11 C 112/2023-74 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 19. 2. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit částku 190 678,16 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedený v článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku ve výši 25 950 Kč, zbývající dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovaným uhrazena, a to ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobce. 2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 17. 8. 2023, na kterém bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které měl soud k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, rovněž bez omluvy (ač řádně předvolán) se nedostavil právní zástupce žalobce. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z podání žalobce a listinných důkazů, které měl k dispozici. Jednalo se o smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] a k ní připojených příloh. Jednalo se přílohu číslo 1, která se zabývala posouzením úvěruschopnosti spotřebitele, přílohu číslo 2 obsahující smlouvu o zřízení doplňkové služby [název služby]. Soudu dále byla předložena žádost o doplňkovou službu [název služby] žalovaného, předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě, potvrzením o vyplacení úvěru, komunikací mezi stranami, upomínkami a doklady o doručování těchto upomínek žalovanému, zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2022 a zároveň výzvu k úhradě celkové dlužné částky spolu s dokladem o jeho doručování žalovanému (podací lístek). 5. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 26. 7. 2023, kterou si vyžádal soud, bylo zjištěno, že na účet žalovaného [číslo] dne 16. 12. 2021 byla připsána částka 19 703 Kč z protiúčtu znějícího na majitele – žalobce, zbylá část úvěru, která byla žalobcem žalovanému vyplacena ve výši 31 297 Kč, byla použita na závazek žalovaného, který vyplýval z úvěrové smlouvy [číslo], kterou uzavřel se žalobcem. 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty a v téže měně platí i úroky. 7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1, věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Dle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 2993 o.z., plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Na podkladě skutkových zjištění provedených dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 12. 2021, [číslo] uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, je neplatnou z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru je zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobcem řádně doložena. Soud měla v úmyslu dát žalobci na ústním jednání v termínu shora poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nechť doplní skutková tvrzení v žalobě, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného předtím, než byla uzavřena úvěrová smlouva a zároveň k tomu označí, popřípadě předloží důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce, ani jeho právní zástupce, k ústnímu jednání soudu nedostavil, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobce o prověřování úvěruschopnosti prokázáno, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy soud v posuzované věci musí zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudu byla předložena listina označená – příloha číslo 1- posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (číslo listu 26 verte - 29 spisu), ze které se podává, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán u [právnická osoba], a jeho příjmy činí 42 936 Kč měsíčně. Náklady na bydlení byly zhodnoceny částkou 3 000 Kč, náklady spojené s pravidelnými finančními závazky 9 093 Kč a spojenými se sázkami 3 000 Kč. Finanční zůstatek spotřebitele byl stanoven na 23 248 Kč. Soudu z této listiny dále plynulo, že byla provedena lustrace v Solus, AML a AML/CFT, v insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a interní databázi žalobce. Byl proveden scoring spotřebitele s výsledným skóre„ vyšší bonita“. Byl proveden soupis pravidelných finančních závazků spotřebitele, jednalo se o celkem 3 závazky. 15. Takto doložené posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za souladné s požadavky zákona za situace, kdy sice bylo rámcově ověřeno, že žalovaný je výdělečně činný a jaký výdělek aktuálně pobírá, avšak nebylo soudu prokázáno, například pracovní smlouvou či jinými podklady, o jaký typ pracovního úvazku, na jakou dobu, s jakým sjednaným výdělkem se jedná. Soudu nebyl předložen jediný důkaz, který by prokazoval, že příjmy žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy byly skutečně nejen zjištěny z informací od žalovaného, ale byly řádně prověřeny. 16. Zejména pak nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje žalovaného, kdy v rámci posouzení úvěruschopnosti je bez dalšího uvedena částka nákladů na bydlení 3 000 Kč, přičemž nejenže se jedná o částku, která je velmi nízká, soudu se jeví jako zcela nereálná, tato částka pak nebyla žádným způsobem objektivizována. Náklady uvedené v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebyly doloženy žádnými podklady, které by opět objektivizovaly jejich výši, navíc byly uvedeny pouze náklady na bydlení, byly zcela opomenuty ostatní měsíční náklady na živobytí, například na stravu, ošacení, cestovné, volnočasové aktivity, ale i další pravidelné či i nahodilé výdaje, neboť i s těmi je třeba v přiměřeném rozsahu poč