33 C 68/2023-46 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 14 773,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla povinna uvést informace úplně a pravdivě. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 11 322 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 794 Kč. Celkovou částku ve výši 31 322 Kč měla žalovaná uhradit v 45 týdenních splátkách po 697 Kč, poslední splátka byla stanovena na 3. 1. 2020. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku 9 000 Kč. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 773,71 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 165,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 232,68 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 773,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 773,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila, ani neprokázala, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradila. Jednání ve věci bylo nařízeno na 12. 4. 2023, žalobce se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvil, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. 3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy dne [datum]. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná převzala v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč od právního předchůdce žalobce v hotovosti. 4. Z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 9 000 Kč. 5. Zákaznická karta ze dne 22. 2. 2019 obsahuje identifikační údaje žalované, a to jméno, adresu, rodné číslo, datum narození, číslo a platnost občanského průkazu. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá žádné vyživovací povinnosti, je nezaměstnaná. Jako příjmy označila žalovaná částku 5 390 Kč a ostatní příjmy ve výši 14 310 Kč, tj, celkem 19 700 Kč. Jako výdaje uvedla žalovaná interní splátky PF 6 972 Kč a odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč. Jako dokument k ověření finanční situace žadatele předložila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. 6. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postupovaných pohledávek. Oznámení postoupení pohledávky žalované žalobce prokázal dopisem ze dne 6. 1. 2021. 7. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem vyplývá, že předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021 byla odeslána na adresu žalované téhož dne. 8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). <i>9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>11. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> 12. Soud se ve věci nejprve zabýval tím, zda smlouva byla dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 13. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). 14. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Řádné prověření úvěruschopnosti žalované nebylo žalobcem řádně tvrzeno ani prokázáno. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že právní předchůdce žalobce měl získat dostatečné informace od žalované, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaná měla být dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Veškeré informace měly být zaznamenány do karty zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovanou jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétní poměry žalované byly skutečně zjišťovány a jak byly vyhodnoceny. Z karty zákazníka pak vyplývá pouze toliko, že byly poměry žalované ověřovány shora uvedenými doklady, tyto dokumenty však žalobce soudu nedoložil a neprokázal tak, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřoval. Při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr je přitom vždy podstatný poměr mezi příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Pokud jde o údaje uvedené v kartě zákazníka, pak z těchto nelze dovodit, že by nebyly dány žádné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když je zřejmé, že žalovaná ke dni poskytnutí úvěru měla blíže nespecifikované příjmy ve výši 19 700 Kč měsíčně, bydlela v nájmu, avšak neuvedla žádné výdaje s pojené s bydlením, platila splátky dalších úvěrů ve výši 6 972 Kč. 15. Soud tedy shrnuje, že žalobce (právní předchůdce žalobce) porušil své povinnosti dané mu v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalované prověřoval, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Smlouva o úvěru je tak dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. 16. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). 17.