34 C 100/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1.431,39 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení. V žalobních tvrzeních uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Mezi žalobkyní a žalovanou byla smlouva o poskytování elektronických komunikací uzavřena pod [číslo]. Žalovaná si objednala služby třetích osob za celkovou částku 1.431,39 Kč, které jí byly vyúčtovány v jednotlivých měsíčních vyúčtováních. Tyto služby neuhradila. Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaná nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn skutkový stav uváděný žalobkyní v žalobě. Dle účastnické smlouvy ze dne 22.2.2021 bylo žalované poskytnuto telefonní číslo [číslo] žalobkyní. Smlouva byla pro neplacení vypovězena dopisem ze dne 10.5.2022. Fakturou [číslo] splatnou dne 3.4.2021 byla žalované vyúčtována částka 2.054,84 Kč, z tohoto služby třetích stran za 171,40 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 4.5.2021 byla žalované vyúčtována částka 2.148,32 Kč, z tohoto služby třetích stran za 174 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 3.6.2021 byla žalované vyúčtována částka 4.365,16 Kč, z tohoto služby třetích stran za 762,99 Kč. Fakturou [číslo] splatnou dne 4.7.2021 byla žalované vyúčtována částka 2.415,02 Kč, z tohoto služby třetích stran za 323 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dopisem ze dne 5.10.2022. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud vzal za prokázané, že žalovaná si objednala„ služby třetích stran“ prostřednictvím sítě žalobkyně, které využila, tyto služby u poskytovatelů nereklamovala a vyúčtované ceny za služby neuhradila. Dle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzované věci se tedy nejedná o platbu za službu elektronické komunikace, ale o platbu dle speciálního ustanovení, výjimky ze služeb elektronické komunikace. Jednalo se o vyúčtování služeb poskytovaných na lince, která není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nýbrž službou nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Rozhodování v této věci zákon nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu, je zde ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu založena obecná pravomoc soudu. Vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované možnost objednání služeb třetích stran prostřednictvím telekomunikační sítě, žalovaná se zavázala za tyto služby uhradit vyúčtovanou cenu. Po podřazení zjištěného skutkového stavu ve věci pod výše citovaná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla v plném rozsahu podána důvodně, proto jí vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. Žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury, žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 5.7.2021. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 1.489 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.