29 C 315/2021-127 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 235 852,35 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce ve svém žalobním návrhu tvrdil, že jednak se žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 26. 6. 2019, na základě kterého poskytnul žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Z úvěrového rámce čerpal žalovaný finanční prostředky v celkové výši 41 381 Kč, přičemž celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 31 871,70 Kč, kdy po zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 22 316 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 9 555,70 Kč doposud žalovaný neuhradil. Dále žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to na základě přijetí žádosti adresované žalovaným žalobci dne 24. 12. 2019. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 330 000 Kč s tím, že žalovaný se tento poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím 94 měsíčních splátek ve výši 5 190 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 1. 2020. Žalobce uvedl, že úroková sazba za poskytnutý úvěr byla sjednána ve výši 8,89 % a také, že žalovaný se zavázal hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 7,79 % z měsíční splátky úvěru. K samotnému procesu uzavření smlouvy o úvěru pak žalobce uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronicky v prostředí aplikace [anonymizováno], jejímž prostřednictvím žalovaný podal žádost o úvěr, kterou následně elektronicky zpracovali zaměstnanci žalobce. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal pomocí verifikační SMS a aplikace [anonymizováno]. Žalovaný v rámci kontraktačního procesu potvrdil, že se seznámil s podmínkami, za kterých je úvěr poskytnut, stejně jako že před uzavřením smlouvy převzal Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl následně přístup ke všem dokumentům prostřednictvím svého klientského účtu, ze kterého měl možnost si tyto dokumenty stáhnout do svého zařízení (na trvalý nosič dat). Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V rámci celého procesu o elektronickém uzavírání smlouvy žadatel uvedl informace o svém příjmu a svých výdajích. Žalobce si před uzavřením smlouvy s žalovaným opatřil taktéž výpisy z registru bankovních i nebankovních úvěrů, přitom k závěru, že úvěr je možné poskytnout. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, když neuhradil předepsané splátky, respektive byl v prodlení se splácením. Žalobce neúčtoval žalovanému smluvní pokutu za prodlení ve výši celkem 322,59 Kč. Dne 18. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky do 30 dnů, nicméně žalovaný tuto požadovanou částku neuhradil, v důsledku čehož žalobce využil svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 25. 1. 2021 odstoupil. Samotné odstoupení nabylo účinnosti dne 28. 2. 2021 a dluh žalovaného ve výši 31 871,70 Kč a 323 289,65 Kč se stal tímto dnem splatným. Žalovaný byl dopisem ze dne 25. 1. 2021 vyzván k splnění dluhu, přičemž po odstoupení žalovaný uhradil částku 22 316 Kč a 96 993 Kč a dlužná částka tímto byla ponížena na 9 555,70 Kč a 226 296,65 Kč. Po podání žaloby žalovaný následně dne 8. 2. 2022 žalobci uhradil částku vždy ve výši 10 777 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku, byť zčásti, uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 15. 8. 2023. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dne 10. 7. 2023. V předvolání byl žalovaný poučen o procesních následcích nedostavení se k prvnímu jednání. K nařízenému jednání se žalovaný, ač byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce přítomný u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odstavec 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1, 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 4. V daném případě byly splněny podle názoru soudu všechny podmínky ustanovení § 153b odstavec 1, 2, 3 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil k prvnímu nařízenému jednání, ač mu bylo předvolání s žalobou doručeno v zákonné lhůtě, byl poučen o procesních následcích nedostavení se k jednání, přičemž přítomný žalobce u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Proto soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení považoval všechna skutková tvrzení uvedená žalobce v žalobě za nesporná. 5. Bylo tak prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru, když písemná forma smlouvy byla ve smyslu § 562 občanského zákoníku zachována využitím elektronických prostředků. Žalobce v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl jednak revolvingový úvěr, jednak spotřebitelský úvěr ve výši 330 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci úvěr splatit jednak formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč, jednak formou pravidelných 94 měsíčních splátek po 5 190 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobce tak využil svého práva dle smlouvy a dopisem ze dne 25. 1. 2021 od smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 28. 2. 2021, přičemž žalobce vyzval žalovaného, aby celý dluh ze smlouvy o úvěru splatil. Žalovaný po odstoupení od smlouvy na pohledávku uhradil částku 22 316 Kč, částku 96 993 Kč, které byly započteny na dlužnou jistinu a následně po podání žaloby žalovaný uhradil částku ve výši 10 777 Kč, kdy tato byla rovněž započtena na dlužnou jistinu. V návaznosti na provedenou úhradu ze strany žalovaného a ze strany žalobce učiněné částečné zpětvzetí, soud výrokem II. řízení zastavil co do částky 10 777 Kč v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. Bylo tak shledáno, že žalobce se po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení žalované částky 225 075,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 221 939,57 Kč od 1. 3. 2021 do 8. 2. 2022, a z částky 211 162,57 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve věci bylo nepochybně možné uzavřít a schválit smír účastníků, dále se nejedná o rozsudek konstitutivní (§ 153b odst. 3 o.s.ř.). Nárok žalobce byl shledán důvodným a soud tedy tímto rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že soud uložil žalovanému povinnost nahradit plně úspěšnému žalobci vynaložené náklady řízení, a to k rukám jeho právního zástupce (§ 149 o.s.ř.). Žalobci přitom přísluší na náhradě nákladů řízení částka 52 122,30 Kč tak, jak tuto náhradu žalobce vyčíslil v rámci podání založeného ve spise. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 793 Kč a nákladů zastoupení advokátem určenou podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 52 122,30 Kč (tj. 3,5 x právní úkon 9 180 Kč podle § 7 advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu věci, jednoduchou výzvu k plnění, sepis žaloby a účast u soudního jednání), dále byl přiznán 4 x režijní paušál á 300 Kč podle § 11 a § 13 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny a paušálů v částce 6 999,30 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.