24 C 46/2014-134 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 9. 2013 se právní předchůdkyně žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], domáhala po žalovaném zaplacení částky 387,20 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za služby poskytnuté (přepravné) na základě smlouvy o přepravě věci uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobce (tehdy pod obchodní firmou [právnická osoba]) v pozici dopravce a žalovanou v pozici objednatele dne 5. 3. 2013. 2. Právní předchůdkyně žalobce v žalobě uvedla, že na základě objednávky žalovaného – smlouvy o přepravě věci č. [anonymizováno] [číslo] – ze dne 5. 3. 2013 pro žalovanou ve dnech 6. až 7. 3. 2013 provedla mezinárodní přepravu zboží – ocelových lan na paletách – z města Finsterwalde (Spolková republika Německo) do města Příbram (Česká republika). Přepravné bylo žalovanému vyúčtováno fakturou právní předchůdkyně žalobce [číslo] to ve smluvené výši 387,20 EUR vč. DPH. Splatnost faktury byla stanovena na 11. 5. 2013. Před podáním žaloby byl žalovaný právní předchůdkyní žalobce opakovaně upomínán dne 21. 5. 2013 a 1. 7. 2013 včetně předžalobní upomínky ze dne 13. 8. 2013, která byla žalovaným převzata dne 26. 8. 2013. 3. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 9. 2014, č. j. 24 C 46/2014-25 bylo účastníkům řízení sděleno, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl na majetek právní předchůdkyně žalobce prohlášen konkurs, a tedy řízení vedené u zdejšího soudu se v souladu s § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v účinném znění, přerušuje. Usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 9. 2014 nabylo právní moci dne 23. 9. 2014. 4. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 2. 2023, č. j. 24 C 46/2014-104, soud připustil, aby na místo [právnická osoba] [anonymizováno], právní předchůdkyně žalobce, do řízení vstoupil žalobce, [anonymizováno] [celé jméno žalobce], a aby právní předchůdkyně žalobce z řízení vystoupila. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 4. 2023. 5. Podáním žalovaného doručeným zdejšímu soudu dne 24. 2. 2023 žalovaný oznámil převzetí právního zastoupení zástupkyní žalovaného. V rámci tohoto podání žalovaný rovněž uvedl, že pohledávku zaplatil dne 27. 1. 2014 a tedy z důvodu zániku pohledávky splněním uplatňovaný nárok neuznává. 6. Podáním žalobce ze dne 18. 5. 2023 vzal žalobce žalobu co do částky 387,20 EUR zpět a navrhl zastavení řízení co do této částky s tím, že procesní zavinění nese žalovaný, když nárokovanou částku uhradil dne 20. 2. 2014, tj. po podání žaloby. 7. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce dne 2. 6. 2023 sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž zopakoval, že nárok žalobce neuznává, a to pro zánik pohledávky zaplacením. Žalovaný závěrem uvedl, že je pravdou, že byl se zaplacením přepravného v prodlení ode dne 12. 5. 2013 do 27. 1. 2014, nicméně nesouhlasí s nárokem žalobce ohledně úroku z prodlení do 20. 2. 2014. 8. Podáním ze dne 5. 6. 2023 žalobce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce rovněž uvedl, že v rámci podání ze dne 18. 5. 2023 nesprávně sdělil datum úhrady, přičemž k úhradě došlo dne 27. 1. 2014, a to s odkazem na výpis z účtu doručený soudu spolu se částečným zpětvzetím žaloby ze dne 18. 5. 2023. 9. Soud ve věci rozhodl dne 7. 6. 2023 bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když oba účastníci s takovým postupem výslovně souhlasili. Rozsudek byl vyhlášen veřejně. 10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z předložené listiny označené jako Smlouva o přepravě věci č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že dne 5. 3. 2013 došlo mezi právní předchůdkyní žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] (tehdy pod [právnická osoba] [anonymizována tři slova]), a žalovaným k uzavření tvrzené smlouvy, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobce zavázala provést přepravu zboží z města Finsterwalde do města Příbram, a to za dojednanou smluvní cenu ve výši 320 EUR + DPH ve výši 67,20 EUR. Ta byla po provedení přepravy vyúčtována fakturou [číslo] se splatností dne 11.5.2013. Za nesporné pak soud považoval souladné tvrzení obou účastníků řízení, že k úhradě dlužné částky došlo dne 27. 1. 2014, tj. po podání žaloby (tato skutečnost ostatně vyplývá z předloženého výpisu z účtu ze dne 20. 2. 2014). V kontextu nadepsaných skutečností soud ke skutkovému stavu zjistil, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou pohledávky (přepravného) za období ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování, tj. 12. 5. 2013, do dne předcházejícího dni úhrady, tj. 26. 1. 2014. Z předložených upomínek ze dne 21. 5. 2013, 1. 7. 2013 a předžalobní upomínky ze dne 3. 7. 2013 má soud za prokázané, že na povinnost úhrady byl žalovaný před podáním žaloby opakovaně upomínán. 11. Podle § 369 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 12. Podle § 610 obchodního zákoníku smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). 13. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 14. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 15. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť se jedná o právní poměr (obchodní závazkový vztah) vzniklý před 1. 1. 2014. To platí též pro posouzení prodlení žalovaného a s tím související právo na úroky z prodlení dle § 569 odst. 1 obchodního zákoníku, jejichž výše se řídí nařízením vlády číslo 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády číslo 33/2010 Sb. 16. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce uzavřela se žalovaným dne 5. 3. 2013 smlouvu o přepravě věci ve smyslu ustanovení § 610 a násl. obchodního zákoníku, přičemž žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, když řádně a včas neuhradil cenu za poskytnuté služby (přepravné) dle faktury [číslo] vystavené dne 12. 3. 2013 a splatné dne 11. 5. 2013. Jelikož žalovaný nedostál svému závazku uhradit vyfakturované přepravné řádně a včas, žalobce požadoval zaplacení včetně úroku z prodlení. 17. S ohledem na učiněný procesní úkon žalobce v podobě zpětvzetí žaloby co do částky 387,20 EUR soud dle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu řízení výrokem I. částečně zastavil. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení pak nese žalovaný, který jistinu pohledávky uhradil až po podání žaloby. 18. Protože žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, soud dospěl k závěru, že věřitel má právo požadovat podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku úroky z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. Soud tak konstatoval, že žalobce se proto po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení úroků z prodlení z částky 387,20 EUR za dobu od 12. 5. 2013 do 26. 1. 2014 a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto úroky z prodlení žalobci. 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta druhá o.s.ř., když žalobci, který vzal částečně zpět důvodně podanou žalobu pro chování žalovaného, a který byl ve zbytku zcela úspěšný, byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je mu žalovaný povinen uhradit. Žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 3 750 Kč (odměna ve výši á 1 500 Kč za 2,5 úkonu právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 AT, a to za přípravu a převzetí věci, jednoduchou výzvu k plnění, sepis žaloby), dále byl