41 C 58/2023-51 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 8. 9. 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 19. 4. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 570,73 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazených splátek úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 1. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 22. 1. 2020 na jeho účet částku 100 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 15. 1. 2028 společně se smluvenými úroky ve výši 9,90 % ročně a poplatky, výše anuitní splátky byla stanovena na částku 1 523 Kč. Dále uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek (poslední splátku žalovaný uhradil dne 15. 9. 2021), a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 6. 2022. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 87 570,73 Kč představované neuhrazenou jistinou ve výši 86 570,73 Kč a poplatků z úvěru ve výši 1 000 Kč ve smyslu Sazebníku, dále úrok z úvěru ve výši 9,9 % ročně, který kapitalizovala za období od 16. 9. 2021 do 7. 7. 2022 na částku 7 370,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 15. 10. 2021 do 7. 7. 2022 na částku 578,25 Kč a úrok z úvěru ve výši 9,9 % ročně z částky 86 570,73 Kč od 8. 7. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 86 570,73 Kč od 8. 7. 7. 2022 do zaplacení. Následně uvedla, že žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 16. 8. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. První jednání ve věci bylo nařízeno na 16. 5. 2023. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 5. 5. 2023, a to na adresu jeho trvalého bydliště. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se z jednání žádným způsobem neomluvil. Přítomná žalobkyně u jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. V daném případě byly splněny všechny podmínky ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., když předvolání bylo žalovanému včas doručeno do vlastních rukou, v tomto předvolání byl žalovaný poučen o následcích nedostavení se a o tom, že soud může rozhodnout v takovém případě rozsudkem pro zmeškání. Jelikož se žalovaný k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a přítomná žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, nastala podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zákonná fikce, podle které se pokládají všechna tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech za nesporná. Jinými slovy to znamená, že skutkový stav soud vzal za prokázaný tak, jak byl žalobkyní popsán v žalobě. V tomto případě se současně nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit soudní smír. Z výše uvedených důvodů tedy soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako úvěrovou smlouvu uzavřenou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný tuto svoji povinnost dosud nesplnil, proto žaloba byla důvodná i po právní stránce. Nárok na úroky z prodlení pak vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 24 522 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 3 504 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 21 017,70 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkonu právní služby po 4 620 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu, účasti u soudního jednání dne 16. 5. 2023 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu. Mezi hotové náklady pak patří i 4 režijní paušály po 300 Kč za 4 úkony právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v celkové částce 17 370 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 3 647,70 Kč na částku 21 017,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).