020, který byl podle podacího lístku žalované odeslán dne 1. 5. 2020 doporučeně. 10. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaná s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], uzavřela dvě úvěrové smlouvy dne 9. 12. 2017 a dne 15. 3. 2018, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 10.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná na úvěr 10.000 Kč splatila 10.500 Kč a na úvěr 6.000 Kč splatila 4.950 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli sdělila své údaje výše uvedené, předložila složenky o příjmu, její výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má vůči němu ještě závazky z předcházejících úvěrů. Původní věřitel obě pohledávky postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila. 11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv o úvěru splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, tedy v hotovosti. 12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele